Fake love

Dopis

Doma jsem nedočkavě zamířil do pokoje.
Na posteli ležela obálka s mým jménem...
Třásly se mi ruce, když jsem z ní vyndal list papíru a začal číst...

Kookie,
Mluvení mi pořád moc nejde, ale to asi dobře víš, tak jsem zkusil tohle...
Miluju tě, víc než cokoli, jsem si jistý, že to co k tobě cítím se jen tak nezmění...
Jasně, to si říká každý, ale mezi námi je to jiné.
Miloval jsem tě snad od první chvíle, co jsem tě uviděl a nic na světě mi tě nikdy nedokázalo nahradit.
Nevěřil jsem v osud a podobné věci, dokud jsme neřekli jeden druhému, co cítíme, dokud nás nepotkali všechny ty bláznivý náhody, jako s těmi prsteny k Vánocům..
To ty jsi můj osud a věřím v nás tak moc, že bych o nás chtěl říct našim....
Neříkám tím, že to máš udělat i ty, záleží na tobě, až budeš připravený, pojedu k vašim klidně s tebou a řekneme jim to spolu, ale pokud jde o mě, já připravený asi jsem...
Zní to šíleně, já vím, nejsme spolu dlouho, ale pokud najdeš to pravé, čas není podstatný...
Jasně, mám z toho strach, ale řeknu o nás klidně i vedení, kariéra pro mě není důležitější než ty...
Protože spolu zvládneme všechno...
Miluju tě můj králíčku a vždycky budu...

Jedna slza dopadla na papír a rozmáčela modrý inkoust propisky...
Pak druhá a třetí...
Moje nohy se podlomili a já se svezl na podlahu, vedle postele.
Co jsem to kurva udělal?
Miluju ho tak dlouho a když ho získám, pokazím na co sáhnu...
Přes slzy jsem skoro neviděl, když jsem vzal do ruky mobil a začal vyťukávat rychlou sms:

Já: Prosím vrať se domů, je mi to líto...

Odeslal jsem ji a čekal...
Uběhlo pár minut a mobil v mé ruce se konečně rozsvítil...

Tae❤️: Jsem na cestě...

Ach jo...
Jsem na cestě...
Sledoval jsem těch pár písmenek ještě chvíli, když jsem uslyšel bouchnutí dveří.
Bezpečně jsem rozeznal Taeho hlas, mluvil nejspíš s Namjoonem.
Konečně se ozval zvuk kroků a pak vešel do pokoje.
Nezvedl jsem se ze země a stále v jedné ruce svíral ten dopis.
Nejistě jsem k němu vzhlédl.
Vypadal smutně a já nevěděl co říct...
A tak jsem neřekl nic, jen jsem tam seděl a nechal slzy téct po tvářích.
Chvíli stál naproti mě a nakonec si poraženě povzdechl a klekl si na zem, čelem ke mě...