Fake love

Baekhyun

Cesta do haly byla úplně k hovnu...
Jin se nacpal mezi nás a já byl naštvaný a otrávený.
Když jsme přijeli k zadnímu vchodu, upoutal mou pozornost Tae, který při výstupu z auta na okamžik úplně stuhnul.
Nakláněl jsem se přes Jina, abych viděl co se stalo, nedočkavě jsem vystoupil druhými dveřmi a stuhnul jsem taky.
Vedle vchodu stálo černé auto, o které se ležérně opíral Baekhyun.
Neviděl jsem ho několik měsíců, hodně se změnil a musím přiznat, že vypadal neskutečne dobře.
,,Ahoj, co ty tady?"
Zdravili se s ním kluci a Tae spěchal rozpačitým úsměvem k němu.
,,Přišel ses podívat na koncert?"
Zeptal se ho Yoongi.
,,Hm, možná příště, jsem tu, protože s někým potřebuji mluvit..."
Ten způsob, jakým se jeden na druhého dívali mě doháněl k šílenství vzteky.
,,Nemám moc času..."
Odpověděl hned Tae.
,,Já ale tentokrát nepřišel za tebou,Taehyungie, chci mluvit s ním..."
Řekl a kývl hlavou směrem ke mě.
,,Ne..."
Odpověděl Tae tiše směrem k němu.
Baekhyun se usmál jeho reakci a ignoroval ho.
,,Jungkooku, máš chvíli? Nezdržím tě dlouho."
Na sucho jsem polknul, příliš vyvedený z míry na odpověď a jen jsem kývl na souhlas.
,,Vrátím vám ho brzy kluci, nebojte se."
Šel jsem za ním k jeho autu, Tae mě probodával pohledem, nechápal jsem o co jde a absolutně mě nenapadalo nic, co by mi mohl chtít.
A to byl nejspíš hlavní důvod, proč jsem otevřel dveře na straně spolujezdce a sedl si vedle něho.
,,Promiň, že jsem tě takhle unesl, ale musím s tebou mluvit a nevím kdy jindy bych měl zase příležitost."
Řekl mile a nastartoval.
Jeli jsme v tichosti, asi pět minut, pak zajel na odpočívadlo.
Vypnul motor a zhluboka se nadechnul.
,,Tak... Nevím, co všechno víš a nechci nic posrat, ale zároveň vím, že on ti jen tak nic neřekne. Nejsem tu, abych mu nějak uškodil, naopak, je to můj nejbližší přítel, cokoli ti o něm řeknu, i když to nebude znít hezky, je míněno v dobrém, protože ho mám rád...
Chápeš?"
Neschopný slova, jsem jen přikývl a čekal co bude dál.
,,Okey, o nás dvou víš?"
,,Ano, dá se říct, že mi to vysvětlil."
,,Dobře... Jungkooku poslouchej, máš ho rád?"
,,Samozřejmě, že mám."
Odpověděl jsem automaticky.
,,Takhle to nemyslím, myslím tím, cítíš k němu něco?"
Zaváhal jsem, z nějakého důvodu jsem mu hrozně chtěl říct pravdu, ale stále mi docházelo, že jsou si blízcí a že nemám důvod věřit mu v tom, že to bude jen mezi námi.
Sklopil jsem oči a tiše odpověděl:
,,Ne..."
Baekhyun se zasmál, dvěma prsty mě chytil za bradu a zvedl moji hlavu.
,,A teď pravdu Jungkookie..."
,,Řekl jsem ti pravdu."
Odpověděl jsem vzdorovitě a díval se mu do očí s notnou dávkou vzteku a drzosti.
On se na mě zkoumavě zadíval a přivřel oči.
,,Oh, začínám ho chápat... No nic, zpět k tématu, proč mi teď lžeš?"
,,Nevěřím ti."
Odpověděl jsem upřímně, Baekhyun spustil svoji ruku dolů a začal se smát.
,,To je idiot... Tak že tě k tomu vážně donutil."
,,Donutil mě k čemu?"
Baekhyun se dál smál a u toho se na mě díval, ten pohled mě hrozně znervózňoval.
Z tohohle kluka vyzařovalo něco zvláštního, něco, čeho jsem si nikdy dřív nevšiml, ačkoli se známe tak dlouho...
Byla ta ta jeho sebejistota, cosi temného a nebezpečného, schovaného pod tím roztomilým zevnějškem.
,,Donutil tě, abys mu řekl, že k němu nic necítíš."
