Fake love

Smlouva

Ráno byli všichni zamlklý, nikdo se neměl k tomu aby u snídaně začal hovor a i já se raději díval do talíře, než abych se střetl pohledem s Jiminem.
Čekal nás totiž rozhovor s naším manažerem a tématem jsme byli právě já a Chim.
Nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že Namjoon ví, jakým směrem se konverzace bude ubírat.
Házel totiž nervózní pohledy po mě i Taehyungovi, ale nikdo z nás se ho nezeptal.
,,Tak jedem."
Zavelel Jin a my se zvedli od stolu, abychom se oblékli.
,,Tae?"
Byli jsme právě v našem pokoji.
,,Mh?"
,,Jsem nervózní z té schůzky s manažerem."
,,Jo... Já taky Kookie..."
Tae vypadal smutně a zamyšleně.
,,Běž napřed králíčku, hned přijdu, ano?"
Nevím proč, chtěl abych ho nechal v pokoji samotného, ale šel jsem.
Kluci už byli na chodbě a obouvali se.
,,Kde je Taehyung?"
,,Hned přijde Hobi hyungu."
,,Nemáme moc času."
Vložil se do rozhovor Namjoon.
,,Počkáme v autě."
Rozhodl nakonec Jin.
,,Čekáme v autě!"
Křikl Yoongi směrem ke dveřím pokoje a vyšli jsme z bytu.
Držel jsem Taemu místo u okna, ačkoli Jimin se tam několikrát pokusil nacpat.
Po deseti minutách se konečně ve vchodových dveřích objevil Tae.
Omluvil se klukům a mě políbil na čelo.
,,Díky, že jsi mi držel místo."
,,To je v pohodě, ale co jsi tam dělal?"
,,Uvidíš, až se vrátíme."
Pronesl tajemně a s úsměvem.

Když jsme vstoupili do kanceláře, nedokázal jsem odhadnout podle výrazu našeho manažera, jestli máme problém, nebo nás chce pochválit.
Tvářil se neutrálně a pokynul nám, abychom se posadili.
,,Tak že, za prvé, jsem na vás všechny hrdý a vážím si naší spolupráce. Teď k věci, ukázalo se, že Jikook je pro fanynky trhák a sledovanost všeho nám díky tomu za poslední dva dny neuvěřitelně stoupla... Tak že..."
Hodil jsem vyděšený pohled na Taeho, ten pevně svíral ruce v pěst a zhluboka dýchal.
,,Jungkook teď bude chvíli hrát s Jiminem to samé co do teď s Taehyungem."
S otevřenou pusou jsem se podíval na Nama.
On to věděl...
Věděl to, už než jsme sem jeli.
Jimin Koukal do země a vypadal, že je mu do pláče, ale vedení by se nikdy nevzepřel...
,,Já to nechci..."
Řekl jsem tiše a všichni v místnosti se na mě podívali.
,,Co?"
Zeptal se manažer.
,,N-nechci tohle dělat."
Zopakoval jsem více nahlas.
,,V čem je problém? S Taem vám to šlo skvěle."
Sakra, protože jsem to nehráli.
Co mám teď dělat kurva?
,,Name, řekni něco..."
Obrátil jsem se k našemu leaderovi.
,,Jungkookie, vezmi to logicky, je to dobrý nápad, nemusíte to dělat dlouho."
Byl jsem zoufalý, zahnaný do kouta a nikdo z nich neměl dost odvahy na to, aby se za mě postavil.
,,P-pane, já se omlouvám, ale nemůžu udělat to, co po mě chcete."
,,A to proč? Snad s nikým nechodíš, vzpomeň si na smlouvu."
Podíval jsem se po Taehyungovi a on po mě...
Dostal jsem strach...