Fake love

Zatímco jsi spal

Otevřel jsem oči do deštivého rána, nebo dopoledne?
Neměl jsem ponětí o tom, kolik je hodin, bylo nezvyklé ticho a Joonie v pokoji nebyl.
Joonie... Oh bože...
Začali se mi vracet útržky ze včerejší noci a chtělo se mi propadnout se do země.
Co jsem to sakra udělal? Jak jsem to mohl Namjoonovi říct?
Jsem idiot, vážně, idioti jako já by neměli pít.
Vůbec se mi nechtělo ven z pokoje, ale vážně potřebuju sprchu...
A najednou bum...
Hlavou mi projel šílený obraz, který ve mě zanechal tak silný pocit, že jsem se zhroutil zpět do postele.
Vážně se to stalo?
Vážně mě provokoval polonahý Tae?
Vážně jsem se k němu choval tak hnusně?
Co s tím ale teď mám dělat?
Omluvit se, nebo dělat jako že nic?
Mohl bych třeba dělat, že si to kvůli alkoholu nepamatuju.
To je možná nejlepší řešení, když se o tom sám nezmíní, vytahovat to téma nebudu.
Sáhl jsem pod polštář po mobilu, s hrůzou jsem zjistil že jsou tři odpoledne.
Na mobilu jsem měl taky několik zpráv...

Jimin: KOOKIE, CHTĚLI JSME TĚ NECHAT VYSPAT, TAK JSME JELI PO NÁKUPECH. NAPIŠ, AŽ SE PROBUDÍŠ.

Yoongi: VSTÁVEJ UŽ 😂 KDYŽ NEUMÍŠ PÍT, TAK TO NEDĚLEJ 😂

Joonie: DOUFÁM, ŽE BUDEŠ V POHODĚ. NAPIŠ AŽ SE VZBUDÍŠ, NEBO ZAVOLEJ

Hobi: KOOKIE!!! VSTÁVAT!!! 😁

Jin: DOUFÁM, ŽE MÁŠ LEPŠÍ NÁLADU NEŽ VČERA KOOKIE.

A to bylo vše...
Napsali mi všichni, jen on ne...
Bylo mi to líto, samozřejmě, ale co jsem čekal? Totálně jsem to podělal, choval jsem se jako idiot a Tae je pravděpodobně naštvaný.
Možná bych se mu měl omluvit, ale pokud si to dobře pamatuju a já myslím že z té koupelnové scény nezapomenu jediný detail, tak on mě vyloženě provokoval a byla to vlastně z velké části i jeho vina, tak za co bych se měl omlouvat?
Za přehnanou reakci?
Okey, ale ta byla vyvolaná jeho stupidním a dětinským chováním.
V tomhle přemýšlivém rozpoložení jsem se konečně odhodlal a vyšel z pokoje.
Zamířil jsem do koupelny, opět, ale tentokrát jsem se podíval pod dveřmi, jestli tam náhodou není rozsvíceno.
Nebylo, tak jsem vešel a zamknul za sebou pro jistotu dveře.
Sprcha byla fajn, až když jsem si vlezl pod horkou vodu, uvědomil jsem si, jak ztuhlé mám celé tělo, jako by moje tělo bylo promrzlé a horká voda ho uvolňovala.
Koupelna se plnila párou a já se cítil konečně na chvíli příjemně.
Zavřel jsem oči, abych relaxoval, ale jakmile jsem to udělal, v mysli se mi znova vynořil ten obraz...
Byl tak dokonalý... Ve vší té své nedokonalosti byl dokonalý.
Jeho hypnotizující pohled už nikdy nedostanu z hlavy, jeho rty, oči, tělo...
Ach ano... Zavřít oči byla rozhodně chyba...

