Dívali jsme se jeden druhému do očí a nakonec mě Tae prudce přitáhl k sobě.
,,Neplakej, nevyčítám ti to... Je normální, že ses bál, reagoval jsem zbytečně přehnaně. Mrzí mě to, nechci tě do ničeho tlačit, jen toho na mě v tu chvíli bylo moc, to s Jiminem a tak vůbec..."
Tisknul mě k sobě a já nepřestával vzlykat.
Bylo mi hrozně...
Zranil jsem ho a moc dobře jsem to věděl.
,,Mrzí mě to... Nevěděl jsem... Nevěděl jsem, že to chceš říct, kdybych to věděl..."
Posmrknul jsem.
,,Ne Kookie, je na to brzy, ani jeden z nás doopravdy připravený není."
Nevěděl jsem co říct, já totiž opravdu připravený nebyl, ale on ano...
Jen to teď vzal zpět, jen kvůli mě.
,,Miluju tě Tae, nechci hrát divadlo s Jiminem."
Špitnul jsem, když se Tae odtáhl.
,,Já vím Kookie, ale asi s tím nemůžeme nic udělat... Šéf řekl, že se my dva máme od sebe držet dál na veřejnosti, Namjoon na to má dohlédnout..."
Znovu jsem se mu vrhnul do náručí a rozbrečel se...
Tohle je zlej sen...
,,Pojďme do obýváku, kluci chtějí koukat na film, udělám ti kakao hm?"
Tae se snažil o bezstarostný tón, ale trápil se, stejně jako já...
ČTEŠ
Fake love
FanficCo když se zamilujete do někoho, s kým trávíte každý den, do někoho, kdo pro vás vždy byl jako bratr? Co když je vše proti? Riskovat, nebo mlčet? Příběh o lásce, vášni, lžích, slávě... Ale také o přátelství a rodině... Upozornění: Příběh obsahuje se...
