Fake love

Budu dělat, že vám nezávidím...

Tae a Jimin se na mě podívali tak, že jsem ve vteřině litoval, že jsem radšin nedržel pusu.
,,Co?"
Dostal ze sebe Tae, když ho opustil prvotní šok.
,,No co, postel je velká a děláš, jako by jsme nikdy nespali všichni tři spolu."
Tae na mě koukal pořád tak nějak nevěřícně, ale nakonec jen pokrčil rameny.
,,Okey, díky Kookie."
Jimin z toho měl radost.
Já už míň, když mi došlo, že nechci aby ležel vedle Taehyunga.
Tak že jsem musel jednat a hlavně, nevypadat jako žárlivá puberťačka...
Jenže v tom byl i problém číslo dva...
Nechci aby si Tae myslel, že to snad dělám, abych měl Jimina vedle sebe já.
Do čeho jsem se to sakra zase dostal?
,,Um, jak chcete spát?"
Zeptal se Chim nejistě, když si přinesl deku a polštář.
,,Já a Tae si vezmeme jednu půlku a ty tu druhou."
Řekl jsem a rychle si lehl doprostřed postele.
Snažil jsem se, aby to působilo, jako že si vůbec neuvědomuju fakt, že by s tím kdokoli mohl mít problém.
Tae jen pokrčil rameny a lehl si na jeden kraj, zatím co Jimin na druhý.
Namáčkl jsem se k němu, tak, aby mezi mnou a Chimem bylo co nejvíce místa.
Taeho ruce se omotali kolem mého těla a přitáhly si mě do jeho teplé a voňavé náruče.
Hm, ten nedostatek prostoru se zdá najednou jako dobrý nápad.
Pohladil mě po tváři a zvedl mi prstem bradu ve stejnou chvíli, kdy Jimin zhasl stolní lampičku na nočním stolku.
Sakra, teď neuvidím ty dokonale zářivé oči, pomyslel jsem si.
Ale jeho pohled jsem na sobě cítil pořád.
Ačkoli jsem ho nemohl vidět, stejně jako on mě...
S jistotou jsem mohl říct, že se mi dívá do očí...
S jistou jsem mohl říct, že se lehce usmívá...
I když kolem byla naprostá tma, moje paměť si dokázala vybavit do nejmenších detailů, jak teď Taehyung přesně vypadá.
,,Kookie..."
Zašeptal těsně u mých rtů a já jen zavřel oči.
Nepotřeboval jsem je...
Prsty mi jemně přejížděl po lini čelisti, až k uchu a pak jsem jeho rty ucítil na těch mých...
Hejno motýlů mi doslova vystřelio někde dole v břiše a usídlio se u žaludku, kde mě příjemně šimralo, když jazykem jemně vklouzl do mé pusy.
Bylo to tak příjemné, tak něžné a plné lásky...
Cítil jsem, že se mi točí hlava, byl jsem jako opilý...
Jím...
Jeho přítomností...
Vším, co dělal...
Miloval jsem fakt, že je... Že existuje.
Bože... Jsem úplně ztracený...
Chtěl jsem mu to říct, to, jak strašně moc ho miliju, ale nebyl jsem si jistý, jestli to před Jiminem není nevhodné, určitě ještě byl vzhůru.
Tae mě ale najednou přestal líbat.
Rukou, kterou předtím něžně vplétal do mých vlasů sjel zpět na tvář a prsty mě znovu chytil za bradu...
Podržel si můj obličej těsně u svého a já se teprve teď donutil otevřít oči.
Jen tak tam ležel, zatím co se na mě díval.
Snad čekal, až si naše oči přivyknou tmě.
Po malé chvíli jsem začal rozeznávat části jeho tváře.
Až jsem ho konečně uviděl zřetelně.
Usmíval se a vypadal tak šťastně...
Bezmyšlenkovitý úsměv přelet po mých rtech a když si toho Tae všiml, usmál se ještě víc.
Našpulil rty a já mu ochotně dal pusu.
,,Kookie?"
,,Mh?"
Mluvili jsme hodně potichu, ale samozřejmě, že nás někdo, kdo ležel v jedné posteli musel slyšet.
,,Já ti chci něco říct... Ehhh... neusmívej se takhle, rozptyluješ mě."
Řekl a já se musel usmát ještě víc.
,,Kookie, miluju tě. Já vím, že to víš, ale...
Já, mám potřebu ti to pořád říkat. Je to pitomý, vím, ale prostě... Kdykoli se na mě usměješ, kdykoli tě políbím, kdykoli tě vidím... Mám chuť ti to říct."
Tae vypadal tak hezky rozpačitě, byl strašně roztomilý a kousal si spodní ret.
,,Není to pitomý... Já to mám úplně stejně...
Miluju tě Tae... Strašně moc tě miluju a nemůžu to přestat opakovat..."
Zněl jsem asi trochu naléhavěji, než bylo nutné, ale Tae mi na to odpověděl prostým:
,,Nepřestávej..."
A pak mě znovu políbil, tentokrát o poznání vášnivěji...
Někde v koutku mojí mysli bylo, že je tu s námi i třetí osoba, ale bylo tak snadné na ten fakt zapomenout, když si mě přitáhl těsněji ke svému tělu...
,,Budu dělat, že vám vůbec nezávidím..."
Pronesl tiše a ironicky Jimin.
Návrat do reality...
Tae jen přerušil kontakt našich rtů a zasmál se.
,,Promiň Chime, ale věř, že se ovládám na maximum, co to jde."
Řekl Tae, ale jako omluva, to moc neznělo, zvlášť, když jsem cítil, že začíná být trochu vzrušený.
Taky jsem byl...
Musel jsem se usmát nad tím, jak pitomá tahle situace byla.
,,Ne, to je v pohodě, já jsem rád za vás, jen...
Když vidím, jaký to je... Říkám si, že by bylo fajn někoho mít, jako doopravdy mít...
Prostě jako vztah a všechno tohle..."
,,My spolu ale nechodíme."
Plácnul jsem bezmyšlenkovitě.