Fake love

Lhal jsem...

Absolutně jsem neměl ponětí, kam jdu.
V mojí hlavě bylo jen jen:
Jít dál, utéct, bez jediného ohlédnutí se zpět...
S očima plnýma slz jsem seběhl schody, rozrazil dveře a ocitl se před hotelem.
Zhluboka jsem dýchal mrazivý vzduch a malé sněhové vločky dopadaly na mou tvář.
Bezmyšlenkovitě jsem vytáhl z batohu mobil. Nevím proč, ale začal jsem projíždět seznam kontaktů, až se moje hledání zastavilo u jednoho jména...
Baekhyun...
Dávalo to smysl, on byl ten, s kým bych si teď mohl promluvit a možná by mi to pomohlo.
Už jsem skoro stiskl vytáčení, když mi v hlavě zazněla věta, kterou mi u něj v autě řekl...
,,Pokud ho máš rád, nevzdávej to s ním..."
Oh bože, na co si to tady sakra hraju?
Okamžitě jsem se otočil a běžel zpět.
Ten pomalý výtah nepřicházel v úvahu.
Schody jsem bral snad po třech, několikrát jsem zakopl, jednou dokonce upadl, ale na tom nezáleželo, na ničem z toho teď nezáleželo.
Konečně jsem se dostal na naše patro.
Dveře na samém konci chodby vypadali jako zelená oáza uprostřed pouště...
Jako ráj, ze kterého jsem já blázen utekl...
Běžel jsem chodbou, doslova...
,,Kookie, ty už jsi vzhůru, pojedete s námi..."
,,Teď ne!!!"
Křikl jsem na Yoongiho a vrazil do něj ramenem, protože mi stál v cestě.
Ani jsem se neohlédl, tak že nemůžu říct, jak moc šokovaně se tvářil, ale i to mi bylo srdečně jedno.
Vzal jsem za kliku, rozrazil dveře, a spěšně je za sebou zamknul.
Batoh odletěl někam do kouta a s ním i bunda.
Seděl na posteli, se sklopenou hlavou a já se nenáviděl za to, co jsem to já idiot udělal.
Nečekal jsem na nic, on ani neměl šanci jakkoli reagovat, nebo třeba jen zvednout hlavu.
Ve vteřině jsem byl naproti němu, s jeho obličejem v dlaních.
Ten pohled mi vyrval srdce z těla...
Byl naprosto zlomený, s červenýma očima a jeho slzy mi tekly mezi prsty.
Nebojoval se mnou, jak bych čekal, nechal mě ho takhle držet, díval se dolů a brečel...
Zvedl jsem jeho hlavu, ten pohled, když se naše oči setkali, byl destruktivní a ze mě to prostě muselo ven...
,,Je mi to jedno kurva! Je mi jedno co teď uděláš, co řekneš...! Miluju tě! Slyšíš? Miluju tě!"
Křičel jsem na něj.
A pak, aniž bych mu dal možnost, aby mě poslal do hajzlu, jsem ho políbil.
Hrubě a naléhavě, se vším vztekm, co jsem v sobě teď měl vůči nám oběma.
Cítil jsem, jak se zhluboka nadechl, chytil mě za krkem a prudce si mě stáhl k sobě, zatím co si lehl.
Byl jsem na něm, s jeho rukou zapletenou ve vlasech a on mi polibky oplácel se stejnou vášní...
Jeden druhého jsme kousali do rtů, na špičce jazyka jsem cítil chuť krve...
Mojí...?
Jeho...?
Nebo nás obou?
Využil jsem toho, že jsem byl nahoře a hrubě se přisál k jeho krku.
Tae se rukou dostal pod moje oblečení.
Škrábal mě do zad a já pokaždé, když se nehty zaryl hluboko do mé kůže, vzdychnul.
,,Lhal jsem..."
Vydechl.
,,To já taky..."
Odpověděl jsem.
,,Lhal jsem, že už k tobě nic necítím..."
,,Miluju tě Tae... Ani nevíš jak moc..."
Vzdychal jsem mu přímo do ucha a jeho tělo se třáslo pod náporem slasti, kterou mu to přinášelo.
,,Já tebe taky Kookie, nikdy jsem nepřestal..."
Musel jsem se na něj podívat, ujistit se, že to není nějaký druh jeho hry.
Bože, při pohledu do jeho očí mi došlo, že mluví vážně...