Fake love

Spolubydlící

,,Hej Kookie, vstávej."
Probudil mě Taeho hlas.
To jsem vážně prospal celý let?
Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe a zachytil jeho pohled...
Vypadal tak unaveně, narozdíl ode mě, evidentně nespal...
Ale i navzdory těm tmavým kruhům pod jeho očima, vypadal hrozně hezky.
Usmíval se na mě.
,,Když spíš, jsi hrozně cute."
,,Ehm, pozoroval jsi mě, zatím co jsem spal?"
,,Možná..."
Připustil s úsměvem.
,,Musíme jít baby, všichni už jsou určitě venku."
Zhluboka jsem se nadechl, nebyl jsem tak úplně připravený na to, co se bude dít dál, ale jiná možnost prostě nebyla.
Já a Tae jsem vyšli z letadla a připojili se ke klukům.
Všichni byli unavení, nikdo se moc nebavil.

Cesta na hotel byla tichá a rychlá.
Seděl jsem mezi Taem a Jinem.
S hlavou opřenou o okénko jsem pozoroval neznáme město.
Vystoupili jsme a nahrnuli se do hotelové haly.
Vyčerpaně jsem padl na křeslo a Tae si sedl na područku, těsně vedle mě.
Joonie přinesl klíče od tří pokojů.
Říkám si, proč sakra nemůžeme mít každý svůj pokoj?
Vážně musíme pořád sdílet pokoje?
I na hotelu?
Jako by nestačilo, že to tak máme na dormu.
,,Okey kluci, budeme losovat. Jako vždy, dva po dvou, jeden po třech."
,,Hele Joonie, nemohli by jsme se prostě domluvit mezi sebou, kdo s kým chce být, nebo to nechat, tak jak to bylo v Tokiu?"
Navrhnul Jimin a mě došlo, že se snaží, aby jsme já a Tae byli zase spolu.
Bohužel, Namjoona ten nápad příliš nenadchnul, tak že se přistoupilo ke klasickému losování.
Málem jsem dostal infarkt, když si Tae vytáhl klíč od stejného pokoje jako já...
Problém, ale byl v tom, že to byl pokoj pro tři...
Kéž by to byl aspoň Jimin...
Ale ne, nikdy bych nemohl mít takové štěstí...
Já, Tae a Jin budeme příští dvě noci sdílet pokoj.
Vrhnul jsem po Taehyungovi vyděšený pohled a v jeho očích se odrážel stejný strach a nejistota, jako v mých, tak že jsem začal panikařit ještě víc.
Mohl bych být proti?
Ne, vážně, mohl bych říct, že s tím prostě nesouhlasím?
Nikdo z nás to nikdy neudělal.
Samozřejmě, že jsem nic neřekl...

Pokoj byl velký, skládal se ze dvou místností, které ale k mému zklamání neoddělovali dveře.
V jedné místnosti byli dvě postele, rozdělené, jak už to na hotelech bývá, nočním stolkem.
Naproti byla jedna velká postel...
Tolik jsem si přál, aby jsme já a Taehyung mohli dostat tuhle postel... Spolu...
Ale to samozřejmě nehrozilo.
Alespoň se nám podařilo zabrat si ty dvě postele blízko sebe, alespoň nebudeme každý na opačném konci pokoje...
Bylo mi z toho smutno, s povzdechem jsem si začal vybalovat věci a Tae dělal to samé.
Oba jsme mlčeli, ani jeden z nás neměl náladu na řeči a Taehyung navíc vypadal hodně unaveně.
Jen Jin byl dobře naladěný.
Pobíhal po pokoji, rovnal si věci do koupelny a cestou vzal i naše hygienické potřeby.
Samozřejmě, jak už je jeho zvykem, upravoval závěsy, ubrus, přesunul stůl...
Prostě zveleboval hotelový pokoj, jako starostlivá matka.