Fake love

Koupelna

Mlčky jsme vyjeli z tohohle světem zapomenutého místa.
Byla mi zima, hrozná zima a v hlavě se mi rojila
miliarda otázek... Bez jakékoli odpovědi.
Cesta plynula a nikdo z nás nic neřekl, oba jsne byli příliš ponoření do vlastních myšlenek.
Sotva jsem si uvědomoval okolí ubíhající za oknem a najednou jsme byli na příjezdové cestě našeho domu.
Ačkoli mi byla taková zima, že jsem se třásl, bylo to dřív, než mi bylo milé, protože jsem si právě uvědomil svůj trapně dramatický odchod z dormu a chtělo se mi utéct znova.
Namjoon zastavil a vypnul motor.
Ani jeden z nás, se ale neměl k rychlému odchodu.
Dřív, než jsem stačil prolomit to trapné ticho, Joonie promluvil...
,,Kookie, jsi si tím jistý?"
Jeho hlas zněl klidně a opatrně, jako by celou cestu pečlivě volil slova.
,,Myslím tím, nemůže to být jen takové to krátkodobé zmatení? Jsme pořád jen spolu, k tomu ta tvá a Taeho show pro fanynky...?
Usmál jsem se, protože stejnou větu jsem si taky položil několikrát, jen to bylo už celkem dávno, co jsem se takhle ptal sám sebe.
,,V tom případě bych musel být krátkodobě zmatený už skoro tři roky Joonie..."
Namjoon na to neměl co říct, ale bylo vidět, že pochopil a dál už se v tom rýpat nechtěl.
,,Joonie, mě se tam moc nechce..."
Řekl jsem, při pohledu na rozsvícená okna.
,,Víš, můj odchod byl..."
,,Poněkud dramatický, ano, kluci mi to řekli, proto jsem o tebe měl starost, ale neboj, postarám se o to..."
Ujistil mě a otevřel dveře.
S nádechem jsem i já otevřel na straně spolujezdce a vystoupil z auta.
Došli jsme mlčky až ke vchodu, než Joonie otevřel, s úsměvem poznamenal...
,,Jo a Jungkooku, když se chceš schovávat, vypni si sdílení polohy na iPhonu..."

