Fake love

Zkouška

První, čeho jsem si všiml, byl Taeho pohled na Jimina.
Jako by čekal, až se vrátíme a byl naštvaný...
Bál se snad toho, co by mi mohl říct?
,,Okey, tak jsme tu konečně všichni, můžeme začít?"
,,Jasně Joonie, čím chceš začít?"
Zeptal se Hobi, který byl jako obvykle natěšený na zkoušku.
,,No je to všechno více méně pro náš klid, ty choreografie umíme, jediné, kde máme nějakou změnu je konec Fire, tak že bych začal tím, sjedem to tak dvakrát, třikrát, Tae bude mít konečný refrén na jiném místě, tudíž má prohozené kroky na druhou stranu, mohlo by to být složité za začátku.
Pokud jde o ostatní, nikdo z nás si toho, že k Jungkookovi přijde, nebude všímat..."
Hudba začala hrát, všichni dělali co měli, až na mě...
Nemohl jsem se pořádně soustředit, dvakrát jsem totálně posral svůj part. Kluci byli evidentně překvapeni, protože mě, se tohle nestává...
Mě ne... Nikdy...
Naopak, bývám to já, kdo napomíná ostatní, já kdo všechny poučuje...
Fire se pomalu chýlilo ke konci, já byl vzadu, všichni kluci zády ke mě, když se naprosto přirozeně Tae ocitl za mými zády.
Snažil jsem se ten fakt ignorovat, ale nešlo mi to tak dobře, jak bych chtěl.
Přitočil se ke mě a podle domluveného scénáře, se přiblížil k mému uchu...
Do té chvíle, než promluvil, jsem svoji část zvládal....
Jenže, to co řekl, mě rozhodilo...
,,Chceš si hrát Kookie...?"
Jeho rty byli příliš blízko, při každém jejich pohybu se mi otírali o ucho...
Jeho dech byl příliš horký a vůně omamná...
Posral jsem to...
Místo toho, abych dokončili tanec s úsměvem nad tím, co mi řekl, jsem tam prostě zůstal stát jako kretén...
Díky bohu, že kluci byli zády, že jsme tohle nenatáčeli, protože tahle část má být jako že nepřipravená.
Tae byl pořád za mnou, naklonil se, aby mi viděl do tváře, usmál se a než se kluci otočili, byl zpět na místě, na kterém měl být...
Musel jsem vypadat hrozně, všichni na mě zírali.
Sakra Jungkooku, seber se...
,,Okey, myslím, že to bude v pohodě, on mi řekne podobnou hovadinu jako teď, já se budu smát... A tak dále, nemyslím, že by bylo třeba to zkoušet znova..."
Zněl jsem klidněji a přesvědčivěji, než bych čekal, tak že kluci souhlasili...
Jen zatracený Jimin se na mě podíval způsobem, který neumím popsat jiným slovem, než: divně...
Dali jsme dvě písničky...
Totálně jsem to posral...
Rytmus nula...
Kroky špatně...
Katastrofa...
Zbytek zkoušky jsem prostě proseděl, vymluvil jsem se, že mi není moc dobře, že mi stačí, když se na ně budu dívat a ujistil je, že to doženu v Tokiu.
Ignoroval jsem Taehyunga, dělal si svoje, byl jsem podrážděný a chtěl jsem prostě už jen vypadnout...
,,Okey kluci, pro dnešek to stačí..."
Zavelel Joonie a jako obvykle se šlo do sprch a objednat jídlo.
Neměl jsem nejmenší chuť se s nikým bavit, tak že jsem  šel ven na vzduch a pak se vydal do druhých sprch, na opačném konci budovy, kam nikdo nechodí.
Byl jsem totiž víc, než jen podrážděný a nechtěl jsem na kluky být zbytečně protivný.

Svlékl jsem si v šatně oblečení, s ručníkem kolem pasu a se sluchátky v uších se vydal do sprchy.
Všechno bylo fajn, než mi došlo, že ta malá místnost je plná páry, nebylo vidět skoro ani na krok...
Vytáhl jsem si sluchátka z uší, slyšel jsem vodu dopadající na zem...
Někdo tu je...
Chtěl jsem odtamtud prostě vypadnout, než si mě ten někdo, ať už je to kdokoli všimne, ale k mé smůle zvuk vody ustal, ze sprchy někdo vystrčil ruku, aby si vzal ručník a když se o sekundu později rozhrnul závěs, bylo už na útěk pozdě...
Přede mnou stál v celé své mokré kráse...
Kim Taehyung...
Nevypadal vůbec překvapeně, že mě tam vidí, jen tak tam stál, z vlasů mu odkapávala voda, kapičky se spojovali a v tenkých pramíncích stékaly po jeho krku, přes hruď až na břicho...
Byl jsem fascinovaný, předchozí podráždění bylo pryč...
Už jsem si nevzpomínal ani jak se jmenuju...
Pobavený Tae si upravil ručník na jeho bezchybných bocích a já tiše vzdychnul...
,,Přišel jsi za mnou Kookie...?"
Zeptal se nevině a nakláněl u toho hlavu na bok...