Fake love

Omluv se mu!

,,Kam jsi řekl že jdeš?"
Zeptal se, zatím co si rychle převlékal oblečení.
,,Do sprchy..."
,,Aha, okey... Nemůžeme se vrátit spolu."
,,Kvůli Jiminovi?"
Shit... Tohle mi uklouzlo...
Tae se na mě zkoumavě podíval a pak se jen lehce usmál.
,,Ne... Kvůli všem Kookie."
,,Hm... Jasně..."
,,Kookie, poslouchej mě... Tohle se už nesmí stát. Nic mezi mnou a tebou by nedopadlo dobře a já nechci aby to zničilo naše přátelství, nebo rovnou celou kapelu. Nejde tu o Chima... To s ním... Je to jinak, nemůžeš to pochopit. Prostě... Vyhýbejme se situacím, kdy se může stát to co se stalo teď..."
,,Vážně to tak chceš Taehyungu?"
Postavil jsem se před něj, aby se na mě musel podívat.
,,Ano, vážně."
Odpověděl bez váhání.
,,Tak proč se musíme vyhýbat nějakým situacím, pokud je to pro tebe takhle?"
,,Jungkooku..."
,,Pokud nejde o Jimina, proč se nemůžeme vrátit spolu, myslíš, že někoho z kluků napadne, že se stalo zrovna tohle?"
Byli jsme oba už oblečení a docházel nám čas.
Tae si frustrovaně povzdychnul a otevřel dveře, ustoupil, aby mi tím naznačil, že mám jít první.
Udělal jsem to, vyšli jsme společně ze dveří, chodbou k šatně, ze které právě vycházeli kluci.
Viděli nás, stejně jako my je a než jsme došli k nim, Tae se naklonil k mému uchu.
,,Tímhle ti chci dokázat, že nejde o to, co si bude myslet Chim, i když naprosto přesně bude vědět co se stalo... Na tom co jsem řekl, to ale nic nemění, nedělej si to horší... Jungkooku..."
Neměl jsem nic, co bych mu k tomu dokázal říct, z formálního způsobu, jakým moje jméno vyslovil mi bylo divně...
A on to věděl, stejně jako věděl, jak na mě působí když mi v intimních chvílích říká Kookie tím svým démonicky svůdným způsobem, věděl, že tohle pro mě bude jako ledová sprcha.
,,Kde jste byli?
Už jsme si mysleli, že necháme Hobiho zpívat Jungkookieho party."
Smál se Jin.
,,Byl jsem ve sprše, teď jsem ho potkal." Odpověděl jsem a snažil se napodobit veselý Jinův tón.
,,Tak jdem na to! Pojďme to tady zbourat!"
Zařval Suga a kluci se hrnuli na Stage.
Než jsem vyšel do zářivého světla reflektorů, přistoupil ke mě Jimin a se sarkastickým úsměvem řekl:
,,Zapoměl sis do té sprchy vzít ručník Jungkookie... Zůstal ležet na židli, ale to bude asi tím, že jsi odešel příliš na rychlo že?"
,,O co ti sakra jde Mochi?"
,,Ať ti to řekne sám... Nebo už dostal všechno a nemá ti co říci?"
Měřili jsme si jeden druhého naštvaným pohledem, Chim se mi provokativně díval do očí a já si byl jistý, že jestli řekne ještě slovo, tak mu rozbiju obličej.
,,Stop Jimine!"
Najednou se mezi nás postavil Tae.
,,Zacházíš už moc daleko, přestaň s tím."
,,Tae, ty víš, že..."
Koktal Jimin, vyvedený z míry.
,,Řekl jsem, abys s tím přestal... Jednou pro vždy."
Tae na něj nekřičel, ale ze způsob jakým to řekl, mi přeběhl mráz po zádech.
I Jimin se zarazil, chvíli se na něho díval, jako by snad chtěl něco říct, ale nakonec jen sklopil hlavu a tiše řekl.
,,Ano Taehyungu, omlouvám se."
,,Mě se neomlouvej, omluv se jemu."
Jimin se zarazil, bylo poznat, že se mu do toho vůbec nechce.
,,Řekl jsem, omluv se mu!"
Tae jen lehce zvýšil hlas a Jimin na něj chvíli koukal s otevřenou pusou, ale pak se otočil na mě...
,,Omlouvám se Jungkooku..."
,,To je v pohodě..."
Odpověděl jsem mu automaticky, moje hlava nějak nebyla schopná zpracovat, co se právě stalo.
Znám Jimina, pokud je přesvědčený o své pravdě, bude se hádat klidně celé hodiny...
Ale on Taeho poslechl...
Ne jen poslechl, podřídil se mu...
Nepochopil jsem to...
Jimin zmizel na pódiu, Tae se zastavil a otočil na mě...
Můj šokovaný pohled ho evidentně pobavil, protože po mě hodil jeden z těch svých pokřivených úsměvů.
Jeho úsměv byl ďábelský a pohled zvrácený, stahoval mě stále hlouběji do pekla...
To jak se zachoval absolutně odporovalo tomu, co řekl...