Fake love

Fatal attraction

Dole už na nás všichni čekali.
Jimin se na mě a na Taeho ani nepodíval, tvářil se neskutečně zaměstnaně svým mobilem.
Všichni se zdáli být v pohodě, jen Jin se díval tak nějak divně.
Díval se konkrétně na mě, abych byl přesný.
Jeho pohled se nedal nazvat jinak, než zkoumavý.
Vzpomněl jsem si, na ten můj stupidní výlev v autě
Jsem idiot, určitě teď bude pátrat po tom, co se mi tak hrozného stalo.
Auto už stálo před hotelem a my se pomalu táhli ven.
Ohlédl jsem se za sebe, mezi mnou a Taem byl Jin, vypadalo to, že se chystá sednout si zase za mnou...
Najednou se ale sehnul, měl rozvázanou tkaničku, tak že ho Tae překročil a já zapadl na zadní sedadlo s Taem těsně za mnou.
Taehyung se usmíval a mě zjevně unikalo, co ho tolik pobavilo.
Všiml si mého zmateného výrazu a potichu ke mě promluvil.
,,Já jsem mu tu tkaničku přišlápl..."
Smál se na mě tím svým dětským úsměvem a já překvapený se musel smát s ním.
Bohužel jsme ale vzadu nezůstali jen my dva, ačkoli bylo místo i jinde, zatracený, otravný Jin si musel sednout k nám.
Alespoň jsem měl vedle sebe Taeho a né jeho, který vypadal, že si uložil za úkol mě sledovat.
Auto se rozjelo a nás čekala asi patnácti minutová cesta do místního rádia.
Po pár minutách se Tae začal vrtět, podíval jsem se na něj a setkal se s jeho nádhernýma očima.
Usmál se a položil svou ruku na sedačku vedle mě, chvíli jsem se díval na naše ruce, těsně vedle sebe...
Mohl bych to udělat?
Teď a tady?
Mohl...
Položil jsem ruku blíž a jemně se dotkl jeho prstů, on mi dotek okamžitě oplatil a jemně mi přejížděl ukazovákem po hřbetu ruky.
Nakonec ruku otočil, dlaní vzhůru...
Zvedl jsem k němu oči, vypadal tak něžně, když mi pohled oplácel a jeho výraz jako by říkal:
Neboj se, to je v pohodě.
A já se nebál...
Položil jsem ruku do jeho dlaně a naše prsty se propletli.
Nikdo to nemohl vidět, přesto to ve mě zanechalo pocit, který nedokážu ani popsat.
Tae si povzdechl a položil hlavu na moje rameno, trochu mě to vyvedlo z míry, ale pak mi došlo, že to vlastně dělá běžně, tak jsem se uvolnil, díval se z okénka, na šedivé a zmoklé ulice Tokia a vdechoval jedinečnost tohoto okamžiku, ve světle svého osobního slunce, které bylo těsně vedle mě.

Nacpali jsme se do malé místnosti a Tae si sedl vedle mě.
Moderátor nám kladl různé otázky, takové ty, o kterých nikdo z nás nemusel přemýšlet...
Jaké bude nové album, co je u vás nového, kdy bude videoklip...
Odpovídal jsem automaticky, snažil se zůstat v klidu, ale s tím stvořením, co se vrtělo na židli vedle mě, to bylo těžké.
Každou chvíli se mě jako by náhodou dotknul, moje osobní peklo se otevíralo a já začal být nesoustředěný.
Moderátor se ptal, kdo s kým má pokoj tady v Tokiu, Army tohle vždycky zajímá...
Když přišla řada na Taeho zpozorněl jsem...
,,Já mám pokoj s Jungkookem... Že, Kookie...?"
A ano, použil ten svůj tón...
A já se propadl do hlubin pekla.
Všichni na mě zírali, asi čekali odpověď, co já vím, stěží jsem byl schopný vybavit si, kde to vůbec jsme.
,,Jo, máme tady pokoj spolu..."
Řekl jsem automaticky.
,,Tak že dva nejmladší členové sdílí pokoj spolu, co tak děláte, když vás hyungs nemají pod kontrolou kluci?"
Kurva... Co? Omg Jungkooku, vzpamatuj se a řekni něco normálního...
,,Obvykle jsme po vystoupení dost unavení a jdeme rovnou spát."
Řekl Tae a já po něm hodil pohled, který říkal: Díky...
Zbytek rozhovoru mi unikal, měl jsem co dělat, abych uhlídal reakce svého těla na osobu, která se neustále vrtěla vedle mě.
Konečně jsme se rozloučili a kluci se začali zvedat.
Tae šel napřed, zamával nad hlavou mobilem, aby dal klukům najevo, že má asi hovor, nebo tak něco...
Samozřejmě, v mojí hlavě už se začali rozjíždět teorie, ale než mě stihla zachvátit panika, zachytil jsem jeho pohled, kývnul hlavou směrem do chodby, než vyšel ze dveří a já pochopil, že chce abych šel za ním.
,,Jdu na záchod..."
Zamumlal jsem na kluky, kteří se stále vybavovali s moderátorem, na jehož jméno jsem si už nedokázal vzpomenout.
Tae stál v chodbě, pár metrů ode mě, ležérně opřený o zeď...
Čekal...

