Fake love

Starý přítel

Koncert měl úspěch, všechno proběhlo jak mělo, dokonce nám i volal manažer, aby nám pogratuloval k úspěchu.
Všichni jsme měli dobrou náladu.
Seděli jsme právě v šatně a jedli, když Taemu zazvonil mobil.
Podíval se na displej a zatvářil se překvapeně, což mě upoutalo.
,,Ahoj...?"
Řekl s úsměvem do telefonu.
,,Co? Vy jste v Tokiu?"
Následovala odmlka, kdy mu volající odpovídal. Tae se usmíval... Kdo to sakra je?
,,Jasně, klidně za hodinu můžu, jen si zajedu na hotel. Půjdou i ostatní kluci od vás?"
Ostatní kluci od nich? Sakra...Kdo je to?
,,No představ si ty fotky, Exo a Bangtan spolu."
Exo...? Že by to byl...?
Ne to ne... To nemůže být pravda...
,,Ne, vůbec mi nevadí, že půjdeme jen spolu."
Tae se usmíval, vypadal přímo nadšeně a ve mě vřel vztek a naprosto nový pocit, ktery byl nejspíš žárlivost...
,,Okey, tak mě vyzvedni před hotelem... Těším se..."
Tae stále držel mobil v ruce, díval se někam do prázdna a usmíval se.
,,Kdo to byl?"
Zeptal se zvědavě Hobi.
,,Baekhyun..."
Odpověděl Tae s úsměvem.
,,Ohhh ne!!!" Začali se smát Joonie a Yoongi.
,,Ehh... Jste kréteni."
Řekl Tae a smál se s nimi.
,,Hele kluci pojedu napřed, musím se převlíct a tak..."
,,Okey Tae, ale ne že to bude jako vždycky, když s ním někam jdeš, zítra máme koncert a odpoledne rozhovor... Potřebujeme tě funkčního..."
,,Neměj strach Jine hyungu, vrátím se brzo."
Tae posbíral svoje věci a zmizel.
Nikdo o tom už nemluvil, kluci se věnovali jídlu a hodnocení koncertu...
A mě bylo, jako by mě někdo praštil něčím po hlavě...
Až moc živě si totiž vybavuji dobu, kdy Tae a Baekhyun byli nejlepší přátelé.
Nesnášel jsem ho...
Trávil s ním každý volný víkend, vždycky když se vrátil choval se divně.
Někdy měl modřiny, škrábance, jindy byl opilý...
Párkrát jsem si všiml fialových otlačenin na jeho zápěstí...
Nikdy jsem to ale nekomentoval.
Kluci si dělali srandu, že spolu ti dva chodí do sado maso bordelu a já nenáviděl Baekhyuna za to, kam ho bere...
Tehdy mě ale nenapadlo, že by Tae mohl mít něco s klukem...
Nenapadlo mě, že by mezi nimi mohlo být něco jiného, než přátelství, myslel jsem si maximálně to, že tráví čas podivným způsobem...
Přeběhl mi mráz po zádech a udělalalo se mi blbě od žaludku...
To pochopení pro mě bylo zničující a uvědomění si faktu, jak spolu pravděpodobně stráví večer, se dalo přirovnat k psychickému průstřelu hlavy.
Chtěl jsem se už vrátit na hotel, ještě ho stihnout, než odejde...
Nenapadalo mě nic, co bych mohl říct, nebo udělat, aby nikam nechodil, ale rozhodně jsem nechtěl sedět na zadku a vrátit se do prázdného pokoje.
Jenže ti idioti hrozně zdržovali...
Nekonečně dlouho jedli, já měl blízko k zhroucení, tak že to poslední co bych chtěl dělat bylo jíst...
Nekonečně dlouho se oblékali a balili svoje věci, zatím co já dávno přešlapoval venku.
Konečně se vyvalili ven ze zadního vchodu haly a nesedli jsme do auta.
Cesta byla nekonečná, samozřejmě a když jsme dorazili k hotelu, moje dveře byli otevřené snad dřív, než auto úplně zastavilo.
,,Kam se tak ženeš?"
Volal za mnou Yoongi.
,,Musím na záchod!"
Plácnul jsem první, co mě napadlo a v příští vteřině už stál u výtahu.
Vztekle jsem asi desetkrát stisknul ten pitomý knoflík...
Ten výtah je úplně k hovnu...
Neměl jsem na to nervy, schody budou rychlejší...
Bral jsem je po dvou...
Konečně jsem zadýchaný stál před dveřmi našeho pokoje...
Snad tam ještě bude...
Dveře nebyli zamčené, znamená to že tam ještě je...