Fake love

Slabost

Namjoon rozhodl.
,,Tak jo, je čas to tu ukončit."
,,Co?! Já ale ještě vystupuju!"
Hulákal Hobi a odháněl od sebe Joonieho, který se ho ze stolu pokusil sundat.
,,Kookie, vem Chima do pokoje, ten problémy dělat nebude. Yoongi, pomoz mi s ním."
Rozkázal Namjoon a Yoongi neochotně vstal.
Jedním prudkým trhnutím sundal Hobiho ze stolu.
Já to zkusil po dobrém.
Postavil jsem se před Jimina.
,,No tak pojď."
Řekl jsem tiše a Jimin dotančil až ke kraji stolu, ke mě.
Jeho opilý úsměv se rozzářil.
Udělal poslední, pomalý krok a chvíli mě pozoroval s hlavou nakloněnou na stranu.
A pak skočil.
Skočil ze stolu, rovnou do mojí náruče a se smíchem mě pevně chytil kolem krku a nohama kolem pasu.
,,Chytil jsi mě."
Smál se.
,,Jasně že jo, teď tě vezmu do pokoje. Můžeš jít sám?"
Odtáhl se ode mě, podíval se mi do očí, s velmi nevinným výrazem a nesouhlasně zakroutil hlavou.
Špulil u toho rty, tvářil se jako dítě...
Byl strašně roztomilý.
Tak moc, že mě to rozesmálo.
,,Dobře Chime."
Nadhodil jsem si ho, aby se mi líp chodilo a vydal se ke schodům.
,,Poneseš mě?"
Zeptal se překvapeně a rukama mě objal kolem krku pevněji, zatím co hlavu položil na mé rameno.
,,Jo, ponesu, ale nezvykej si na to."
Se žvatlajícím Jiminem jsem vyšlapal schody.
Podařilo se mi otevřít a kopnutím taky zavřít dveře.
Nesl jsem toho uhyhňaného kluka k posteli.
Nebylo to nejjednodušší, sám jsem byl trochu opilý, tak že koordinace mých pohybů nebyla zrovna nejlepší.
Pokusil jsem se sundat jeho ruce a hodit ho na polštář, ale dopadlo to tak, že mě se záchvatem smíchu stáhl sebou.
Dopadl jsem přímo na něj, Jimin se pode mnou nepřestával smát a i mě ta situace nakonec rozesmála.
Jenže, jak jsme se jeden druhému dívali do očí, postupně smích utichal a po chvíli bylo úplné ticho, které přerušoval jen zvuk našeho dechu a tlukot srdcí...
Ve vteřině se něco změnilo, něco v nás obou se zlomilo v tu samou chvíli...