Udělal jsem pár kroků k němu a on se odlepil od zdi, pomalým krokem se vydal dál.
Než zahnul za roh, otočil se po mě.
Trochu jsem přidal, snad ze strachu, že mi zmizí...
Ale zbytečně...
Šel dlouhou chodbou, stále pomalým, svůdným krokem a prsty jezdil po zdi vedle něj...
Otáčel se, lákal mě k sobě a já, jako omámený šel za ním...
Byl jsem jako můra přitahovaná světlem, jako loutka, jako blázen zmámený voláním sirén, kráčející slepě z útesu vstříc jisté smrti...
A on, dokonalý, nádherný, nebezpečný démon mě k sobě volal...
Zahnul za další roh a moje srdce se sevřelo úzkostí, že se mi ztratil z očí, znovu jsem zrychlil.
Chodba byla tmavá, za rohem kde mi zmizel nejspíš nesvítila světla.
Slepí a omámený jsem došel k rohu a najednou mě někdo chytil za ruku a vtáhl mě k sobě, do temnoty...
,,Ohh... Kookie... Už jsem to nemohl vydržet..."
Ozvalo se přímo u mého ucha, když moje tělo narazilo zády na zeď.
Přitiskl se na mě a přejel mi jazykem po krku.
Moje oči už přivykli tmě, viděl jsem ho, jasně rozenal jeho oči, temnější než prostor kolem nás. Jiskřilo mu v nich, jeho horký dech byl zrychlený a šimral mě na krku.
Zajel mi rukama pod tričko a já neuhlídal vzrušený vzdech, který mi unikl z úst.
,,Taky jsem ti chyběl Kookie...?"
Šeptal mi ten ďábel do ucha a já jen omámeně vydechl...
,,Chyběl..."
Svými štíhlými prsty sjel přes břicho k mým bokům, pevně mě za ně chytil a přitiskl k sobě.
,,Tae..."
Vzdychl jsem...
,,Můj nevinný Kookie... Ten koncert pro mě bude mučení, potřebuju tě mít u sebe... Nebo pod sebou...?"
Jeho hlas, ten sexy tón co používal, jeho tělo těsně na tom mém...
To se nedá popsat, v podstatě se mě nijak intimně nedotýkal, přesto jsem tiše vzdychal a svět kolem naprosto zmizel.
Moje ruce se třásly vzrušením, když se mi konečně podařilo dostat se mu pod mikynu a pak pod tričko...
Nehty jsem jezdil po Taeho zádech a on mi vzdychal do ucha...
Ty zatracené kalhoty byli příliš těsné, byl jsem tak vzrušený, že to až bolelo a bylo to pořád horší, protože on, ten který se tolik vyžíval v mém mučení se o mě naprosto schválně otíral svým rozkrokem.
Najednou se někde v dálce ozvaly kroky, někdo k nám přicházel...
Tae se trošku odtáhl, ale dál mě tlačil ke zdi a s lehkým úsměvem se mi díval do očí.
,,Taehyungie!?"
Ozval se Joonieho hlas.
,,No?"
Odpověděl Tae okamžitě a já na něj nevěřícně zíral.
,,Neviděl jsi Jungkooka?"
Joonie se evidentně musel zastavit, protože už nebylo slyšet zvuk kroků.
,,Jo, šel někam dozadu, podívám se po něm...!"
Zavolal na něho Taehyung a otočil se zpět ke mě, aniž by čekal na Joonieho reakci, přitiskl svoje rty k mým, rukou mě chytil za krkem a začal mě vášnivě líbat.
,,Okey ale máme jen pět minut, pohni!"
Zavolal ještě Joonie a Tae aniž by přerušil líbání, zamumlal něco jako:
Mhm...
,,Baby, tolik tě chci..."
Šeptal mezi polibky.
,,I já tebe..."
,,Aish... Musíme jít...". 
Zašeptal a s námahou se odlepil od mých rtů.
,,Já nechci..."
Vydechl jsem začal ho znova líbat.
Tae si frustrovaně povzdechl, ale nebránil se, alespoň chvíli ne...
,,Kookie... Nezlob mě..."
,,Nebo...?"
Zeptal jsem se provokativně a políbil ho na krk.
Tae vzdychl...
Oh... A jak úžasně.
Udělal jsem to znovu, tentokrát intenzivněji, vášnivěji a on odevzdaně zaklonil hlavu.
Tuhle krásnou chvíli naprosto pokazil zvuk telefonu, který mi vybroval v kapse.
,,Sakra..."
Povzdechl jsem si a vracel se pomalu do reality.
,,Tak jdeme Kookie..."
Tae mě chytil za ruku a táhl rozmrzelého za sebou, jako zlobivé děcko.
Ještě než jsme došli k poslednímu záhybu chodby, který nás dělil od kluků, Tae pevně stiskl mou ruku a pak ji pustil...
To prázdno, které zbylo po jeho dotyku mi bylo nepříjemné...
,,Jungkookie kde jsi byl?"
Začal hned Jin.
,,Kookie se trochu ztratil, řekl bych."
Odpověděl za mě s úsměvem Tae.
Jin těkal očima mezi námi dvěma a pak s podivným tónem řekl polohlasně:
,,Evidentně..."