Fake love

Blood sweat and tears

Hala doslova praskala, nenápadně jsem nakukoval ze zákulisí.
Všude bylo tisíce barevných světel, jako ozvěna moře ke mě doléhal zvuk našich jmen...
Bylo to ohromné, opojené a děsivé zároveň.
Před pár lety jsme měli sen, sen kterému se každý smál, byl to nedosažitelný cíl...
Naše nejsmělejší přání bylo vyprodat klub, přáli jsme si, aby jsme alespoň jednou slyšeli naši píseň v rádiu...
Spávali jsme v jednom pokoji a usínali s nadějí, že zítřek bude lepší...
Kolikrát jsme se chtěli vzdát, kolikrát jsme byli na pokraji sil...
Něco nás ale vždycky drželo spolu, možná jsme se chtěli vzdát snu, ale nedokázali jsme se vzdát jeden druhého.
Když jsme padali únavou po nekonečných hodinách tance, byl tu Tae, který nás vždycky rozesmál...
Byl tu Jin, který se o nás staral se vší láskou a do nekonečna nám opakoval, že se prostě nesmíme vzdát...
Byl tu Joonie, který měl neuvěřitelnou trpělivost a každý den nám připomínal, jak dobří jsme a že na to máme...
Jimin, který tu byl vždycky jako kamarád, co dokázal posluchat a dát radu, ačkoli my třeba zapomínali vyslechnout jeho.
Nikdo nám v nejtěžších chvílích nedokázal dát víc pozitivní energie, než Hobi...
A Yoongi, člověk co mluví tak málo o tom co cítí a přesto, dokáže plakat s každým z nás...
A teď jsme tady...
Dokázali jsme víc, než jsme si kdy uměli představit...
Jenže, kde je naděje, je i zoufalství...
Tohle je naše krev, pot a slzy...
Tohle jsme dokázali společně...
Získali jsme hodně, stejně jako ztratili, ale přes všechny ztráty, neměnil bych, i kdyby jsme náš sen nedotáhli do konce, přesto by jsme byli vítězi, poznali jsme jeden druhého...
Bez BTS bych nikdy nepoznal jeho...
Žil bych asi klidněji, asi bych i někoho měl, ale nikdy by to nebylo tak silné, tak opravdové a nevyhnutelné, jako to co cítím k němu...
Na minutu jsem zadržel dech a vdechoval tu atmosféru, cítil jsem se tak zvláštně, tak klidně a propojeně se vším kolem sebe...
A pak mi na rameni přistála Yoongiho ruka, vyzval mě k našemu obvyklému rituálu před každým koncertem, pak už se zhasla všechna světla...
Ozval se ohlušující křik a když se světla za zvuku Run, znova rozsvítila, byli jsme každý na svém místě...
Dav pod námi šílel a já zavřel oči...
V hlavě se mi vynořily vzpomínky, na něho a na mě, na včerejší noc...
Na jeho nezájem a chlad, co jsem viděl v jeho očích...
Cítil jsem jeho zrychlený dech na kůži, jeho ruce i rty...
Zhluboka jsem se nadechnul a začal tančit...
A tak jsem zpíval a tančil, s vášní i vztekem, jako nikdy předtím...
A fanynky byli jako šílené...
Dav pode mnou křičel stále dokola moje jméno, ale já nevnímal nic...
Jen svoje pohybující se ruce, nohy, boky...

Poprvé jsem se na něho podíval, při Blood sweat and tears...
Tančil, jako každý jiný koncert, ale jeho oči se každou chvíli stočili ke mě...
Nechápal jsem proč, ale díval se na mě s přivřenýma očima a zaujatým pohledem...
Bylo mi to ukradené, tančil jsem dál a přišla chvíle, kdy všichni ležíme na zemi, kolem Taeho, který zpívá svůj part, jako vždy, chystal jsem se zvednout v pánvi, když mi došlo, kolikrát mě viděl tohle udělat za posledních pár hodin..?
A tak jsem se zvedl, možná trochu více vášnivě, jelikož ve mě na chvíli znovu ožila vzpomínka na naši společnou noc a Tae se na mě tak fascinovaně zadíval, že se prostě zapomněl otočit ode mě k publiku, tak jako to udělat měl, tak jako to dělal vždy.
Posadil jsem se a setkal se s jeho rozhozeným pohledem...
Bezmyšlenkovitý úsměv přeletěl po mé tváři.
Tae vypadal tak zmateně a nejistě, tak roztomile...
Chtělo se mi jít k němu, obejmout ho a políbit...
Nemohl jsem...
Nikdy nebudu moct...
Pokračoval jsem, možná jsem se kroutil víc, než obvykle a Tae se díval a pokaždé, když se při choreografii ocitl vedle mě, kousal si spodní ret, byl tak nějak nesoustředěný...
Byl dokonalý...
Přišlo Fire a já nemyslel na nic jiného, než na to, co  přijde na konci.
Přál jsem si urychlit celou tu zbytečnou předehru...
Konečně, zněli poslední tóny a kluci se otočili...
Tae přicházel ke mě...
Věděl jsem, že se na něho dívat nemám, ale nemohl jsem odolat a ohlédl se.
Přicházel pomalým krokem, sjížděl mě pohledem a u toho si olízl ty dokonalé rty...
Otočil jsem se zpět, můj dech se zrychlil...
Byl u mě...
Naklonil se, jeho dech se otřel o jemnou kůži na mém krku...
,,Okamžitem se přestaň takhle kroutit, jinak udělám něco hodně pitomého..."
Než se vrátil na svoje místo, jemně špičkou jazyka přejel po mém zátylku...
Byla to jen sekunda, ale celé moje tělo se otřáslo se zničující intenzitou.
Zanechal mě tam rozhozeného, nervózního, roztřeseného touhou, s pitomým dětským úsměvem...
Přesně takhle to mělo vypadat...
Udělali jsme to správně...
A Army si všimli, křičeli...