Doma byli všichni vzhůru, samozřejmě, jak bych mohl mít tolik štěstí, že by spali?
,,Ohh kdo se nám to vrátil?"
Hulákl z obýváku Jin.
,,Dej pokoj Jine, Kookie byl se mnou, potřeboval jsem s ním něco probrat ohledně turné, což vás evidentně vůbec nezajímá, jak vidím."
Řekl naštvaně Namjoon a se zdviženým obočím se díval na chaos v obýváku.
Skvěle tím odvedl pozornost ode mě a já mohl v klidu proklouznout do koupelny.
Byla mi hrozná zima, už v chodbě jsem si sundával tričko a rozepínal kalhoty, upřímně jsem nemyslel na nic jiného než na to, až vlezu pod horkou sprchu.
Bez klepalní nebo přemýšlení jsem prostě vzal za kliku a v tu chvíli jsem zůstal stát.
V koupelně totiž někdo byl...
Kdo asi?
Stál před zrcadlem, kolem pasu měl ručník, mokré vlasy mu padali do tváře.
Automaticky jsem se přitiskl na dveře a tím je zabouchl. To bylo asi trochu trapné, ale moje hlava a tělo tak nějak odmítli spolupracovat, čemuž jistě pomohlo i větší množství alkoholu, než na jaké jsem zvyklý.
Nevím kdo z nás dvou byl víc v šoku, ale Tae tam stál, pár metrů ode mě, zíral na mě překvapeně, tím svým nevinným pohledem, ze kterého se mi rozpouštěli i kosti.
,,Ehm, nevěděl jsem, že tu jsi..."
Snažil jsem se znít co nejvíc v klidu, jako by mě vůbec nerozptyloval fakt, že všechno co má na sobě je ten zatracený ručník.
,,No a já nevěděl, že ses už uráčil vrátit."
Řekl tím svým provokativním tónem.
Sakra, byl jsem nervózní, víc, než bych chtěl, nebo měl být...
,,Ehm, no... Jo, byl jsem s Namjoonem..."
Tae přivřel oči a pozorně se na mě díval.
,,Co je s tebou Kookie? Zdáš se být nervózní."
Při tom naklonil hlavu na stranu a olízl si rty, rukou si projel mokré vlasy a ani na vteřinu nepřerušil oční kontakt, dokud mě nesjel pohledem od zhora až dolů a já si uvědomil, že mám na sobě jen kalhoty...
Rozepnuté kalhoty...
A tričko svírám křečovitě v ruce.
Bože, nedokázal jsem od něj odtrhnout pohled, fascinovaně jsem zíral a nemohl s tím přestat a Tae se tím zdál být více než pobavený.
,,Vůbec nejsem nervózní, z čeho bych měl být?" Řekl jsem možná až moc rychle, ale alespoň více méně klidným hlasem.
,,Fajn..."
Odpověděl stále s úsměvem.
Zdá se, že konverzace byla u konce, ale on se stále neměl k odchodu. Nekonečně dlouho si u zrcadla upravoval vlasy, bylo mi to už nepříjemné.
,,Nemohl bys už vypadnout Taehyungu?"
Řekl jsem netrpělivě a vztekle.
Tae se na mě ani nepodíval a pokračoval dál ve své velmi důležité činnosti.
,,Proč se sakra pořád musíš chovat jako pitomé, malé děcko?"
Zakřičel jsem na něj, což ho evidentně trochu rozhodilo, protože konečně zvedl hlavu a podíval se na mě.
,,Já že se chovám jako děcko Jungkooku? Vážně? Tak že jsem to byl já, kdo před pár hodinami utekl z domu?"
Tae se mi vysmíval, smál se mi přímo do očí a já měl chuť toho zmetka praštit.
,,Neutekl jsem ty idiote, byl jsem s Namjoonem." Řekl jsem tiše, ale důrazně.
,,Haha jasně, ale až potom co jsi utekl. Copak se ti stalo Kookie?"
Taehyung měl vyloženě záchvat smíchu, bylo pro nás všechny normalní si jeden druhého dobírat, ale já prostě neměl náladu.
Tae se dál smál, natáhl se, aby mě přátelsky a žertovně praštil do ruky, ale jakmile se mě jen letmo dotkl, všechno ve mě vybuchlo.
Ucukl jsem a hrubě odrazil jeho ruku.
,,Do prdele, nesahej na mě Taehyungu!"
Zařval jsem na něho a on nechápavě zíral.
,,Seru na sprchu, klidně si tu zůstaň!"
Stále na mě šokovaně zíral, nezmohl se na jediné slovo, já vystřelil z koupelny, samozřejmě s prasknutím dveří a nechal tak šokovaného Taeho samotného.

Ještě že se z koupelny do svého pokoje dostanu, aniž bych procházel kolem obýváku, odkud se stále ozývali hlasy kluků, kteří evidentně hráli nějakou hru na play station.
Zapadl jsem do pokoje a sundal si ty zatracené, mokré hadry.
Kašlu na to, nebudu je nosit do koupelny, tam mě dnes už fakt nikdo nedostane.
Převlečený do suchého, jsem se zhroutil do postele, peřinou si zakryl hlavu a chtělo se mi umřít...
Hlavou se mi honilo tolik obrazů, moje mysl doslova explodovala...
Byla to šílená noc...
Stalo se tolik věcí, které už nikdy nemůžu vzít zpět.
Joonie zná pravdu, pravdu, kterou schovávám roky, všichni si o mě myslí, že jsem se definitivně pomátl a do toho ta scéna v koupelně...
Bože, jak mám teď ten obraz dostat z hlavy? Pořád jsem ho viděl před očima, jak tam stojí, jen s ručníkem, tak nízko omotaným kolem jeho zatraceně svůdných boků, na břiše měl pořád kapičky vody, které po sprše ještě nestačili uschnout, jeho mokré vlasy a přivřené oči...
A co to sakra mělo být? Proč mě tak provokoval?
Došlo mu snad že....?
Ne, to ne, to jsem si nemohl připustit, že by Taemu došlo, že důvodem mého trapného útěku byl on.... Kdybych si to jen na chvíli pomyslel, kdybych na chvíli věřil tomu, že to pochopil, jak bych s ním mohl dál být?
Žít v jednom domě, vystupovat, hrát naše dokonalé divadlo?
Vzpomínka na naši společnou show pro fanynky mě rozesmutnila...
Je to jen lež, je to falešná láska...
Fake love...
A s touhle myšlenkou, jsem upadl do neklidného spánku, ve kterém se mi všechny tyhle otázky a obrazy mísily v bláznivou, barevnou koláž, plnou věcí děsivých, i krásných zároveň, plnou zakázaných věcí a hříchů...