Fake love

Jsi ještě dítě

Když jsem šel ze sprchy, viděl jsem Taeho, jak i se svojí stupidní dekou a polštářem jde do obýváku...
Vypadalo to, že tam chce spát...
On mě ale neviděl...
Přišel jsem k sobě do pokoje, Joonie spal, já seděl na posteli a rozhodoval se, jestli mám jít za ním...
Trvalo mi asi dva údery srdce, než jsem se rozhodl, že za ním prostě půjdu.
Abych nevypadal jako úplný idiot, nebral jsem si sebou polštář ani deku, prostě půjdu a budu dělat, jako by nic, že třeba nemůžu spát, nebo tak něco...
Stál jsem v chodbě, když se otevřeli dveře jednoho z pokojů.
Stál jsem tam jako kretén a kolem mě se svým polštářem prošel Jimin...
Podíval se na mě, usmál se a šel do obýváku...
Šel prostě za ním...
Budou spát spolu v obýváku?
Zabouchl jsem za sebou dveře, zhroutil se na postel a přetáhl si peřinu přes hlavu...
Brečel jsem jako malé dítě...
Bylo mi z toho všeho zle...
Z nich, ze mě...
Co je kurva Taehyung za člověka?
Kdybych měl žaludek na to, projít kolem obýváku, prostě bych vypadnul...
Vypadnul bych odsud, kamkoli...
Kamkoli...
Ležel jsem na polštáři, mokrém, od mých slz a chtělo se mi zmizet, umřít...
Jak mám sakra jet na turné?
To poslední, co mě teď zajímalo, byla nějaká posraná kapela...

Netuším kdy, nebo jak jsem usnul, ale vzbudil mě Joonie, který přecházel po pokoji.
První moje myšlenka byla na včerejší noc...
Chtěl jsem se prostě vrátit pod peřinu a tam sám v klidu zemřít, ale zatracený Joonie si mě všimnul dřív, než jsem to mohl udělat...
,,Ehh, Kookie, jsi vzhůru. Čekal jsem než se vzbudíš..."
Vypadal nervózně, jako by se něco snad stalo...
No, bylo mi to srdečně jedno, tak že jsem jen zamručel něco jako: Hmmm...
A chystal se vrátit k sebelítosti a postupnému umírání.
,,Jungkooku, musíme si promluvit..."
Kurva...
Zněl tak vážně, že jsem se otráveně posadil a čekal co mi má v plánu tak důležitého říct...
,,Hele, popravdě Kookie, co se stalo včera?"
Zíral jsem na něho s otevřenou pusou, neschopen odpovědi a on se díval, jako by věděl...
,,Ehm, asi nějak nechápu, o čem to tady mluvíš..."
,,Myslím, že víš přesně o čem mluvím..."
Při tomhle svém dramatickém proslovu po mě hodil zrcádko a když jsem se do něj podíval, došlo mi, jak moc v prdeli teď jsem.
Úplně jsem zapomněl na ty malé důkazy na mém krku, včerejší noc pro mě byla natolik náročná, že jsem na to prostě zapomněl.
,,Ehm... Co jako? To po mě chceš nějaký vysvětlování mýho osobního života, nebo co?"
,,Sakra Kookie, tohle není prdel, ty a Tae jste se ztratili ze zkoušky někam... Kdo ví kam, ty vypadáš takhle a on? Ráno jsem ho viděl v koupelně, jak si dává na krk make-up, tak že ze mě laskavě nedělej idiota a nezkoušej mi namluvit něco o tom, že jste se oba procházeli večer při měsíčku a napadlo vás hejno agresivních komárů..."
,,Ví o tom ještě někdo, kromě tebe?"
Joonie na mě nechápavě zíral, asi čekal jinou odpověď, ale mě to bylo nějak jedno.
,,To je všechno, co mi k tomu řekneš?"
,,Sakra, tak ví, nebo ne?"
,,Ehm, myslím, že ne..."
,,Okey..."
Tím jsem uzavřel celou debatu, ale Joonie nebyl spokojen s mojí odpovědí a po chvilce přecházení po pokoji, kdy jsem zvládl schovat důkazy mého malého tajemství, se posadil na postel vedle mě.
,,Kookie..."
Oslovil mě jako malé dítě.
,,Co?!"
Odsekl jsem, protože ten jeho tón mě vyloženě vytáčel.
Joonie zaváhal a pak to zkusil znova.
,,Jungkooku, ty a Tae? Vážně?"
,,Ne. A i kdyby, tak co?"
,,Hele, já vím, že k němu něco cítiš, ale prostě...Nemyslím, že by to byl dobrý nápad...
On, Tae... Je jiný než ty... Ty jsi..."
Joonie se pral se slovy, jak se snažil, aby neřekl něco, co by mě naštvalo.
,,Co jsem Joonie?"
Věděl jsem přesně co chce říct a vřelo to ve mě.
,,Jsi ještě dítě..."
Okey...Výbuch za 3...2...1...
,,Jo, Joonie, děkuji moc, nechtěl bys mě třeba vodit na zkoušky za ruku? A myslíš, že si zvládnu dojít sám na záchod? Nejsem o tolik mladší než on a hlavně, nejsem žádný děcko..."
Vstal jsem z postele a začal se vztekle přehrabovat ve skříni s oblečením.
,,Sakra Jungkooku uklidni se! Takhle to vůbec nemyslím, nejde tu o věk. Jde o to jaký jsi v porovnání s ním!"
,,Teď si děláš srandu, že jo? Vážně mi tady říkáš, že já jsem v porovnání s ním dítě? Mluvíme o tom stejném člověku Joonie? O tom vyloženě dospělém člověku, který má v pokoji hračky, nosí místo čepice plyšové hlavy a všude tahá svoji fakin deku? Vážně myslíme toho stejného člověka?"
,,Kookie, to je jiný, to je dětinskost, ale já tu mluvím  o jiných věcech a tím, že mě nechápeš jen dokazuješ, že mám pravdu ohledně toho, že v jistých... Ohledech... Jsi pořád dítě..."
,,Naser si Joonie!"
Vyletěl jsem z pokoje.
Bylo mi děsně, za prvé, choval jsem se hrozně k někomu ze starších, budu se muset omluvit, vím to a vážně mě to mrzí, že jsem se takhle choval, ale bylo to v záchvatu vzteku...
Za druhé, každý mi tu opakoval, jak moc jsem ještě dítětem...
A mě to vyloženě sralo.
A za třetí... Ať chci nebo ne, budu se v příštích minutách muset setkat s Kimem Taehyungem, který jak se zdá, strávil noc v obýváku s Jiminem...
Oh bože...
Co je tohle za život?
Za lidi?
Žijete s nimi roky, myslíte si, že je znáte a pak vám ve vteřině dojde, že je to jen iluze, že sdílíte domov, život...
Se šesti cizinci...