Fake love

Park Jimin

Mám Jina rád, ale jemu jsem teď nejspíš odporný.
Posadili jsme se zpět na naše místa.
Yoongi i Namjoon stále spali, našeho spěšného odchodu si naštěstí alespoň oni nevšimli.
,,Co je ti Kookie?"
Zeptal se Tae, když jsem pár minut mlčel, naprosto ponořený do vlastních myšlenek.
,,Co?"
,,Vypadáš smutně... Udělal jsem něco?"
,,Jsme nechutní Tae?"
Taehyung byl zmatený mojí otázkou.
,,Jak to myslíš Jungkookie?"
,,Jin hyung... Chová se, jako bychom byli...
Vážně je to tak špatný Tae? Jen proto, že jsme kluci? Myslím, že nás nenávidí..."
,,Ohh Kookie..."
Přitáhl mě k sobě a objal, ačkoli nás kdokoli mohl vidět, ani jednomu z nás na tom teď nezáleželo.
,,Tak to není, jen se s tím musí srovnat. Není na tom nic špatnýho, máme se rádi, chápeš?
Není to o tom, že by jsme spolu píchali na každým rohu jen tak... Mno možná to tak trochu je, ale mezi námi dvěma nejde jen o to... V tom je to jiný. Jasně, jsou lidi, kteří to nevezmou, ale ne naši nejbližší, ti co nás mají doopravdy rádi, pochopí, že nám je spolu dobře a zbytek ti může být u prdele zlato... Chápeš?"
,,Hm... A co rodina Tae? Co když mě budou taky nenávidět, nebo se jim budu hnusit?"
Po tvářích mi začali téct slzy.
,,Na to je čas Kookie, zatím to nech jak to je a až bude vhodná doba, řekneme to. Teď je to jen o nás dvou, jasně vědí to Jin a Jimin, ale o to teď nejde. Užívejme si, co máme a neřešme budoucnost, alespoň prozatím, ano?"
Přikývl jsem na souhlas, ale ten pocit ani pochybnosti nezmizeli...
Snažil jsem se nějak rozptýlit, tak mě napadlo pokračovat v tématu ze záchodu.
,,Jak jsi to myslel, že jsi nikdy s nikým nechodil?"
Tae se zasmál.
,,No jak asi? Prostě jsem nikdy s nikým nechodil."
,,A co Jimin?"
Povzdechl si, než začal.
,,Byli jsme spolu, dá se říct, ale nebyl to vztah, tak jak si ho lidé obvykle představují."
,,Nechápu..."
,,No, on mě miloval, já jeho ne a Chim to dobře věděl. Nebylo to tak, že bych si hrál s jeho city, nebo mu něco nalhával, od začátku věděl, jak to je... Prostě doufal, že mě dokáže změnit, že se do něj časem zamiluju a já v to doufal taky, protože on si to vážně zasloužil. Dělal vše proto, abych byl šťastný, jenže já nebyl. Bylo to pro mě spíš o sexu a ten zbytek jsem dělal jen kvůli němu. Víš jaký je, je citlivý a tak vůbec..."
Zíral jsem na něho trochu šokovaně, ale přesto, chtěl jsem vědět víc.
,,Podváděl jsi ho?"
,,Když o tom věděl, nebylo to podvádění Kookie. Nikdy jsem mu nesliboval věrnost a on ji po mě ani nechtěl. Někdy jsem ho vzal i sebou a... Nekoukej na mě takhle, užil si to stejně jako já. V našem vztahu jsme měli jen dvě pravidla. Za prvé, že se nebude snažit udělat ze mě někoho jiného a za druhé, že nesmí mít nic s někým jiným, pokud u toho nebudu i já..."
Tae se usmíval a já byl naprosto v šoku ze způsobovat, jakým popsal to, co bylo v jeho životě nejblíže vztahu.
,,Jak to skončilo...?"
Úsměv z jeho tváře se pomalu vytratil.
,,Víš, on pořád doufal, že když se mi přizpůsobí, že když mi dá volnost a bude mi dávat najevo lásku, tak se to změní... Že ho začnu milovat... Ale nestalo se... Poslední týdny pro mě byli peklo, protože já jsem ho měl rád, hrozně moc jsem ho měl rád... Ale ne dost. Věděl jsem že ho nikdy milovat nebudu, že mu jen dávám falešné naděje. Zašel jsem za Baekem a promluvil si s ním o tom všem a nakonec se rozhodl, že až se vrátím domů, tak to ukončím. Měli jsme tehdy prázdniny, kromě mě a Chima na dormu nikdo nebyl...
Vysvětlil jsem mu to a zdálo se, že to vzal dobře... Požádal mě, jestli by nemohl alespoň jednou spát se mnou u mě v posteli a já souhlasil, udělal bych v tu chvíli cokoli, aby to pro něj bylo jednodušší... Chtěl si to se mnou rozdat, samozřejmě, ale já mu řekl, že pro něj bude nejlepší, když mezi námi už nebude nic, než jen přátelství..."
Tae se párkrát zhluboka nadechl, než pokračoval.
Zdálo se, že bojuje se slzami a já si najednou nebyl úplně jistý, jestli vůbec chci, aby pokračoval.
,,Přespal u mě... Všechno se zdálo být v pohodě. Byl jsem hrozně rád, že to vzal takhke a že můžeme být dál přátelé...
Uběhlo pár dní, vrátili se Jin a Joonie...
Vyrazlili jsme si do baru, Jimin chtěl zůstat doma, prý mu nebylo dobře, tak jsme šli bez něj... Kolem půlnoci mi od něj přišla zpráva...
Stálo v ní, že se omlouvá za to, jak je slabý a doufá, že jednoho dne najdu někoho, koho budu milovat tolik, jako on mě...
Vyletěl jsem z baru, jen jsem na kluky křikl: Chim...
Když jsem se dostal domů, všude byla tma, proběhl jsem celým domem a u dveří od koupelny našel obálku s mým jménem. Schoval jsem si ji do kapsy a otevřel dveře... Nikdy na ten pohled nezapomenu... Chim byl ve vaně...
Všude po podlaze byli poházené pilulky, různé lahvičky od léků... Vytáhl jsem ho z vany, klekl si na podlahu a držel ho v náručí. Nezavolal jsem záchranku, nic... Jen jsem ho držel a brečel jako malý děcko... Do toho vběhli dovnitř kluci... Jeden přes druhého křičeli a já ho nechtěl pustit, ani když přijela záchranka... Zbytek si nepamatuju...
Píchli mi sedativa, spal jsem až do druhého dne... Když jsem se probudil, doufal, jsem, že to byla jen noční můra, ale nebyla...
Jin mi to dával za vinu a nepustil mě k němu... Joonie o ničem nevěděl, ale myslím, že něco tušil. Z nemocnice Jimina duhý den převezli na psychiatrii, byl tam jen týden, nevím jak to vysvětlil, nebo co řekl svojí rodině, ale tu pravdu znám nejspíš jenom já, protože o tom dopise krom mě nikdo, nikdy nevěděl..."
Až teď jsem se odvážil podívat se na něj...
A okamžitě jsem litoval...
Byl úplně zlomený, plakal...
Trhalo mi to srdce na kusy...