Fake love

Tae, je tohle konec?

Rozdýchával jsem svůj rychlý orgasmus, zatím co Tae mě něžně líbal za krkem.
,,Ummm... Myslím, že jsem nikdy neviděl nic roztomilejšího Kookie..."
Zašeptal mi do ucha a já se při návratu do reality začal trochu červenat.
Jemu to samozřejmě neušlo, hlavou jsem mu stále ležel na rameni, stále neschopný změnit polohu, tak že Tae měl perfektní výhled na můj obličej.
,,Ty se červenáš baby?"
,,Ehh nech toho."
,,Nemáš proč, byl jsi tak cute..."
Jeho ruka už nedržela moje vlasy tak pevně, jako ještě před pár minutami, chvíli si s nimi pohrával mezi prsty a pak mě chytil vzadu za krkem a donutil mě tak, podívat se na něho.
,,Kookie, miluju všechno co děláš, právě tak, jak to děláš, nemusíš se stydět..."
Ten způsob, jakým to řekl, to jak se mi u toho díval do očí...
Měl jsem jen jedinou odpověď.
,,Miluju tě Tae..."
,,I já tebe Kookie..."
A pak se konečně naše rty setkali.
Jemně se dostal jazykem do mojí pusy a já si to  užíval každou sekundu, každý jednotlivý dotek...
Mohl bych v tom pokračovat celé hodiny a nikdy bych nemohl říct, že mám dost, ale Tae se úsměvem odtáhl a řekl:
,,Baby, jdi se převléknout, máš to všude a po cestě mi hoď vlhčené ubrousky, mám trochu... Hm, jak to říct aby ses zase nestyděl? Ulepenou ruku?"
Vyloženě se bavil a já, i kdybych nechtěl, musel jsem se smát s ním.
,,Jsi příšerný Kime Taehyungu."
Dodal jsem dramaticky, zatím co jsem mu házel ubrousky a mizel v koupelně s čistým oblečením.
,,Neříkej mi, že se po tom všem stydíš, převléknout se předemnou?"
Smál se.
,,Možná trochu..."
Připustil jsem s úsměvem.
,,Tak to ne baby, chci abys se převlékl tady."
,,Tae... Je to nutný?"
,,Je to nutný. Kdo ví kdy tě zase... Kdy tě zase uvidím... Takhle..."
Smích a pohoda předchozích okamžiků byli v tahu, vrátil se ten nevyhnutelný pocit z faktu, že nám zbývají poslední společné hodiny, před odjezdem...
Zklesle jsem se posadil na židli vedle dveří a znovu mi to došlo, že je konec.
Jak může po to všem co stalo být prostě konec?
Do očí se mi hrnuli slzy.
Uslyšel jsem vrznutí postele a najednou byl u mě.
,,Kookie, pojď sem, vsatň."
Odevzdaně jsem se nechal za ruce vytáhnout k němu a chvíli mi nedocházelo, co dělá.
Sundal mi tričko a oblékl čisté, které jsem hodil i se spodním prádlem na stůl vedle sebe.
Neochotně jsem zvedl nohu, když mi oblékal boxerky a pak mě začal strkat k posteli.
Bylo mi na jednou zase všechno tak nějak fuk.
Na čem vlastně záleží, pokud tohle je konec?
Tae si sedl na postel a mě si stáhl k sobě na klín.
Pevně mě objal oběma rukama a já se doopravdy rozbrečel, když jsem zabořil obličej do jeho ramene.
Držel mě a houpal v náručí jako malé dítě a já se tak teď vážně i choval.
Bylo to naprosto ponižující, ale i tak...
Bylo mi to prostě jedno.
,,Kookie... Něco vymyslíme, uvidíš, že jo..."
,,Ale co?"
Podařilo se mi ze sebe dostat, zatím co jsem se snažil, utírat si rukávem ubrečené oči.
,,Já nevím... Nevím to... Ale tohle není konec."
,,Chtěl bych jet domů..."
Vzdychl jsem odevzdaně a schoulil se mu v náručí.
,,Víš Kookie, musíme to všechno promyslet, nesmíme udělat žádnou kravinu bez přemýšlení. Nejde mi ani tak o kluky, jako o vedení....
Big Hit nám dal jako bod smlouvy, že nesmíme veřejně randit s holkama, kvůli fanynkám, neumím si představit, co by řekli na nás dva..."
,,Hmm..."
Zněla moje geniální odpověď.
,,Chceš se ještě dívat na ten film Kookie?Objednám jídlo, bude to fajn..."
,,Jo, to by šlo, ale nejdřív si asi zabalím..."
Zvedl jsem se a beze slova začal balit.
Všechny ty zbytečné kraviny, zbytečné věci...
Opět jsem měl tu svoji chvilku kdy si chci vlézt pod peřinu a tam prostě jen v klidu umírat.
Tae mě při mé činnosti chvíli pozoroval a pak s hlasitým povzdechem, který měl nejspíše vyjádřit jeho frustraci, vstal a sedl si naproti mě na zem.
,,Nevěříš mi..."
Nebyla to otázka, prostě konstatoval fakt.
Neodpověděl jsem...
,,Kurva Kookie!"
Zvýšil hlas a to mě přimělo zvednout hlavu.
Setkal jsem se s jeho naléhavým pohlede a jediné, co ze mě vypadlo bylo:
,,Tae, je tohle konec?"
,,Co? Ty mi vážně nevěříš?"
,,Tak to není... Já jen... Bojím se, chápeš?"
,,Chápu... Já taky... Ani nevíš, jak moc mě tohle všechno děsí... Ale chci to, rozumíš?
Nechci se toho vzdát, jen zatím nevím...
Prostě musíme najít způsob..."
Místo odpovědi jsem si ho přitáhl k sobě a políbil.
,,Kašli na to balení... Chci být s tebou...
Aish, zní to tak divně říkat tyhle věci, připadám si jako idiot..."
Tae se smál sám sobě.
Mezi tím, co mě táhl k posteli mi došlo, jak těžké to pro něho musí být.
Vlastně, když se vrátím jen o pár dní zpět a vzpomenu si, jak se choval...
Muselo to pro něho být opravdu zvláštní.
Lehli jsme si do postele, Tae si položil notebook na klín a já se uvelebil hlavou na jeho rameni.
Něžně mi položil jednu ruku kolem ramen a políbil mě do vlasů.
Druhou rukou hledal film.
,,Bože Kookie proč tam máš takový kraviny?"
,,Co?"
,,Ale nic. Máš nějaký návrh na co by ses dívat chtěl?"
,,Hm, možná nějaký horor?"
,,Proč?"
,,Nevím, člověk u toho nemusí přemýšlet..."
Taehyung se na vteřinu zamyslel a pak s úsměvem přikývl.
,,Máš pravdu Kookie, tak co třeba Wrong turn?"
,,Hm, to není tak úplně horor, ale jo, křik obětí a potoky krve jsou teď myslím dobrý způsob, jak si vyčistit hlavu..."
,,Ty seš tak divnej Jeone Jungkooku..."
Se širokým úsměvem jsem k němu zvedl hlavu a on mě políbil na čelo.

Zbytek odpoledne jsme strávili sledováním dvou dílů Wrong turn, pojídáním jídla, které Tae objednal a mazlením.
Do odjezdu na letiště zbývala hodina, když se Taemu ozval Jin.

JIN: JIMIN NEBERE MOBIL, DOUFÁM, ŽE JSTE OK. UŽ BY JSTE MĚLI POMALU JET ZPĚT NA HOTEL.