Taehyung on ice - Vkook

123.

Polovinu dne jsem měl starostí až nad hlavu. Taehyung se tak trošku dozvěděl, že jeho povinnosti zvládám stejně dobře jako on, takže jsem mu s tím začal více vypomáhat i když se mu to nelíbilo, jelikož to on má dělat svou práci a já vychovávat děti. Vychovávání dětí není moc velká zábava... Zvláště když se já sám někdy chovám jako dítě... A zvláště když je to dítě něco jako Taehyung číslo dvě a Jungkook číslo dvě dohromady. Byl jsem rád, že o Taehyuna jevil velký zájem. V některých románech to totiž končilo špatně... Měl bych to přestat číst.

O odpoledni jsem se ale začal nudit. Nerad se nudím a nerad mrhám časem. Možná že jsem i žárlil na Taetaeho, protože měl větší zábavu než já. Chvilku jsem přemýšlel, co bych mohl dělat... Malovat? Psát? Procházet se? Ne, mám něco lepšího, pomyslel jsem si. Běžel jsem do naší ložnice, kde jsem se rychlostí blesku oblékl do něčeho teplého a poupravil se. Konečně jdu pryč s pocitem, že můžu...

Natěšeně jsem seběhl velké schody. Můj dlouhý kabát za mnou vlál a já si ve spěchu ještě nasazoval černé rukavice, mezitím co mé boty hlasitě klapaly o zem. Když jsem sestupoval poslední schod, uslyšel jsem, jak se těžce otevřely hlavní dveře se zaskřípáním. Uviděl jsem Taehyunga s Taehyunem v náručí, který mu tam málem usl. Moc sladké... Pomyslel jsem si

„Kampak tak pospícháš?“ Zeptal se mne s úsměvem Tae, když jsem k nim přišel blíže.

„Do města,“ řekl jsem naprosto sebevědomě. Nevěděl jsem, že to dopadne špatně... Taehyung celý zamrzl a vypadal, že je na chvilku mimo svět.

„D-do města?“ Zopakoval mou odpověď, aby se ujistil, jestli je to pravda. Má s tím snad problém?

„Ano?“ Nakrčil jsem obočí. Chvilku jsme se na sebe nechápavě koukali a snažili se zjistit, co je tady špatně. I přes tíživou situaci to muselo vypadat vtipně.

„Tam tě nepustím,“ vyřkl, když se probral z tranzu. Nyní se na mne díval s přísným výrazem.

„Co prosím? A-ale... Ty jsi mi to slíbil!“ Vyjekl jsem. Tak to tedy ne, celou dobu mne jen obelhával.

„Ty jsi mi lhal!“ Vykřikl jsem hlasitě, až se Taehyun lekl. Konečně jsem se snažil být volný, připravovat se na to, jaké to tam znovu bude, poznat všechny blíže, ale vše to byly jen lži... To on mi lhal, dával mi naděje! Vztek se šířil do celého mého těla a začal ovládat mé emoce. Bylo mi jedno, co dělám, jdu tam, kam chci já. Naštvaně jsem se vydal k hlavním dveřím s rukama semknutýma v pěst. Slyšel jsem, jak za mnou Tae pokřikuje, ať zůstanu tady. To bys chtěl, hm? Dělat ti poslušného manžela, který poslechne na slovo... Nikdy. Myslel jsem, že mám vyhráno, ale stráže mi zaterasili cestu.

„Pusťte mne!“ Ječel jsem.

„Miláčku nedělej rozruch, uklidni se prosím.“ Lhář jeden... Nemá to smysl, proti strážím nic nenadělám, nejsem tak silný a oni nejsou tak blbí, aby mne pustili ven. Ač nerad, vzdal jsem to a s rozzuřeným pohledem utekl někam daleko od něj. Alespoň na chvilku, než se znovu uklidním...

~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