Fake love

Přebytečný

,,Japonsko mi bude chybět."
Pronesl Taehyung ve výtahu a upravil mi jeho šálu Gucci.
Nebo spíš předstíral, že ji upravuje.
Popravdě spíš jen využil příležitost a za tu šálu si mě přitáhl k sobě, aby spojil naše rty ve vášnivém polibku.
Málem jsme se nestihli jeden od druhého odtrhnout, když se otevřeli dveře.
Jimin vypadal smutně a díval se do země.
Zato Jin se na nás díval, vypadal pořád dost naštvaně.
V tichosti jsme se vydali ven z hotelu a nesedli do auta.
Díky bohu, Jin se alespoň na chvíli vzdal té svojí pitomé snahy a nesnažil se nacpat mezi nás.
Byl jsem unavený, cesta mi uběhla rychle, s hlavou opřenou o Taeho rameno.

Obvyklý letištní zmatek jsem taky nijak zvlášť nevnímal, prostě jsem si jen sedl a čekal, než budu moct jít do letadla a spokojeně se natáhnout.
Vědomí, že mám místo vedle Taeho mě neskutečně uklidňovalo...
Ale pohled na Jimina se mi nelíbil.
Za celou cestu neřekl snad ani slovo a vypadal smutně, ačkoliv se to pokoušel maskovat únavou.
I když neochotně, zvedl jsem se z pohodlí svého místa a hlavně z blízkosti Taehyunga a s hlasitým povzdechem udělal pár kroků k Chimovi.
,,Co je s tebou?"
Promluvil jsem tiše k němu.
,,Co? Umm... Nic, jsem jen unavený."
Pokusil se o úsměv, ale nevěřil jsem mu.
,,Řekni mi pravdu..."
Jimin se zhluboka nadechl.
,,Jen toho mám teď v hlavě moc víš? Ty a Tae, to s Yoongim... Všechno se stalo tak rychle..."
,,To mi povídej..."
Poznamenal jsem s úsměvem.
,,Jo no, taky toho na tebe teď je moc co?"
Přikývl jsem.
,,Nechci vás otravovat Kookie, vím že to teď bude jiné, že budete hlavně spolu... Bojím se toho víš? Vy dva jste jediní, před kým nemusím nic předstírat, mám kluky rád, jasně že mám i jiný kamarády, ale ty a Tae jste mi nejbližší a já mám strach, že jsem tu teď tak nějak navíc..."
,,Oh Chime... Tak to není, mám tě rád a Tae taky, nemysli si, že se na tebe vykašlem... Vždyť jsi jediný, kdo o nás ví a nemá s tím problém, budeme spolu často, to mi můžeš věřit..."
Jimin se zadíval někam za mě.
,,Jemu to ale časem bude vadit, znám ho..."
Ohlédl jsem se za sebe a setkal se s Taeho pronikavým pohledem.
,,Chime, jsme přátelé, on to ví a ví, co k němu cítím. Ví, že bych... Že bych nikdy..."
,,Jungkookie, to říká každý... I já si tím byl kdysi jistý a věř mi, on si to pamatuje..."
,,Chceš říct, že jsi ho podváděl?"
Vydechl jsem šokovaně.
Já myslel, že Jimin Taeho miloval, takovým tím šíleným způsobem, jako já...
,,Je to dlouhá, zamotaná story, jednou ti o tom třeba jeden z nás poví... Teď jdi, už se tváří, jako by mě chtěl zabít."
Jimin se smál, ale já byl pořád dost rozhozený.
Nejistým krokem jsem se vrátil k Taemu zrovna ve chvíli, kdy se ostatní začali zvedat k odchodu.