Fake love

O co ti sakra jde?

Oblečení jsme se dotáhli do kuchyně, kde Jin, jako starostlivá matka chystal snídani a Yoongi, sedící u stolu tiše nadával.
Vážně, nikdy není dobrý nápad Sugu budit, ale teď, po tom, co se tady odehrálo, když Jin nebyl doma, byl to vyloženě hazard.
Posadili jsme se těsně vedle sebe a Tae mě pod stolem chytil za ruku.
Možná to nebylo nenápadné, ale není to už jedno?
Před těmi dvěma...?
Jin pokládal na stůl jídlo a hodil nepříjemný pohled směrem, kde jsme měli ruce.
Yoongi si toho všimnul, ale nereagoval.
,,Doufám, že strávíš ještě pár dní v pokoji se mnou Jungkookie? Když tu ostatní zatím nejsou..."
Pronesl zdvořile, formálním tónem, když se i on posadil.
,,No... Upřímně Jine hyungu, chtěl jsem si dnes nastěhovat věci k Taemu..."
Silněji jsem stiskl ruku, která mě držela, jak jsem byl nejistý a nervózní.
,,Myslím, že by bylo lepší, kdyby jsme počkali, než se ostatní vrátí a strávili spolu trochu času."
Odpověděl mi klidným hlasem, ze kterého vyzařovala autorita.
,,Ale já bych chtěl..."
,,Nebudeme to už řešit, počkáme, než si Hobi přestěhuje svoje věci sám."
Uzavřel Jin.
,,Jsem si jistý, že by mu to nevadilo."
Námítl Tae tiše.
Jin jen zavrtěl nesouhlasně hlavou a upil ze svého hrnku, s uspokojeným úsměvem.
,,Jine, o co ti sakra jde?"
Promluvil poprvé pro dlouhé době Yoongi.
,,Co tím myslíš?"
,,No proč se do nich tak sereš?"
Ne jen Jin, ale i já a Tae jsme koukali s otevřenou pusou na Yoongiho, který měl na tváři sebejistý, ironický úsměv.
,,Ty o tom víš?"
Vypadlo z nejstaršího.
,,Jo a nevím, na co si tu sakra hraješ, nejsi o moc starší, než já."
Ačkoli šlo o nás dva, pomalu se z toho stávala jejich soukromá válka.
Yoongi byl naštvaný celkově na celý svět a Jin mu teď prostě přišel pod ruku.
Nemyslím, že by mu tak moc šlo o můj a Taeho vztah, spíš si jen potřeboval ulevit.
,,Někdo tady musí mít rozum, pokud ti to co dělají přijde v pořádku..."
,,Kdybys měl tolik rozumu, nelezl bys tehdy zlitej za volant, tak že mi tady nemoralizuj.
Co máš kurva za problém? No tak jsou spolu a? Týká se to nějak tebe? Ne! Tak jim prostě dej pokoj."
Moje brada spadla pomalu až na stůl.
Tae mi křečovitě mačkal ruku a Jin?
Jin vypadl, že zapomněl jak se dýchá.
Byl neskutečně červený a trvalo, než odpověděl.
,,Teď si děláš prdel, že jo? Týká se to nás všech, když se to dozví vedení..."
,,Nedozví."
Připletl se do toho Tae.
Jin ho ale utnul rychlým, výhružným pohledem.
,,Nebo fanoušci? A když to nevyjde, rozjedou se a co pak? Jak bude asi vypadat kapela hm?"
,,Postavíme se za ně a kdyby se rozešli? Nejsou to děti, oba s tímhle rizikem musí počítat.
Ale promiň brácho, jestli jsme už jen kapela a o nic jinýho mezi náma nejde, tak si to pro prachy dělej sám, já společnosti do prdele nepolezu."
,,Jsou to kluci chápeš? Dva kluci, který známe celý roky, který s náma vyrostli a který jsou spolu zatím co s náma bydlí?!"
Yoongi zvedl svůj pobavený pohled směrem ke mě a pak se podíval zpět na rozčíleného Jina.
,,A není to jedno Jine? Kluk, nebo holka? Když toho člověka miluješ, tak to není kvůli tomu co je, ale kvůli tomu jaký je."
Zopakoval presně moje slova a nejstarší neměl argumenty...
,,Ti dva mají odvahu a chcou si žít svůj sen o slavné kapele, ale taky mít osobní život. Mají můj respekt i podporu a ty se třeba poser, jestli s tím máš problém, protože nám šlo hlavně o to, zůstat normální lidi, přátelé a rodina."
S těmito slovy se Yoongi zvedl k odchodu z kuchyně.
Všichni jsme byli moc v šoku na to, aby jsme něco řekli, hlavně Jin vypadal, že má infarkt.
,,Kdyby jste potřebovali pomoct se stěhováním těch krámů, tak klepněte na dveře. Jinak, těším se na spolubydlení Jinie."
Rýpl si ještě a s úsměvem odešel.
Nevěděl jsem, jestli je vhodné jíst, ale měl jsem hlad, tak jsem si váhavě vzal toust a talíř přistrčil před Taeho.
Ten zamyšleně zíral někam před sebe.
Jin dlouho pozoroval stůl a pak tiše pronesl:
,,No, tak jste dosáhli svého, snad jste teď spokojení sami se sebou."