Fake love

Ty víš, že je mi to jedno...

Po jídle nás Joonie poslal, aby jsme si šli vzít věci.
Já a Tae jsme jeli ve výtahu společně s Jiminem, který neustále stál mezi námi.
,,Ty víš, že je mi to jedno Chime..."
Řekl Tae z ničeho nic.
Já to moc nechápal, ale on ano.
,,Znám tě jako svý boty, vím, že je ti to jedno."
,,Tak proč se vůbec namáháš?"
Zeptal se ho Tae se sarkastickým úsměvem.
Já tam nechápavě stál mezi nimi a zíral jako idiot.
Výtah se konečně zastavil a my vystoupili na našem patře.
,,Kam to sakra jdeš?"
Zeptal se Tae podrážděně Chima, který se od nás pořád neodpojil.
,,Jin hyung řekl ať jdu s vámi, aby jste zase nepřišli pozdě."
Zatracený Jimin se vítězně usmíval a Tae vypadal, že každou chvíli bouchne vzteky.
Já radši neříkal nic, s Jiminem jsem pořád ještě nemluvil a nějak jsem mezi ně nechtěl zasahovat, pořád mi totiž unikalo, jak to vlastně je.
Vešli jsme do našeho super zbordeleného pokoje, postele vypadali jako po výbuchu, všude bylo oblečení, ručníky...
Díky bohu, alespoň ten lubrikant Tae evidentně uklidil.
Jimin se posadil na židli u stolu, naproti postelím, na které hodil znechucený pohled.
No... Chime, kdybys věděl co se dělo na tom stole, nesedl by sis ani k němu...
Tae zmizel v koupelně a já si začal skládat věci do tašky.
Měl všechno nachystané dřív a tak si sedl pohodlně na postel, natáhl nohy před sebe a pozoroval mě.
Jimina ignoroval, jako by tam nebyl a on ani nic neříkal...
Stejně jsem byl nervózní... Z obou...
Chimova přítomnost, v tomhle našem soukromém světě mi vadila a Taeho pohled mě neskutečně znervózňoval.
,,Hotovo Kookie?"
Zeptal se Tae, když jsem zavřel tašku.
,,Jo, asi jo..."
,,Okey, máme ještě pět minut... Pojď sem..."
Podíval jsem se na něj šokovaně, ale on se zdál naprosto v pohodě, s úsměvem se ke mě natahoval.
Tak jsem udělal těch pár kroků k němu a váhavě mu ruku podal.
Bez jediného slova, si mě stáhl k sobě na postel, snažil jsem se aspoň posadit, ale zbytečně...
Nechápavě jsem k němu zvedl hlavu, když jsem se mu tak díval do očí, Jiminova přítomnost se vytratila někam do neznáma...
,,Říkal jsem, že je mi jedno co si on myslí..."
Řekl tiše a pak mě políbil...
Nasál můj spodní ret a jemně ho stiskl zuby.
,,Tae..."
Zašeptal jsem lehce omámeně.
,,Neřekne to nikomu, věř mi..."
Odpověděl na nevyřčenou otázku a začal mě líbat.
Ozval se zvuk odsunující se židle, chtěl jsem se podívat, ale Tae mi to nedovolil.
,,Taehyungu jsi idiot, proč si s ním takhle hraješ? Za chvíli ho necháš spát v tvojí posteli!"
,,Jimine, Kookie a já spíme v jedné posteli..."
Řekl mu Tae opatrně.
,,To nemůžeš myslet vážně... Víš jak to skončí, jen tím ohrozíš kapelu..."
S těmito slovy a prásknutím dveří opustil Jimin náš malý, soukromí svět.
,,No, tak to bychom měli..."
Řekl Tae a dal mi pusu.
,,Vysvětlíš mi to někdy? To s tebou a Chimem?"
,,Někdy ano... Až bude vhodná doba."
Zdálo se, že se mu do toho moc nechce.
,,Asi by jsme už měli jít..."
Poznamenal jsem, abych změnil téma.
,,Asi..."
Řekl Tae neochotně...
Vyšli jsme z pokoje vstříc novému dni, dni plnému předstírání...
Ale přes všechna ALE, stálo mi to za to...