Fake love

Snídaně

,,Řekni mi to..."
Vyhrknul jsem najednou.
,,Hm?"
,,Ta tajemství, řekni mi o nich."
Tae se zamyslel.
,,Asi bych neměl, ale na druhou stranu, potřebuješ teď taky nějakou pojistku...
Jenže, nepřijde mi to fér."
,,Okey, tak jen naznač, neříkej mi to úplně konkrétně, chci to vědět jen ze zvědavosti
a jak říkáš, může se to hodit, protože krom Jina, který něco tuší, je tu Jimin, který ví úplně všechno a taky..."
,,Taky co?"
,,Je něco, co ví Joonie, něco jsem mu řekl, když jsem byl opilý a teď toho lituju, nebylo to nic o tom, co mezi námi dvěma bylo Tae, ale i tak..."
Tae se zasmál a zkoumavě se na mě podíval.
,,Prosím tě, kdy jsi ty byl opilý?"
Cítil jsem se trapně, bylo to té pitomé noci, kdy jsem dramaticky opustil dorm a jako idiot seděl v dešti na lavičce, zatím co jsem popíjel vodku z benzínky, ze které mi druhý den bylo neuvěřitelně zle...
Oh... Ten den potom...
Poprvé jsem se ho tehdy odvážil dotknout, tehdy mě poprvé mučil tím svým démonickým vlivem.
Cítil jsem, jak se v mysli začínám ztrácet a Taehyung si toho samozřejmě všimnul.
,,Haló... Země volá Kookieho..."
,,Ou, promiň, trochu jsem se ztratil při vzpomínání na to, kdy jsem byl naposled opilý."
Přiznal jsem rozpačitě.
,,Poď dovnitř, mám pocit, že mi umrzne zadek."
,,Hmm, to by byla tragédie..."
,,Oh, nech toho baby a slez, řekneš mi tu tvoji opilou story v pokoji."
Neochotně jsem vstal a otřásl se zimou, když už mě nehřálo jeho tělo, ani deka.
Vešli jsme do pokoje a Tae mě strkal k posteli s tím, že se musím zahřát.
Nevadilo mi to ani v nejmenším, tak že jsem se nechal dotlačit k posteli a ve vteřině zajel pod peřinu.
,,Máš hlad Kookie?"
Zeptal se.
,,Příšerný..."
Přiznal jsem a posadil se.
,,Okey baby..."
Tae vzal ze stolu podnos se stříbrným poklopem, a nesl ho sebou do postele.
Položil podnos mezi nás, pohodlně se usadil a odkryl víko.
Hladově mi zakručelo v břiše už jen z toho pohledu.
Byla tam míchaná vajíčka se slaninou, tousty s nutelou, čerstvé ovoce a džus, všeho dvě porce.
,,Kde jsi vzal to jídlo?"
Ptal jsem se unešeně, neboť jsem měl takový hlad, že mi ten podnos připadal jako nejcennější dar.
,,Nechal jsem ho přinést."
Odpověděl Tae.
,,Ty jsi úžasný..."
Mumlal jsem s plnou pusou.
Usmál se na mě a odpověděl:
,,A to jsem ti dokázal až tím jídlem? Oh Jungkooku, kdybych věděl, že je to s tebou tak jednoduché..."
Naoko se tvářil dramaticky uraženě a mě připadal neskutečně roztomilý.
Zamyslel jsem se nad tím, jak různé části dne ovlivňují jeho chování, že Tae je vždycky po ránu milý, něžný a prostě sweet, zatím co v noci se mění na to pekelné stvoření, které mě přivazuje k posteli...
Oh... Vzpomínka na to mě rozhodila natolik, že jsem zapomněl i kousat svoji snídani.
,,Na co jsi teď sakra myslel Kookie?"
,,Mhh?"
,,Já tě viděl, na co jsi myslel?"
Ach jo, mohlo by mu někdy něco uniknout?
,,No... vzpoměl jsem si na něco... Ze včera..."
Hodil jsem rychlý pohled na šátek ležící na nočním stolku a Tae hned pochopil, se širokým úsměvem to ponechal bez komentáře, protože ho zajímalo něco jiného.
,,Tak kdy jsi byl opilý?"
,,Já doufal, že jsi už zapomněl..."
,,Oh baby, pamatuj si, že je dost těžké odvézt moji pozornost, zvlášť, když něco chci vědět."
,,Vsadím se, že bych to zvládl..."
Poznamenal jsem a podíval se mu významě do očí.
Naprosto jasně jsem zachytil ten malý moment, kdy se Tae na chvíli úplně ztratil.
Viděl jsem, jak se mu na vteřinu zastavil dech, jak si nervózně olízl rty, jak jeho pohled byl úplně nepřítomný...
Potěšilo mě to, ale zároveň tak fascinovalo, že jsem se začínal ztrácet i já sám.
,,Aish..."
Vydechl Tae, tak trochu omámeně se sladkým úsměvem na rtech.
,,Já si na tebe vážně musím dávat větší pozor..."
Pořád jsem pohledem visel na jeho rudých rtech. Vždycky mi přišli dokonalé, ta křivka jeho horního rtu pro mě byla něco jako umělecké dílo a já se cítil jako někdo výjimečný, kdo má tu obrovskou čest líbat tenhle zázrak přírody...
,,Už mi o tom řekneš Junkgkooku?"
,,Ehh, bylo to nedávno, jak jsem přijel domů s Jooniem..."
Přiznal jsem neochotně a doufal, že se v tom už nebude chtít dál vrtat.
Zbytečně, samozřejmě.
,,Pamatuju si ten večer, co se ti tehdy stalo?"
,,Eh.. Už ani nevím, prostě jsem asi měl jen blbou náladu..."
,,Já vím, že mi lžeš, jen nevím proč... Celý to bylo divný, ne jen to, jak jsi odešel, ale i potom, Joonie se choval divně a pak jsi mi vlezl do koupelny..."
Při té vzpomínce jsem se oba zasmáli.
,,Proč ses tak choval? Myslím v té koupelně?"
,,Jak jsem se choval?"
Zeptal se Tae nevině.
,,Provokoval jsi mě..."
Dojedli jsme, na podnosu nezbyl ani drobek jídla. Tae ho odložil na stolek vedle sebe a spokojeně si lehl na záda s rukama složenýma na břiše.
Seděl jsem vedle něho s nohama v tureckém sedu a napjatě čekal na odpověď.
On to ale samozřejmě zbytečně prodlužoval, hladil si rukama plné břicho, tvářil se nevině a spokojeně.
,,Ehm...Když ti to řeknu, řekneš mi, proč jsi tehdy odešel?"
Promluvil konečně.
,,Já nevím..."
,,Pokud nechceš být upřímný, nemůžeš to čekat ode mě Kookie."