Fake love

Jen divadlo

K mému velkému překvapení, Tae byl venku. Nervózně přecházel sem a tam, když si všiml, že přijíždíme, zastavil se a čekal.
Zastavili jsme, Baekhyun vystoupil z auta dřív než já, se širokým úsměvem šel k Taemu.
,,Co tohle sakra mělo být Baeku?"
,,Oh Taehyungie, uklidni se."
Stále se smál, zatím co Tae vypadal, že je ready mu jednu vrazit.
Raději jsem se držel dál a neupozorňoval na sebe.
,,Neříkej mi co mám dělat, co tohle má kurva znamenat!?"
,,Chtěl jsem s ním mluvit, je to problém, Taehyungie?"
Teď ho evidentně provokoval, ten způsob, jak ho oslovoval, ten tón... Bylo mi z toho nepříjemně, bylo to příliš osobní.
,,Nezkoušej si se mnou hrát Baeku, varuju tě!"
,,Mhh... Já měl za to, že si hraješ rád... Ne teď vážně, ani jsem se ho nedotkl, i když rád bych..."
,,Jdi do hajzlu!"
Neskutečně to mezi nimi jiskřilo, byla to taková podivná aura kolem nich, bylo v tom spoustu vzteku, ale zároveň i něco sexuálního.
Najednou jsem si dokázal představit, jaké to mezi nimi muselo být, pokud jsou stejní, jak oba říkali...
Neměl bych si to představovat a i když jsem na jednu stranu hrozně žárlil, na stranu druhou mě to i svým způsobem přitahovalo.
Stáli tam, naproti sobě, ani jeden z nich už nic neříkal, Tae vypadal vztekle a Baekhyun pobaveně.
Myslím, že bych měl vypadnout, jsem tu evidentně navíc. Už se mi skoro podařilo zmizet, ale když jsem vcházel do dveří, ozval se za mnou hlas:
,,Kdyby tě ty jeho změny nálad už nebavili, ozvi se mi, budu celý měsíc v Soulu... Kookie..."
Na okamžik jsem stuhnul, oslovil mě stejně jako Tae, téměř stejným tónem, ale neodpověděl jsem a pokračoval dál.
Ozvalo se bouchnutí dveří, pak zvuk motoru a za mnou kroky.
Trochu jsem zpomalil, chtěl jsem na Taeho počkat, ale najednou mi došlo, že se neskutečně bojím.
Už byl skoro u mě a minul mě, šel rychle chodbou a já po něm natáhl ruku, abych ho zadržel.
,,Aish!"
S plesknutím mi ruku odrazil a pokračoval dál, aniž by se otočil.
Zůstal jsem stát, díval se na jeho záda a na to, jak mizí v šatně, kde už byli i ostatní, slyšel jsem je, tak že nebyla absolutně žádná šance, že bychom si mohli ještě promluvit...

Kluci objednali nějaké jídlo, mě bylo zle...
Bylo mi vyloženě na blití z toho, jaké divadlo se odehrávalo přímo před mýma očima.
Duo Vmin bylo opět ve hře.
Tae se velice zaujatě bavil s Jiminem a ten jen zářil štěstím.
Idiot... Uvědomuje si vůbec, že kdyby nebylo toho, že je Taehyung naštvaný na mě, ani by si ho nevšiml? Měl jsem chuť mu to prostě říct, něco jako: Co si o sobě kurva myslíš?
Baví se s tebou jen aby mě naštval!
Ale místo toho, abych něco řekl, jsem tam jen seděl jako debil a snažil se nedívat se na ně.
Vím, že přesně to chce, abych vybuchnul, aby mi to vadilo a i když jsem uvnitř umíral vzteky, navenek nešlo vidět nic, než nezájem.
Vždyť jsem ani nic neudělal, Tae reagoval zbytečně přehnaně a mě vlastně pořádně nedocházelo, v čem je problém.
Možná bych to měl být já, kdo by měl být naštvaný, já se dozvěděl pár věcí, které nebylo zrovna příjemné slyšet.
,,Co ti chtěl Baekhyun Kookie? Mimochodem, ty nebudeš jíst?"
Zeptal se Hobi.
,,Slyšel jeden můj cover a napadlo ho, udělat nějaký song spolu a ne, díky, je mi trochu blbě." Řekl jsem s pohledem na duo Vmin a Tae se na mě podíval se škodolibým úsměvem.
Bylo mi Chima možná i líto, potom co mi Baekhyun řekl, nemohl jsem na něho být naštvaný, protože na jeho místě, jednal bych stejně, byl bych z té jeho pitomé, chvilkové pozornosti nadšený stejně jako on.
,,Někdo něco k vystoupení kluci?"
Zeptal se Joonie, který právě dojedl.
,,Myslím, že ten můj a Jungkookův bonus ve Fire by jsme měli dnes vynechat."
Ozval se Tae a vypadal zaměstnaný jídlem.
,,Proč, máš s tím nějaký problém Tae? Včera se to dost povedlo."
Namítal Joonie.
,,No právě, přemýšlej, když to zopakujeme, úplně stejně druhý den, bude jasné, že je to jen divadlo, jen blbý divadlo pro fans..."
Nevěřícně jsem na něj zíral, zatím co on mi nevěnoval jediný pohled.
,,Myslím, že má pravdu."
Souhlasil Jin.
,,Hm, zní to logicky, tak že Fire jedeme jako normálně. Ještě někdo, něco?"
Jo... Já... Seru vám na tuhle pitomou show a jdu si v klidu duševně umřít pod peřinu na hotel...