Po dlouhé sprše jsem se cítil líp, bylo mi po tom alkoholu sice špatně od žaludku, ale měl jsem hlad, tak jsem se oblékl do černých kalhot na doma a k tomu jsem si vzal modrou kostkovanou košili, při oblékání jsem se pousmál, mám tuhle košili rád... Od jisté doby...
Před pár měsíci mi Tae řekl že v ní vypadám roztomile, samozřejmě, že jsem mu řekl něco v tom smyslu, aby toho nechal a soustředil se, protože mi to nenápadně řekl během nějakého rozhovoru, ale ten pocit jaký ve mě tahle jeho slova zanechala, nezapomenu do konce života.
S o něco lepší náladou jsem se vydal do kuchyně, už jsem skoro prošel kolem obýváku, když jsem letmo zahlédl, že na gauči někdo leží.
Ten šok se nedal popsat.
Byl to Tae, kdo jiný že?
Díval jsem se nenápadně z chodby, protože mi chyběla odvaha vejít a střetnou se s ním.
Jak jsem se tak díval, došlo mi, že spí.
A tak jsem po další chvilce váhání tiše vešel.
Taehyung spal na složeném gauči ve tvaru písmene L.
Celé to prodloužené místo, kde si můžete sednout i lehnout s nohama nataženýma před sebe bylo volné, ano, mohl jsem si sednout na jedno z křesel, ale na moji omluvu budiž řečeno, že z křesla není tak dobře vidět na televizi.
A tak jsem se odhodlal a opatrně se posadil, posunul se co nejvíc dozadu, abych ho nevzbudil.
Tae byl otočený tak, že jeho hlava byla vedle mě, blaznivá a neodolatelná touha se ho dotknout mi projela celým tělem.
Ano, dotýkáme se běžně a už jsme parkrát i spali v jedné posteli, ale teď to bylo jiné...
Byli jsme sami a po tom včerejšku...
Bylo by to absolutně nevhodné.
Tae se zavrtěl a já zůstal jako z kamene, nehybný. Tolik jsem se bál, že se vzbudí a pošle mě přesně tam, kam si zasloužím, ale naštěstí se to nestalo.
Jeden neposlušný pramínek vlasů mu přes čelo spadl do očí a já bezmyšlenkovitě zvedl ruku, abych mu ho odhrnul...
Neměl jsem dělat ani to, já vím, ale bylo pozdě...
Měl jsem ten zatracený pramen vlasů prostě jen spravit a nechat toho, ale jakmile jsem se ho dotknul, už jsem nemohl přestat...
Bylo to jako droga, která vás ničí a pomalu, ale jistě zabijí a i přesto, že to víte, nemůžete se jí nikdy dost nabažit...
Dotýkal jsem se jemně jeho vlasů a pak nechal mou ruku sklouznout k jeho tváři, konečky prstů jsem objel linii čelisti až ke krku...
Ach bože, kéž bych ho tak mohl líbat, pomyslel jsem si, když jsem lehce přejel bříškem palce po jeho bezchybných rtech.
Tae si sladce povzdechl a olízl si rty a já se propadl do svého osobního pekla.
A moje mučení nekončilo, protože ten zmetek s tváří nevinného dítěte se i s polštářem posunul výš a lehl si mi tak přímo do klína.
Byl jsem tak v šoku, že jsem se nemohl ani pohnout, bál jsem se i dýchat, ve strachu, že se probudí a tahle úžasná chvíle skončí.
Tae se zavrtěl a povzdechl si jako kotě, jako roztomilý, zasraný démon, poslaný z mého osobního pekla aby mě dohnal k šílenství.
Ach bože, celé moje tělo reagovalo na jeho přítomnost, pálily mě rty, i dlaně, které jsem měl křečovitě zaťaté, tak že mi na nich zůstávali rudé půlměsíčky od nehtů.
Zatínal jsem je, abych neudělal něco stupdního.
Cítil jsem jak se mi celým tělem žene horká krev a rozšiřuje mi žíly na rukou a krku, cítil jsem jak mám nepřirozeně propnuté nohy a...
Bože, děkuji ti za ten polštář mezi námi, protože díky němu můžu skrýt, jak moc na něho reaguje moje tělo...
Měl hlavu na bok, vlasy mu spadaly dozadu, takže jsem měl dokonalý výhled na jeho krk, na tu malou tepající žilku, která mě tolik vábila k polibku... Nebo kousnutí?
Prosím zachraňte mě někdo...
Nikdy jsem nic podobného necítil, ještě nikdy jsem neměl celé tělo jako v ohni, absolutně jsem se nedokázal ovládat a cítil, jak se mi bezmyšlenkovitě zatínají svaly, jak se lehce prohýbám v pánvy a zřetelně jsem slyšel svůj zrychlený dech...
Chtělo se mi křičet, nebo umřít, nebo chytit toho zmetka za bradu, otočit ho k sobě a začít ho líbat...

