Fake love

Důvod k životu

Byl tak nádherný...
Tak dokonalý...
,,Proč se na mě tak díváš Kookie?"
,,Snažím se přijít na to, jak můžu mít takové štěstí."
Odpověděl jsem upřímně.
,,To je tak zvláštní, zrovna jsem se při pohledu na tebe ptal na to samé. Jak může někdo tak hrozný jako já dostat tolik?"
Usmál jsem se na něj a přisunul se blíž.
,,Zasloužíš si mnohem víc Tae. Kdybych ti tady měl vyjmenovat všechny důvody, proč tě miluju, byli bychom tu ještě tak týden, ale za celou dobu co tě znám, a že to není zrovna krátká doba, nedokážu vidět ani jedinou věc, co by na tobě byla špatně. Tak že pořád nechápu, proč sám sebe vidíš jako někoho hrozného."
Tae sklopil pohled a olízl si rty.
Vypadal tak roztomile...
,,Ani po tomhle Kookie?"
Zasmál jsem se.
,,Jestli tohle, co jsme teď zažili, byla tvoje nejhorší stránka, tak tě asi naštvu častěji."
Tae se zasmál a blýsklo mu v očích.
,,Neprovokuj mě Kookie."
,,Nebo..?"
Místo odpovědi se zasmál, najednou se na mě vrhnul a začal mě lechtat.
Smáli jsme se jako blázni.
,,Neee... Tae přestaň."
,,Nebo..?"
Další útok doprovázený dalším záchvatem smíchu.
,,No tak Tae, všechno mě bolí."
Taehyung se smál, ale přestal.
,,Pojď ke mě Jungkookie, chci se tě na něco zeptat."
Řekl stále s úsměvem a lehl si na záda.
Víc než ochotně jsem ho poslechl a pohodlně se mu uvelebil v náruči s hlavou položenou na jeho hrudníku.
A on tak hezky voněl...
Zabořil jsem mu nos do kůže na prsou a znovu nasál tu úžasnou vůni...
A pak se zaposlouchal do zvuku jeho srdce...
Tenhle zvuk byl mým důvodem k životu.
I kdyby jednoho dne přišlo něco, co by nás dva rozdělilo, dokud bude jeho srdce bít, budu mít já důvod, abych byl naživu...
,,Co je Kookie?"
,,Co?"
Zeptal jsem se zmateně.
,,Na co myslíš?"
,,Hmm... Na to jak..."
Pral jsem se se slovy, ve snaze neznít, jako v nějakém pitomém, zamilovaném filmu.
,,Co?"
Naléhal Tae.
,,Umm... Je to pitomý, zapomeň na to..."
Taehyung mě políbil do vlasů a pevněji sevřel.
,,I přesto to chci vědět."
Povzdechl jsem si...
,,Poslouchal jsem zvuk tvého srdce a říkal si, že je to pro mě důvod k životu, že i kdyby jsme jednou nebyli spolu, dokázal bych být šťastný s vědomím toho, že jsi... I kdybys byl šťastný s někým jiným, to by mi stačilo, abych měl důvod žít... Prostě... Ehh... Zním jako idiot..."
Tae se zhluboka nadechl a otočil na bok, čelem ke mě.
Chytil můj obličej do svých dlaní a jemně přitiskl své rty na ty moje.
Pak se odtáhl a chvíli se mi díval do očí.
Když nakonec promluvil, jeho hlas byl naléhavý a tak samteově sladký...
,,Jak bych mohl být šťastný bez tebe? Copak jsi to ještě nepochopil? To ty jsi pro mě vším. Před tebou nebylo nic, jen prázdný pokusy o něco jako štěstí. Říkal jsem si, že to je jen iluze, že nic jako láska doopravdy není. Byl jsem idiot...
A pokud tě ztratím, pokud jednou přijde něco nebo někdo, kdo nás dva rozdělí, bude to stejné jako než jsem měl tebe. Protože to není tak, že jsi mi ukázal co je to milovat... Ty jsi jediný, koho můžu doopravdy milovat a jo, zní to jako otřepaný fráze z blbýho filmu, ale je to tak...
Mám city, ale jen k tobě a nikdy to nic a nikdo nemůže změnit..."
Po tvářích mi tekly slzy z jeho upřímných slov.
Bylo to tak jiné, už se přede mnou vůbec nehlídal, tak jako dřív...
Nedával si pozor na to, co řekne a jeho stupidní chladná maska byla minulostí.
,,Tae... Miluju tě..."
,,Já vím lásko, já tebe taky a moc."
Zašeptal mi do rtů a znova mě políbil.
Něžně vsunul jazyk do mojí pusy a s láskou mě líbal...
Po chvíli se odtáhl a s úsměvem mě pozoroval.
Znervózňoval mě a tak jsem se rozhodl raději rozptýlit jeho pozornost.
,,Chtěl ses mě na něco zeptat."
,,Jo, máš pravdu."
Řekl a otočil se zpět na záda, zatím co si pohrával s pramínkem mých vlasů.
,,Ale musíš být upřímný ano?"
Kývnul jsem na souhlas.
,,Kookie, vážně se ti to líbilo, nebo jsi to dělal jen kvůli mě?"
Cítil jsem, jak mi začínají rudnout tváře.
,,Stydím se..."
Přiznal jsem a schoval si obličej pod peřinu.
,,Můžeš mi to říct, nebudu se zlobit, jestli to bylo jen abys mi udělal radost..."
,,Umm... Jenže tak to nebylo..."
Zamručel jsem z pod deky.
Tae mi ji sundal z hlavy.
,,Tak proč se stydíš?"
Zase jsem se pokusil zavrtat pod deku, ale tentokrát mi to nedovolil.
,,Ach jo... Líbilo se mi to... Stačí?"
,,Ani ne..."
Řekl a snažil se potlačit smích.
,,Ehh... Co chceš slyšet víc?"
,,Všechno...?"
Zakoulel jsem očima a zhluboka se nadechl.