Fake love

Home sweet hell

Uvnitř bylo na mě trochu moc živo, už z chodby bylo slyšet kluky, jak se překřikují.
Bylo zjevné, že hrají nějakou hru, protože celým bytem se rozlézahly věty jako:
Tak už ho zastřel, schovej se ty idiote a podobně...
Nejvíc to prožíval Hobi, toho bylo slyšet nejvíc...
Když jsme vešli, všechen ten ruch ustal.
Kluci zírali na nás, my na ně...
No prostě trapas...
,,Kde jste kurva byli...?"
Promluvil Yoongi jako první.
,,Na jídle."
Odpověděl jsem a snažil se znít v klidu, i když level mojí paniky byl vyšší, než level hry, kterou ještě před chvíli kluci tak moc prožívali.
,,Proč jste šli na jídlo? Vždyť si přece vždycky objednáváme jídlo společně, po zkoušce."
,,Chtěl jsem si s Jungkookem promluvit, poslední dobou se chová divně a ta dnešní zkouška... Byl hroznej..."
,,Taky jsem si všiml, že s ním něco je..."
Souhlasil Jin.
,,Okey kluci, ale příště o sobě dejte vědět, měli jsme strach a nevěděli, jestli čekat nebo ne." Uzavíral celé téma Hobi.
,,Už je to v pohodě Jungkookie? Promiň, ale vážně poslední zkouška byla hrozná, nemůžeme si teď před tour dovolit, abys nebyl v top formě..."
,,V pohodě Joonie, vím, že jsem to posral a jo, už jsem v pohodě."
Téma bylo uzavřeno, katastrofa se nekoná, všichni byli s naším vysvětlením spokojeni...
Až na jednoho člena naší domácnosti, který prudce vstal, vzal si bundu a byl na odchodu z místnosti.
,,Kam jdeš?"
Ptal se ho Yoongi překvapeně.
,,Na vzduch, je mi nějak blbě..."
S těmito slovy, s pohledem na mě a na Taeho, odešel Jimin ven, před dům.
A nikdo, krom Taeho to neřešil, vrátili se prostě ke hře...
Ale Taehyung si chvíli nervózně kousal nehty, díval se na dveře a pak se ve vteřině zvedl z křesla a odešel...
Odešel za ním...
Bylo mi, jako by mě někdo praštil do obličeje a nejhorší na tom všem snad byl fakt, že nikdo kromě mě, tomu pozornost nevěnoval...
Kluci dál hulákali a hráli tu stupidní hru, jejíž obsah i účel mi unikal a Tae odešel za Jiminem, který jako by poukázal na to, že je mu zle z nás dvou..?

Trvalo dobrou půl hodinu, než se ti dva vrátili, během té doby jsem třikrát zkoušel jít na balkón, abych slyšel co říkají, ale neslyšel jsem vůbec nic.
Viděl jsem je, seděli na zídce před domem.
O něčem se bavili, Jimin byl evidentně rozčilený a Tae se ho snažil uklidnit.
V jednu chvíli Jimin vstal, neslyšel jsem co říká, ale zlobil se, rozhazoval rukama a najednou se otočil k odchodu zpět do domu, v tu chvíli ho Tae chytili za ruce a donutil ho aby si znova sedl vedle něho.
Jimin se posadil a Tae ho chytil kolem ramen...
Bylo to něco mezi objetím a uklidňováním.
Byl jsem z toho naprosto v šoku...
Co mezi nimi sakra je?
Mám být naštvaný?
Znechucený?
Nebo to prostě mám nechat být?
Když se vrátili, byli jiní, Jimin byl v mnohem lepší náladě a Tae byl zamýšlený mnohem víc, než kdy jindy a opět... Nikdo jiný, než já, si toho nevšiml.
Jimin hrál s klukama hru, Tae zíral do mobilu a já na něj.
Ani jedinkrát se na mě nepodíval...
Bylo kolem půlnoci, když Jin rozhodl, že by jsme měli jít spát.
Zítra je poslední den, co budeme doma a všichni si musíme odpočinout.
Všichni bez protestů vstali a rozešli se do pokojů, já do sprchy.
Kvůli předchozím zkušenostem jsem se nezapomněl zamknout.
Nespěchal jsem, naopak, nechtěl jsem se s nikým potkat.
Horká pára ve mě vyvolala vzpomínky na můj poslední zážitek ze sprchy.
Když jsem sahal po sprchovém gelu, chvíli jsem zaváhal a nakonec si vzal ten jeho.
Nevím proč jsem to udělal, bylo to pitomé a vyloženě dětinské, ale já si ho tolik chtěl připomenout.
Vůně gelu a pára se spojili v jedno, místnost naplnila jeho vůně a já znovu cítil jeho doteky... Jeho rty... Zabíjelo mě to...
Bylo mi krásně, když jsem na to vzpomínal a zároveň jsem cítil, to zoufalství, tu beznaděj...
Cítil jsem, jak mi každá vzpomínka na naše společné chvíle zastavuje srdce.
Ten pocit mě srazil...
Najednou to na mě padlo, jako bych až teď uvědomil, co se stalo...
Už neexistovala cesta zpět, už jsem to nemohl vzít zpět...
Musel jsem žít ne jen s faktem, že jsem se dotýkal jiného kluka a neskutečně se mi to líbilo, tudíž bych se asi měl zamyslet nad svou orientací, protože s holkou mi nikdy takhle nebylo...
Musel jsem žít i s faktem, že jsem ochutnal tu zvrácenou sladkost někoho, koho miluju, že milovat ho potají byla jedna věc, ale jak mám vedle něj teď žít?
Když dávno vím, že ho miluju a teď už navíc i vím, jaké to je mít ho...?
Jak se teď mám vedle něj smát v televizi?
Jak s ním vystupovat?
Jak?
Když bych byl schopen pro něho zemřít, zapřít sám sebe a vše, v co jsem kdy věřil?
Udělal bych vše, pro Kima Taehyunga...