Fake love

Ať už to máme za sebou...

,,Taehyungu? Tohle... Tohle snad nemyslíš vážně."
Dostal ze sebe Jin, hned jak se mu vrátila barva do obličeje.
Byl evidentně v šoku, ale aspoň už nevypadal, že omdlí.
,,Jine klid..."
Začal Tae a posadil se, zatím co já se schovával za jeho zády, abych se nemusel na Jina podívat.
,,Klid? Ty mi říkáš, abych byl v klidu? Přišel jsi definitně o rozum, nebo už myslíš jen pérem?"
Nelíbilo se mi, jak s Taem mluví, tohle nebyla jeho vina, byli jsme v tom oba stejně.
,,Jine hyungu, já na tom mám stejný podíl viny jako Tae, když se zlobíš, tak na nás oba..."
Zkusil jsem opatrně, ale aniž bych se na něj podíval.
,,Ticho Kookie, nevíš nic!"
Okřikl mě.
Ano, je to můj hyung, je nejstarší a co řekne, to platí, ale je tohle ta situace, kdy bych měl mlčet?
,,Takhle s ním nemluv, ne přede mnou a ne, když jsi to ty, kdo o tom nic neví."
Koukl jsem šokovaně na Taehyunga.
Vypadal neskutečně...
Démonicky, arogantně, zle...
Z každého jeho pohledu vyzařovala autorita a sebedůvěra.
A k mému velkému překvapení, Jin neřekl nic.
Díval se na něj s přivřenýma očima a nakonec řekl:
,,Oblečte se, počkám na chodbě, pak si promluvíme, ale nečekej Taehyungu, že tě budu zase krýt a dívat se na ty škody, které za sebou necháváš..."
S těmito slovy práskl dveřmi a my zůstali sami.
Seděl jsem na posteli vedle Taeho a ani jeden z nás nic neříkal.
Nevěděl jsem co mám dělat...
Z nějakého důvodu jsem nepanikařil, asi to bylo šokem, nebo nevím.
V mojí hlavě bylo úplně prázdno.
Taehyung, který se konečně probral, začal hledat svoje spodní prádlo a u toho našel i moje boxerky.
,,Kookie?"
Oblékal jsem se a zíral tupě před sebe, vůbec jsem nevnímal, že na mě mluví.
,,Kookie!"
Řekl důrazněji Tae a zatřásl se mnou.
,,Mh?"
,,Bude to dobré, slyšíš? Podívej se na mě! Zařídím to, bude to dobré, ano?"
,,Já... Já nevím..."
Asi jsem byl vážně v šoku, připadalo mi, že Taeho hlas slyším tak nějak tlumeně, jako by zněl z dálky, nebo jako bych byl pod vodou...
Ano, to bylo ono... Topil jsem se...
Topil jsem se ve strachu a panika, která mi prostupovala až do morku kostí, se mě už začínala zmocňovat.
,,Jungkookie, já... Miluju tě... Nedovolím nikomu, aby na tebe byl zlý..."
,,O to mi ale nejde..."
Řekl jsem tiše se sklopenou hlavou.
,,Tak o co?"
Ptal se nechápavě Tae, který už měl na sobě boxerky i triko.
,,Rozdělí nás..."
Po tváři mi začali téct slzy...
,,Nedovolím to! Přísahám. Pamatuješ, co jsem ti řekl? Jen ty jediný mě můžeš přimět, abych tě nechal jít, nikdo jiný. Jin to jen nechápe, on... Věděl o Chimovi... Nebude to příjemný rozhovor, možná bys u toho neměl být..."
Ne! Nenechám tě v tom... Jdi otevřít, ať už to máme za sebou."
,,Okey... Ale Kookie, ať bude říkat cokoli, pamatuj, že je to minulost... Já... Změnil jsem se, nejsem takový jako dřív... Ty jsi mě změnil..."
,,Já ti věřím Tae, otevři mu už."
Tae neochotně a pomalu došel ke dveřím, kde Jin netrpělivě přecházel sem a tam.