Fake love

The best of him

Pomalým tempem jsem se šoural do letadla s Jiminem v patách.
Joonie ještě něco říkal ohledně letu, nebo co, ale neposlouchal jsem.
Hledal jsem svoje sedadlo a vzdaloval se od něj...
Až na druhém konci letadla byla naše místa.
Moje a Chima...
Super... Tohle budou úžasné dvě hodiny.
Zbytek kapely jsem ani neviděl, ani neslyšel.
Letadlo se odlepilo od země a světla se zhasla.
Možná bych mohl spát, napadlo mě...
,,Ty Jungkookie...?"
Nebo taky ne, že...
,,Hm?"
Odpověděl jsem Jiminovi podrážděně.
,,Chtěl jsem s tebou mluvit."
A je to tady...
Z toho, jak se tvářil mi došlo, že to bude něco vážného a protože to byl Chim, nejspíš to nebude ani moc příjemné.
,,Tak mluv..."
,,Nevím jak začít..."
Tak mlč, pomyslel jsem si.
,,Jde o tebe a Taeho."
,,To mi došlo Chime, o co přesně?"
,,Víš, původně mi to vadilo, přiznávám, že jsem se s tím snažil něco udělat už doma, na dormu, když mi to celé došlo. Ostatní si nevšimli, ale já hned. No a pak mi o tom i řekl...
Nejdřív to byla jen taková jeho hra a já byl proti, ne kvůli němu, ale kvůli tobě..."
,,Proč?"
Nechápal jsem.
,,Znám ho, nechtěl jsem, aby ti ublížil, ty nejsi jako on, ani jako já... Nevím jak to říct, prostě jsi mi oproti němu připadal jako králíček, který se těší až ho tygr sežere..."
Jimin se zasmál a já musel taky, to přirovnání, které použil mě hodně pobavilo.
,,Jenže čím víc jsem ho sledoval, tím víc jsem měl dojem, že se mu ta hra tak nějak vymyká, no a pak to i přiznal, že se od tebe musí držet dál a já souhlasil, pro tvoje dobro...
Jenže ty... Já netuším, co jsi udělal, ale nepovedlo se mu to..."
,,Nedovolil jsem mu to Jimine, nic víc..."
,,Hmm... Možná, nebo je to tak, že ty city co měl dřív prostě potlačit neuměl..."
,,Věděl jsi o tom?"
Zeptal jsem se šokovaně.
Jimin přikývl na souhlas a pokračoval.
,,Věděl jsem všechno, vždycky. Nikdo o něm nevěděl nikdy tolik, co já... Jungkooku, já netuším jakou má tohle budoucnost, ale když jsem ho viděl dnes u vás v pokoji... Změnil se, vypadá šťastně... Roky jsem ho takhle neviděl a jsem si naprosto jistý, že je to kvůli tobě. Je to s ním těžký, je to takovej parchant co si rád něco dokazuje a neumí moc dávat najevo co cítí, ale ty to můžeš změnit... Musím se tě zeptat... Ehm... Máš ho rád?"
,,Ne."
Odpověděl jsem okamžitě bez přemýšlení.
,,Miluju ho Chime, už hrozně dlouho..."
,,Tak to nevzdávej... Vím, že je příšernej, že umí být zlej, manipulativní hajzl, ale není jen to, někde hluboko pod tím vším, je to hodnej člověk..."
,,Já vím a nemám v plánu to vzdát, jen nevím, jak by to mohlo fungovat dál... Doma, před klukama a tak..."
,,Hm, nebude to sranda, ale já stojím za vámi, bez ohledu na názor kluků nebo tak, udělám co budu moct..."
,,Proč? Proč nám chceš pomoct?"
,,Viděl jsem ho před pár týdny a viděl jsem ho vedle tebe... Záleží mi na něm... Možná, k němu nějaká malá část mě pořád něco cítí, ale on by ke mě nikdy nemohl cítit to, co k tobě, ty dokážeš dostat to nejlepší z něho..."
,,Děkuju Chime, vážím si toho..."
Usmívali jsem se na sebe jako idioti.
,,Okey, dost těch emo chvilek, jdu na záchod. Zatím Kookie."
Jimin odešel...
Snažil jsem se srovnat si všechno co mi teď řekl.
V mojí hlavě už toho bylo tolik...
Nasadil jsem si masku na spaní a doufal, že se mi alespoň podaří usnout.
Se sluchátky v uších, jsem si v duchu přehrával všechny ty věci co se za poslední dny stali, když jsem ucítil, jak se na místo vedle mě někdo posadil.
Chim se vrátil, ale povídat jsem si už nechtěl, tak že předstírání spánku mi přišlo jako dobrý nápad.
Po pár vteřinách se naklonil ke mě, cítil jsem to, bylo to, jako by mi chtěl něco říct, ale neměl jsem zájem o další rozhovor, tak že jsem se rozhodl ignorovat i fakt, že mi vytáhl sluchátko z ucha.
,,Spíš? Kookie...."