Taehyung on ice - Vkook

11.

Čas plynul rychle jako voda. Čím rychleji, tím více se blížila naše svatba. Byl jsem nervózní a šimralo mne v břiše. Máme už skoro vše připravené. Rozesílali jsme pozvánky všem známým ze sousedních zemí, ale i ze vzdálených zemí. 

Stál jsem u okna ve svém pokoji a koukal se z okna na zahrady, které byly zakryty bílým povlakem. Jsem rád, že máme svatbu zrovna v zimě. Vše je takové více magické, jako v pohádce, až na to, že tohle není pohádka. 

„Nad čím přemýšlíš, Jungkookie?" Objal mne zezadu a opřel si hlavu o mé rameno. 

„Jsem nervózní..." Jeho zvonivý smích se rozlehl přes celý pokoj.

„Nemáš být proč, vždyť víš, že si bereš mne."

„I tak, jsem nervózní ze všech hostů co tam budou," povzdychl jsem si. Tae si mě otočil k sobě a propletl si se mnou prsty. 

„Tak si představ, že tam jsme jen my dva, nikdo jiný," Měl jiskřičky v očích. Vděčně jsem se usmál a políbil naše propletené ruce.

„Vlastně..." Odmlčel jsem a znovu se nadechl. „Tohle není jediná věc, které se obávám., je tu něco, čeho se obávám mnohem víc." 

Zvedl ke mne svůj překvapený pohled, kterým mne vybízel ať pokračuju dál. 

„Ah... Nemůžu to říct, je to moc trapné," odvrátil jsem hlavu.

„Musíš si zvykat se mi svěřovat, až budeme manželé, nesmíme před sebou mít žádné tajnosti, já se ti smát nebudu, tak to řekni."

„Obávám se... Naší svatební noci," Špitl jsem. Právě teď mé tváře nejspíš připomínaly odstínově rajče. 

„Jsi rozkošný, hlupáčku. To je ta nejmenší věc, které se snad musíš obávat." Pozvedl mi ukazovákem bradu, abych se mu mohl dívat do očí.

„Slibuji, že budu velmi opatrný a jestli se ti to nebude líbit, můžu kdykoli přestat." (SPOILER ALERT: nikdo s tím přestávat nebude

„Tae?" 

„Hmm?"

„Jsi na mne až moc hodný," Vydechl jsem.

„A to se ti nelíbí?"

„Ne, naopak, líbí a moc. Vlastně.. můžu být rád že mne neprovdali za nějakého tyrana který by mne mlátil od rána do večera a nevážil si mne."

„To bych si nedovolil, jsi na takové zacházení až moc krásný a hodný.." Připadali mi, že ani on sám nevěděl co to právě teď řekl. Když jsem si myslel, že víc se zrudnout opravdu nedá, šeredně jsem se mýlil. 

„Um.. Díky..." Usmál jsem se.

„Kookie..."

„Mám tě rád... Možná i něco víc."

Tato slova mi vyrazila dech. 

------------------

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby. 

nah dneska mám psací náladu. 

luv ya all (◕ᴥ◕)