Fake love

Tohle je moje...

Tyhle společné sprchy miluju.
Zvláštní je, že jsem před ním necítil absolutně žádný stud.
Při sexu je to jiné, to nikdy nemám šanci přemýšlet o tom, jestli se stydím nebo ne.
Upřímně, sotva si u toho dokážu uvědomit, kde jsem, ale stát před ním takhle, úplně nahý, když už mozek funguje téměř jako normálně, je něco jiného...
Vždycky jsem se hodně styděl, dokonce i před klukama z kapely, třeba v šatně, při převlékání, ale teď a tady, s ním...
Necítil jsem nic jiného, než spokojenost.
Bylo to tak přirozené, normalní, jako dýchat, prostě jako žít...
Ano, to je ono, být s ním, je jako cítit se naživu...
,,Na co myslíš Kookie?"
,,Na tebe přece..."
,,Oh... A na co konkrétně?"
,,Na to, jak je mi dobře..."
,,Ty jsi tak cute baby..."
Řekl a pevně mě objal.
Tahle chvíle mohla být dokonalá...
Mohla...
Kdyby neexistovalo těch dalších pět lidí a jeden z nich nám právě neklepal na dveře.
,,Aish..."
Vzdychl si Tae frustrovaně.
,,Co teď?"
,,No baby, myslím, že budeme muset otevřít."
,,Zbláznil ses Tae?"
Koukal jsem na něj šokovaně a doufal, že si jen dělá srandu.
,,Mnohem divnější bude, když neotevřeme."
Měl pravdu, vím, že měl, ale...
Než jsem stačil něco namítnout, zastavil vodu a táhl mě ven ze sprchy.
,,Oblékni se zlato a jdi otevřít... Věř mi a alespoň jednou udělej co ti říkám ano?"
Nechtělo se mi, ale poslechl jsem ho.
Co nejvíc jsem si vysušil vlasy, aby nebylo poznat, že jsem právě opustil sprchu, ale myslím, že to byla marná snaha.
Oblečený do trika, které bylo pohozené v koupelně a kraťasů, jsem jen neochotně otevřel dveře...
Ačkoli mě tahle návštěva netěšila, byla to ta nejméně nebezpečná varianta.
,,Jimine?"
,,Je tu Tae?"
Zeptal se rozpačitě a nakukoval do dveří.
,,Jo, je v koupelně."
,,No a můžu jít dál?"
Bez odpovědi jsem víc otevřel dveře a naznačil mu, aby vešel.
Rozhlédl se po místnosti, po obou postelích,
z nichž jedna byla skoro netknutá a druhá...
No... Rozválená?
,,Oh Kookie, nebolí tě něco?"
Zeptal se s pitomým, provokativním úsměvem a mě nejdřív nedošlo, jak to myslí, dokud jsem se ale nepodíval jeho směrem.
Sakra...
Ta pitomá, zatracená, lahvička se válela na posteli.
Měl jsem sto chutí ho usadit tím, že to taky mohlo být naopak, že to nemusím být já, koho by něco mělo bolet, ale než jsem to stihl, vyšel Taehyung z koupelny.
Vypadal nebezpečně přitažlivě...
Měl na sobě úzké, černé džíny a černou košili, vrchní knoflíky nechal rozepnuté a já se přistihl, že fascinovaně zírám.
No, nebyl jsem jediný...
I Jimin na něj zůstal zaujatě koukat a já, místo abych žárlil, jak by bylo přirozené, cítil hrdost.
Tohle je moje...
Běželo mi v hlavě, to já ho smím líbat, dotýkat se ho...
Oh... Jak pyšný jsem byl, že Chima tolik vyvedl z míry pohledem na něj.
,,Dobré ráno Chime."
Pronesl Tae s neskutečně milým tónem a úsměvem.
Jeho dobrá nálada byla snad nakažlivá, protože i já se najednou usmíval.
,,Dobré ráno Taehyungu."
Pronesl Mochi tak nějak formálně a zdvořile.
Sedl jsem si na svoji postel a začal se hrabat v milionu složek v MacBooku, hledal jsem nějaký vhodný film, s nadějí, že nás Jimin brzo opustí.