Fake love

Schovávaná

Nakonec to dopadlo tak, že Yoongi a Nam měli lyže, já sáňky, Jimin a Tae boby, Jin snowboard a Hobi tučňáka s na kterém se jezdilo ve stoje a dole byla lyže.
Byla to hrozná sranda sledovat Yoongiho, který na svém dopravním prostředku nedokázal ani stát a nadával tak, že jsme museli záběr točit znovu.
Potom co Namjoon Sugu usměrnil, se mohlo začít.
První disciplína byla klasická jízda z kopce, kterou jsem vyhrál já.
Druhý byl Jin a Yoongi například do cíle nedorazil vůbec.
Pak jsme měli závod do kopce a kdyby mě Tae neshodil dvakrát do sněhu, vyhrál bych zase.
Suga zlomil lyže, tak že se od dalších disciplín muselo upustit a náhradní program byla schovávaná.
Už bylo celkem šero a Nam nás rozdělil na dvě skupiny.
Já, Jimin a Hobi proti zbytku kapely.
Účelem hry bylo, aby vám nikdo z druhého taemu nesebral červenou vlajku, dokud nevyprší časový limit.
Pokud přijdete o vlajku, jste venku ze hry a druhy team vaši vlajku může dát někomu, kdo už vypadl od nich.
Rozhodli jsme se pro strategii, že se schováme společně a jeden vždycky vyjde nenápadně ven, přesune se na nové místo a zbytek pak za ním.
Vycházelo nám to dobře, byli jsme pořád všichni, zatím co z druhého teamu už vypadli Yoongi a Joonie.
Kdyby se Chim pořád nesmál, vyšlo by to takhle dobře až do vypršení limitu, ale Jimin je prostě Jimin...
Na řadě byl Hobi, snažil se přesunout od závěje, za kterou jsme byli schovaní, ale než to stačil udělat, proběhl kolem něj Jin a Hobi byl ze hry, zatím co Nam se do ní vrátil.
,,Co budeme dělat?"
Zeptal se Jimin s červenými tvářemi a kecnul si na zadek, zády opřený o hromadu sněhu.
,,Nevím..."
Přiznal jsem a vykoukoval, jestli je někde neuvidím.
Chim se chtěl zvednout, ale jak už je jeho zvykem, zakopl si o vlastní nohy a jak se snažil zachránit, chytil se mě za ramena.
Tak že ano, skončil jsem nalepený na něm, on skoro ležel ve sněhu, pode mnou...
Nekonečně dlouhou chvíli mi trvalo probrat se a slézt z něho.
Nekonečně dlouhou chvíli, kdy se mi Jimin díval upřeně do očí a každou chvíli sklouzl pohledem k mým rtům, které jsem si bezmyšlenkovitě kousal...
,,P-promiň..."
Vykoktal Chim a skousl si svůj plný, spodní ret tak silně, že jsem se bál, aby si ho neprokousl.
,,To nic."
Špitnul jsem a pomalu se odtáhl, abych se posadil vedle něj.
Opřel jsem se zády o sněhový kopec, zaklonil hlavu a se zavřenýma očima zhluboka dýchal.
Určitou část mě to strašně mučilo...
To, jak jsem pořád odolával té touze po něm a po jeho rtech.
Vyčerpávalo mě to a kdybych věděl, že to nechce, bylo by to mnohem jednodušší, ale...
Leknutím jsem doširoka otevřel oči.
Chim se narovnal a konečky prstů mi přejel po tváři.
,,Chime..."
Snažil jsem se ho napomenout, ale chtěl jsem doopravdy aby přestal?
,,Já vím..."
Odpověděl smutně a když mě znovu lehce, jen špičkami prstů pohladil po lini čelisti, stáhl svou ruku a opřel se vedle mě.
Seděli jsme tam, ve stejné poloze, schovaní a přece tak na očích...
,,Měli by jsme hrát."
Řekl s úsměvem a vyskočil na nohy.
,,Zkusím to obejít okolo a dostat se tak za ně, až odejdu, vyběhni, abys upoutal jejich pozornost, já zatím půjdu po Jinovi, nereaguje tak rychle. Vrátíme Hobiho do hry a pak stačí vydržet pět minut, no a máme to v kapse."
Jimin na mě šokovaně koukal, ale nakonec uznale kývl hlavou.
,,Dobrej plán Kookie, tak jdem na to."