Fake love

Kolik jich bylo na mém místě?

V pochmurné náladě jsme se přesunuli k Taemu do pokoje.
,,Měl by sis sem nastěhovat věci Jungkookie."
,,Proč?"
Tae se usmál mému zmatení a přistoupil ke mě.
Stáli jsme u skříně, ve které jsem se snažil v miliardě jeho košilí najít obyčejné triko na spaní, které bych si mohl půjčit.
,,Už se mnou nechceš sdílet pokoj?"
,,Jo jasně že chci, ale co Hobiho věci?"
,,No, napadlo mě, že bychom zítra přestěhovali tvé věci ke mě a Hobiho do tvého starého pokoje k Jooniemu. Jin hyung už pak nebude moct celou situaci protahovat a ty už prostě zůstaneš tady."
Byl jsem nadšený.
,,Fakt chceš se mnou bydlet? Víš, že jsem král chaosu a moc po sobě neuklízím..."
,,Hobi spí v létě nahej, tvůj bordel myslím zvládnu."
Vyprsknul jsem smíchy.
,,Počkej, on fakt spí nahej? Jako úplně?"
,,Jo..."
Připustil s úsměvem.
,,Ummm ty a on... Někdy...?"
,,Ježíš co si o mě myslíš? Samozřejmě, že ne!"
,,Okey, uklidni se."
Byla to blbá otázka, já vím, ale nikdy jsme o tom nemluvili, myslím tím o jeho minulosti a tak...
Věděl jsem o Baekhyunovi a Jiminovi.
Taky jsem věděl, že se jednou líbal s Yoongim, ale jinak nic.
Absolutně netuším, kolik sexuálních partnerů měl.
Vlastně ani nevím, jak to má s holkama.
Sakra, ani nevím, jestli to vubec vědět chci...
Ale na druhou stranu, pokud spolu chodíme, neměl bych znát pravdu?
,,Na co myslíš Kookie?"
Ach jo, musí si vždycky všeho všimnout?
,,Jen jsem se zamyslel, pojď si už lehnout."

Příjemně uvelebený v Taeho náruči jsem se snažil usnout, ale moc se mi to nedařilo.
Pořád mi vrtala hlavou myšlenka na to, kolik jich bylo přede mnou.
Koho všeho se dotýkal, tak jako mě?
Bylo mi z toho podivně smutno.
Jasně, co bylo, to bylo, ale i tak...
On byl pro mě první, skoro ve všem, možná proto, jsem na to tolik myslel.
Na to, že já pro něj nebyl první vůbec v ničem...
Už asi po sté jsem si bezmyšlenkovitě povzdechl.
Nevěděl jsem, že je Taehyung vzhůru, nebo že bych ho tím mohl probudit.
,,Co se děje králíčku? Nemůžeš spát?"
Ozval se jeho sametový hlas.
,,Hmm..."
Odpověděl jsem.
,,Zníš smutně, co je s tebou?"
Otočil se čelem ke mě a začal jemně hladit moje vlasy, zatím co trpělivě čekal.
,,Kolik jich bylo přede mnou Tae?"
Řekl jsem tichým hlasem.
Chvíli bylo ticho.
Ta chvíle mi připadala jako věčnost, začínal jsem litovat svojí otázky, ale bylo pozdě.
,,Čekal jsem, kdy se na to zeptáš..."
Řekl nakonec.
,,A nevím, jestli by jsme o tom měli mluvit Kookie, je to prostě minulost a já radši žiju přítomností.."
Jeho vyhýbavá odpověď mě utvrdila v tom, že jsem se opravdu ptát neměl, ale když už jsme o tom začali, chtěl jsem to dokončit, jinak by mi to pořád vrtalo hlavou.
,,Pokud je to minulost, neměl bys mít problém mi to říct Tae..."
,,Hmm... Já ale nemám problém o tom mluvit kvůli sobě Jungkookie. Mě jde o tebe... Trochu se bojím, že... Že se na mě pak budeš dívat jinak..."
A kurva... Vážně jsem měl mlčet.
Chvíli jsem přemýšlel...
Když mi to řekne a bude to fakt hodně, možná na to pak budu myslet.
Když se mě bude dotýkat, budu myslet na všechny ty, co byli kdysi na mém místě...
Ale na druhou stranu, když mi to neřekne, bude to mezi námi vyset a to nechci...
,,Chci to vědět Tae..."
Promluvil jsem nakonec.