Taehyung on ice - Vkook

119.

V tichosti jsem s ním tančil. Nevěděl jsem vlastně ani jak se jmenuje. Stále se na mne tak zvláštně díval a snažil se se mnou navazovat oční kontakt, ačkoliv se mu to moc nedařilo.

„Tančím tady s vámi, ale neznám vaše jméno..." podotkl jsem.

„Jmenuji se Nakamoto Yuta," usmál se na mne a já měl chuť zvracet. Byl půvabný, ale něco mi na něm nesedělo, ani to jméno. 

„Oh... To je podivné jméno, mé jméno je Jeon- Tedy Kim Jungkook," zadrhl jsem se při svém příjmení, někdy je to ještě stále nezvyk. Párkrát jsme se museli vyhnout páru, který tančil poblíž nás a nebo hlídat, aby mi náhodou nešlápl na nohu. 

„Znám vaše jméno, uviděl jsem vás jak jste sem vcházel a od té doby z vás nemohu spustit oči." Zalekl jsem se jakým způsobem to řekl. Jako kdyby mne chtěl celého jen pro sebe a bylo mu naprosto jedno, že nemám tolik svobody na to, abych mohl takto po někom vyjíždět. Okamžitě jsem s ním přestal tančit a vnímal, jak se vzduch zhušťuje a atmosféra začíná být na bodu mrazu. Potřeboval jsem pryč, co nejdřív na čerstvý vzduch. S omluvou jsem utekl ven, ani jsem se neobtěžoval říct něco Taemu, který tam teď nejspíše sedí a vyčkává celý nesvůj. Slyšel jsem za sebou toho cizince, tedy Yatu nebo jak se vlastně jmenuje, stejně je to jedno. Zázračně jsem do nikoho nenarazil a vyběhl zadním vchodem do zahrad. Netuším, jak jsem to udělal, ale dobrá. Vlastně ani nevím čí je to ples a jak daleko jsme jeli, nevím vůbec nic. Možná to je i kvůli té troše alkoholu. Běžel za mnou... To mne namíchlo asi nejvíce, ještě se obtěžuje za mnou běhat a otrávit mi celý večer. Chtěl jsem mu utéct a tak jsem se rozběhl znovu do těch porostlých květů všude kolem. Chci domů. Docházel mi dech a tak jsem si musel nutně sednout na jednu z bíle natřených laviček a vydýchával se.

„Promiňte, udělalo se vám špatně?" Sklonil se ke mne a chytil mé ruce. To abych si je co nejdříve vydezinfikoval. 

„Odejděte, nechci aby vás tu můj manžel viděl." Sykl jsem, ale i tak se nejspíše nechystal nikam jít. 

„Mohl bych... Mohl bych vám dát lepší život než váš manžel. Měl byste tolik volnosti, kolik byste chtěl, miloval vás a vážil si vás. Nechoval bych se k vám jako ke kusu hadru, nezaslouží si vás," skončil s jeho proslovem a stiskl mé ruce pevněji, ačkoliv jsem se snažil vymanit. O co se tady pokouší? 

„To zní velmi lákavě..." Usmál se na mne s jiskřičkami v očích, ah, velmi dojemné „až na to, že je úplně jiný než za koho ho máte. Možná byste tomu nevěřil, ale je to jedno z mála manželství, kde se do sebe zamilovali oba dva bez zbytečného předstírání. Neříkám, že mne někdy neprovokuje nebo nenaštve, ale je to Taehyung, který mi dává všechnu lásku i když někdy nemá moc času, dává mi domov, stará se o mne a o našeho syna, je to můj nejlepší přítel, kterému mohu říci vše a i když mu způsobuji problémy až nad hlavu, nezneužívá mne jako kus hadru a nevyčítá mi to. Neberte mne zle, ale nikdy byste nemohl býti tak úžasný jako on... Ani kdybyste se sebevíc snažil." Chvilku byl zaražen, velmi zaražen, nejspíše nevěděl co řící, možná litoval toho co udělal, ale poté si mne přitáhl blíže a i když jsem se snažil vzpírat, políbil mne. Bylo to odporné, nechutné a ten moment jsem nenáviděl z celého mého srdce. Kroutil jsem se a bušil mu do hrudi, ať okamžitě přestane.... No bylo pozdě. 

„Jungkooku?" V jeho hlase byl cítit zmatek a následně zděšení po tom co zjistil, že jsem to opravdu já. Dal ruce v pěst a pomalu vydýchával nával vzteku. Ten odporný idiot se odtáhl  a koukal na něj s pootevřenými rty. Problém...

„Ty hajzle!" Zakřičel z plna hrdla a běžěl směrem k nám. Myslel jsem, že mne chce uhodit pěstí, že je to vše směřováno na mne, takže jsem vyjíkl a bránil se rukama, když jsem ale necítil žádnou bolest a ani krev, podíval jsem se kolem sebe a uviděl, jak dává pěstí Yutovi, který ležel naprosto bezvládný na zemi, všude se to začalo plnit krví a já jen slyšel Taehyungovy nadávky. Měl jsem strach, že ho zabije, sice mi to bylo jedno, ale mohl by z toho být ještě větší problém a tak jsem se snažil Taehyunga uklidnit. Naposledy mu dal pěstí, poté do něj silně kopl  a řekl mu výhružku, ať se už nikdy o nic takového nepokouší. Podíval se mi do očí a já se rozplakal. Nebyla to má vina, co jiného bych měl tedy dělat? 

„A s tebou si to taky vyřídím," popadl mě za bok a přitáhl si mě k sobě. Já celou cestu domů plakal a nebo pofňukával.

--------------------

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Chtěla jsem tam dát jednu krásnou scénku, ale už tohle bylo moc dlouhé a nevím, jestli to stihnu dneska napsat. :(( Kdyby ne, tak good luck ve škole miláčci. (ง ͠° ͟ل͜ ͡°)ง

By the way, máte raději čtení na wattpadu na počítači nebo mobilu? :D Já raději čtu a dokonce i píšu na mobilu, za což se trochu stydím, protože podle toho ty kapitoly potom vypadají, ale můj notebook to silně nedává a dokážu sepsat jen něco když jsem u taťky, který má počítač. Ups. :"D

Luv ya aaaall ♥(ˆ⌣ˆԅ)♥(ˆ⌣ˆԅ)♥(ˆ⌣ˆԅ)♥(ˆ⌣ˆԅ)♥(ˆ⌣ˆԅ)♥(ˆ⌣ˆԅ)♥(ˆ⌣ˆԅ)♥(ˆ⌣ˆԅ)