Už jsem to skoro udělal, vážně už, už jsem se odhodlal to udělat, když v tom se ozval zvuk dveří.
Kluci byli zpět a já začal neskutečně panikařit.
Co mám teď sakra dělat?
Když vyskočím jako idiot, tak se Tae vzbudí a uvidí, jak směšně teď vypadám, do hajzlu co teď?
Okey, zůstanu takhle a budu předstírat spánek, nebude to divným, konec konců on leží na mě, ne já na něm, tak že...
Slyšel jsem, jak se kluci, hluční jako obvykle, hrnou do obýváku, otočil jsem hlavu ode dveří, aby mi nebylo vidět do obličeje, pořád jsem totiž cítil krev nahrnutou ve tvářích...
V jiných místech mého těla už to tak naštěstí nebylo.
,,Oh... Nerušíme vás?"
Poznamenal přihlouple Hobi, když vešel do pokoje. Snažil jsem se zůstat v klidu a předstírat spánek, ale popravdě se mi chtělo říct něco jako: Ano, idioti, rušíte...
Ale pak mi došlo, že mě vlastně zachránili.
Slyšel jsem ostatní přicházet, ale nedal jsem na sobě znát, že nespím.
Prostě počkám, až budou hlasitější, aby mě to jako probudilo, ale moje pozornost se obrátila jinam.
Tae, stále ležící na mém klíně se protáhl jako kotě, přetočil se na zadá a řekl:
,,No konečně jste tady, už jsem se začínal nudit." Slyšel jsem ten úsměv v jeho hlase a zmocnila se mě panika.
Jak to že se probudil tak snadno, když předtím ho nevzbudilo, jak jsem se ho dotýkal?
Znamená to snad...
Že jen předstíral spánek?
Bože to ne...
Level paniky se zvyšoval a já absolutně nevěděl co mám dělat.
Kluci se mezi sebou bavili a mě fakt nezbývalo, než předstírat probuzení.
,,Musíte tak řvát?"
Pronesl jsem co nejvíc ospale a jako by překvapeně se podíval na Taeho, který stále ležel na mém klíně a povídal si s ostatními.
,,Ehh Tae, slez, není mi dobře."
Jo, tohle znělo přesvědčivě...
Hm, možná proto, že mi opravdu špatně bylo.
Taehyung zvedl hlavu a já, očekávající nějakou vtipnou poznámku, se snažil vypadat otráveně.
Jenže tohle, tohle jsem fakt nečekal:
,,Promiň Jungkooku, byl jsem hrozně unavený, moc jsem v noci nespal. Ani jsem si nevšiml, že jsem si na tebe lehnul, ale bylo mi tak pohodlně..." Usmál se na mě tím svým dětským způsobem a já na něj na okamžik zůstal zírat, neschopný reakce...
Musel jsem zamrkat, abych se probral a stále otráveným, ale teď lehce se třesoucím hlasem, jsem řekl:
,,Tak se aspoň tak nevrť..."
Na kratičký moment jsem v jeho očích zahlédl něco jako uspokojení z vítězství, ten způsob, jakým se pokřiveně usmál...
Ten hajzl...
Ale před klukama dál hrál toho hodného chlapce a s milým úsměvem řekl:
,,Děkuji Kookie."
A ležel dál.