Fake love

Odlet

Stáli jsme u dveří, připraveni odejít.
Naposledy jsem se rozhlédl po pokoji, kde se za tak krátkou dobu stalo tolik věcí.
Moje ruka se dotkla kliky, povzdechl jsem si...
Najednou se mi kolem pasu omotali jeho ruce, přitáhl si mě k sobě, otočil a jemně přitlačil na dveře.
,,Kookie..."
Vydechl a políbil mě na rty.
Moje ruce se zapletly do jeho vlasů, líbal jsem ho se vším tím strachem, z toho co bude a na trech cítil slanou chuť..
Té jedné slzy, kterou nezvládl potlačit a uhlídat.
Položil mi ruku za krk, odtáhl se a opřel se čelem o to moje.
,,Tak půjdeme hm?"
Jeho pokus o bezstarostný, veselý tón, byl vyloženě pitomý a naprosto k ničemu.
Jen jsem kývnul, věděl jsem, že pokud promluvím, začnu brečet.
Otočil jsem se zpět ke dveřím a otevřel je...
Vešli jsme do chodby, do prázdné, tiché chodby s červeným kobercem na podlaze.
Kluci byli už asi dole, kdyby ne, určitě bychom je slyšeli.
Šel jsem první, krok před ním a on mě chytil za ruku.
Ruku v ruce, bez jediného slova jsme šli k výtahu, kdž se k nám připojil Jimin.
Neřekl nic, jen šel s námi.
Napadlo mě, jestli v hlavě řeší nějaké vlastní myšlenkové pochody, nebo mu dochází, jak je tahle chvíle pro nás dva těžká a kvůli tomu nemluví...
Všichni tři jsme nastoupili do výtahu.
Dveře se ani nestačili zavřít a Tae si mě už přitáhl k sobě.
Pevně mě objal oběma rukama a sevřel v náručí.
Jimin si povzdechl, nejprve jsem myslel, že mu tohle naše chování vadí, tak jsem se na něho podíval a trochu se tak od Taeho odtáhl.
Setkal jsem se s pohledem Chima.
Vypadal smutně...
,,Mrzí mě to..."
Řekl tiše a výtah mezi tím dojel do přízemí.
Zhluboka jsem se nadechl, odtáhl se od Taeho...
Všichni na nás už čekali.
Cesta na letiště proběhla rychle a pro mě v tichosti.
Jin byl až příliš aktivní v určování toho, kdo bude kde sedět.
Dělila nás jedna řada sedadel, ale bylo to, jako by mezi námi byl celý oceán.
Říkal jsem si, jak by to mohlo fungovat dál, když už teď je to totálně na hovno...
Na letišti proběhl obvyklý chaos ohledně zavazadel, letenek a podobně.
Každou chvíli jsem se nenápadně podíval na Taeho...
Byl zamlklý, jeho obvyklá dobrá nálada mi chyběla stejně, jako jeho doteky.