Beze slova jsem přikývl.
,,To je idiot..."
,,Vysvětlíš mi to, nebo mě zdržuješ jen aby ses pobavil?"
,,Já si toho všiml už před půl rokem, pamatuješ na tu show v Soulu? Seděli jsem za vámi a já a Tae jsme pak odešli spolu."
,,Jo... Pamatuju..."
Jak bych taky mohl zapomenout že?
,,Už tehdy jsme o tobě mluvili a on se choval tak divně, když jsem mu říkal, jak by bylo fajn tě někdy pozvat s námi... S Jiminem to bral jinak, sám ho přivedl, ale o tobě nechtěl ani slyšet..."
,,Přivedl k tobě Chima?"
Koukal jsem na něj překvapeně.
,,Ehm... Nechci něco posrat, zabil by mě, doslova..."
,,Potřebuju vědět pravdu, chápeš?"
,,Asi ano..."
Připustil neochotně.
,,Okey, nebudu zacházet do detailů, on a Chim byli nějakou dobu spolu, Jimin do něj byl blázen, Taehyungie samozřejmě necítil nic, krom toho, že se mu líbila ta převaha jakou nad ním měl. Varoval jsem ho, že je to blbost, aby to ukončil, dřív než bude pozdě, ale on to prostě musel zkusit. Ubohý, nešťastný Taehyungie, tolik si přál něco cítit a Jimin by pro něj udělal cokoli... Přivedl ho ke mě, předváděl ho, jako svou hračku a Chim ho slepě miloval, přesto, že mi Taehyungie dovolil si s ním dělat co jsem jen chtěl....
Po čase mu došlo, jak zbytečná je to snaha a ukončil to. Ta vina ho tíží do teď. Nikdy si to nepřestal vyčítat, protože Jimina to tehdy malém zabilo. S tebou je to ale jinak Jungkooku, nikdy jsem ho takhle nezažil, nikdy a to ho znám snad líp, než se zná sám..."
Nevěřícně jsem na něho zíral.
,,Jak to myslíš?"
Baekhyun se usmál, tak nějak smutně a pokračoval.
,,Je to něco v tobě, co přitahuje ztracené, prázdné duše, jako jsme my dva, je to ta tvoje nevinnost, ta čistota, ale zároveň je v tobě něco... Nevím jak to popsat, něco co ho musí dohánět k šílenství, vidím to i já a to jsem nikdy nezažil tu tvoji druhou stránku, o které mluvil..."
Cítil jsem jak rudnu, bylo ponižující, že o nás tolik věděl.
,,Nemusíš se stydět, je jen málo věcí, které by mě dokázali překvapit. No Jungkookie, byl jsem k tobě upřímný, teď chci to samé od tebe. Cítíš k němu něco?"
,,Ano..."
Přiznal jsem neochotně.
,,A proč jsi mi lhal?"
,,Nechci aby se to dozvěděl, skončil by to a já... Nechci to... Nemohl bych bez něj... Ehhh... Prostě nechci aby to mezi námi skončilo."
,,Posluchej mě teď pozorně a nikdy mu o tom, co ti teď řeknu neříkej. Neskončil by to, nevydržel by se od tebe držet dál ani týden, v tomhle mi musíš věřit. Jestli k němu něco cítíš, nevzdávej to s ním. Bude to těžké, všechno s ním je těžké, je to takový emocionální invalida, ale on má city, i když rád dělá, že ne.
Zamysli se, kdyby city neměl, mohl by tolik litovat toho, jak moc ublížil Chimovi?"
,,Asi ne... Jenže já se v něm nevyznám. Jeden den mě posílá pryč, další den se probudím vedle něho..."
,,Počkej!"
Přerušil mě...
,,Nechal tě spát s ním? Jako v posteli?"
Baekhyun se tvářil překvapeně.
,,Ehm... Jo?"
,,Oh bože, ubohý Taehyungie."
Smál se a já nechápal čemu.
,,Chtěl bych si s ním promluvit, ale myslím, že teď bude dost naštvaný."
,,Proč myslíš?"
Usmál se.
,,No, tak nějak tuším, že těch asi milion zpráv co mi už přišlo bude od něj... Nechtěl jsem ti udělat problémy, ale musel jsem pochopit, proč se tak zbláznil a chtěl jsem, vědět, že bude v pořádku... S tebou...Měl bych tě odvézt zpět."
S úsměvem nastartoval a beze slova jsme se vrátili ke koncertní hale.