Fake love

Co je s tebou, Jungkookie?

Po rychlé ranní hygieně jsme si dali společně snídani.
Bylo to podivné...
Vážně jsem si dokázal představit svůj život takhle, kdyby o nás Jin věděl, samozřejmě...
Bylo by to tak přirozené...
Miloval jsem Taeho, ale zároveň to byl pořád můj nelepší přítel...
Kéž bych se tak mohl chovat, jako by nebyl jen to.
Kdyby tak bylo možné mít kolem sebe tyhle lidi, moje nejlepší přátele, moji rodinu a zároveň být s Taehyungem jako pár...
Tahle myšlenka mě donutila zamyslet se nad něčím dalším.
Co jsme teď já a Tae?
Spíme spolu, líbáme se, přiznali jsme city jeden k druhému, ale co tedy jsme?
Neřekli jsme si, že spolu chodíme, ani jeden z nás to nenavrhnul a mám dojem, že se obvykle musí jeden zeptat, nebo to navrhnout ne?
A nespočívá chození dvou lidí i v tom, že to minimálně jejich nejbližší vědí?
U nás tohle ale nehrozilo...
Smutně jsem si povzdechl a nepřítomně si ukousnul svého toustu.
,,Co je s tebou?"
Zeptal se hned Jin a vytrhnul mě tak z přemýšlení.
,,Hm?"
,,Co s tebou je Jungkookie?"
Podíval jsem se na Taeho a setkal se s jeho zkoumavým pohledem.
,,Nic Jine hyungu..."
,,Hm... Neřekl bych. Tae, nevíš co s ním je?
Mě evidentně nic říct nechce."
Sousto mi uvízlo v krku, málem jsem se začal dusit.
Tae se taky na vteřinku zdál vyvedený z míry, ale v tomhle je prostě dobrý, budu se od něj muset naučit, jak si zachovat chladnou hlavu, v každé situaci.
,,Myslím, že už se prostě jen těší domů Jine, není úplně ve formě a sám víš, jak na cestách špatně spí."
Přikývl jsem na souhlas a zbytek snídaně proběhl v klidu a tichosti.

Tenhle den nestál za nic.
Za celou dobu, se nám nepodařilo zůstat osamotě ani dvě minuty.
Byl tu Jin a zbytek kluků přišel velmi brzy po snídani.
Bylo mi z toho na nic...
Podařilo se nám ukrást si pár nevinných doteků, třeba při podávání misky se salátem, mě Tae jemně pohladil po ruce, nebo nenápadně po zádech, když jsem ve dveřích stál před ním...
Bylo to hezké, samozřejmě, ale chybělo mi to všechno, na co jsem si už zvyknul v předchozích dnech... Chyběl mi on...
Bylo mi z toho až do breku.
Vydali jsme se na cestu do haly.
Podařilo se mi nacpat se díky asistenci Jimina mezi něho a Taehyunga, který okamžitě, jak jsme se rozjeli, chytil moji ruku a pevně ji stisknul.
Byl to první, opravdový, fyzický kontakt, co jsme dnes měli, tak že jsem si to hrozně moc užíval.
Prstem mi jezdil po hřbetu ruku a já cítil příjemné šimrání v břiše.
Díval jsem se na naše propletené ruce a když jsem k němu vzhlédnul, viděl jsem, že i on se divá stejným směrem.
Nenápadně jsem se naklonil k němu a dal mu letmou pusu na ucho...
A on se tak sladce usmál...
Jenže pak bylo po všem...
Přijeli jsme na místo..