Fake love

Nenávidím tě za to, co se mnou děláš

,,Hej Kookie, to bylo skvělí, dneska jsi vážně dobrej."
Poplácal mě po zádech Hobi, když jsme se dostali do zákulisí.
Měli jsme krátkou pauzu, patnáct minut, během nichž se musíme převléct, upraví nám make-up i vlasy a taky během té doby něco sníme, vydechneme si a tak podobně.
,,Vážně Jungkookie, holky byli jako šílené, co ti to V vůbec řekl?"
Zeptal se Suga.
,,Řekl jsem mu, že jestli se bude takhle kroutit, Army v první řadě otěhotní."
Odpověděl za mě Tae, vzal si sebou oblečení na další part koncertu a protáhl se kolem nás k východu z šatny.
,,Kam to jdeš?"
,,Potřebuju si zavolat Chime, je tu moc hluk."
Řekl Tae, aniž by se otočil a rychle se měl k odchodu.
Kam to sakra jde? A proč se chová tak divně?
Byl nesoustředěný, snad i nervózní a zdálo se, že má opravdu na spěch.
Musel jsem vědět kam jde.
Vymyslet si výmluvu klukům, o tom kam jdu, nebylo těžké, vědí, že někdy o pauze chodím do sprchy, která je na chodbě, tak že jsem jim to oznámil, posbíral části svého oblečení a šel rychle za ním.

Zahlédl jsem ho téměř na konci chodby, odmykal jedny z mnoha dveří.
Nedalo mi to a vydal jsem se za ním...
Byla to nějaká šatna, chvíli jsem postával za dveřmi, s rukou položenou na klice, nerozhodný, zda vstoupit nebo ne...
Udělal jsem to, jsem prostě idiot, vzal jsem za kliku a bez zaklepání, tiše a opatrně vstoupil do místnosti, kde krom osvětlení na zrcadle, byla naprostá tma.
Ale i tohle světlo mi stačilo, abych rozeznal Taeho, sedícího ve velkém křesle, na druhém konci šatny.
Vypadal v tomhle sporém osvětlení tak zvláštně...
Najednou mi došlo, proč sem přišel, nebyl v tom žádný telefonát, bylo to něco úplně jiného a to pochopení mi neskutečne zalichotilo, protože nebyla možnost, že bych já nebyl tím důvodem.
Tae seděl se zakloněnou hlavou, rukama si jezdil pod košilí, prsty se dotýkal svého hrudníku a putoval dolů přes břicho.
Zřetelně jsem ho slyšel dýchat, ani si nevšiml, že jsem tady...
Oh... Sladký Tae...
Sladký, nebezpečně svůdný Tae...
Přišel sem, aby vyřešil svůj problém...
Pobaveně jsem si ho prohlédl ještě jednou a pak, aniž bych se otočil, nahmatal jsem klíč, který Tae nechal v zámku a udělal to, na co on zapomněl...
Zamknul dveře...
Tiché cvaknutí ho vyrušilo od jeho činnost...
Překvapeně na mě zíral, zatím co já udělal dva kroky směrem k němu.
,,Do hajzlu, co tady děláš!?"
Vypadal rozhozeně, jeho oči byli černé a dech se mu zadrhával, jak se snažil dýchat normálně.
,,A ty Tae...?"
Odpověděl jsem drze a zase se k němu o kousek přiblížil.
,,Mohl bys laskavě vypadnout Jungkooku?"
,,Co je s tebou Taehyungu? Jsi nějaký nervózní...."
Tae si frustrovaně povzdechl a znovu zaklonil hlavu...
,,Myslím to vážně, jdi pryč..."
Řekl tiše, jako by se snažil ovládnout.
Udělal jsem další krok, v tom prudce vstal a zakřičel na mě:
,,Vypadni kurva!!!"
Bez jediného slova jsem se otočil a rychle spěchal ke dveřím, tohle bylo moc, neměl jsem se vůbec chodit, jen jsem ze sebe udělal idiota a naštval ho.
Odemknul jsem a pootevřel dveře, ale než jsem je stačil otevřít úplně a zmizet odtamtud, objevila se vedle mojí hlavy jeho ruka a s hlasitým prásknutím prudce zabouchla dveře.
Nechápavě jsem se k němu otočil, byl blíž, než jsem čekal, mezi jeho a mým tělem nebyl absolutně žádný prázdný prostor.
Tae s rukou stále vedle mojí hlavy se mi díval zpříma do očí, jeho pohled byl plný vzteku, skoro až agresivní...
Vyděsilo mě to a fascinovalo zároveň, protože vypadal úžasně...
Tak úžasně, že jsem i zapomněl dýchat a nepomohlo mi, když se pomalu naklonil a natáhl druhou ruku za moje záda, aby zamknul dveře.
Udělal to tak, že se u toho ke mě přitiskl ještě víc, cítil jsem na krku jeho horký, zrychlený dech a v mých kalhotách začal narůstat problém...
Z ničeho nic mě chytil jednou rukou pod krkem a přirazil na dveře.
,,Nenávidím tě za to, co se mnou děláš Jeone Jungkooku..."
Pronesl vztekle a pak mě začal hrubě líbat, stále s citem, ale zároveň pevně, svírajíc můj krk.
Přesunul se mi rukama pod tričko, cítil jsem tu nedočkavost v každém doteku a ochotně vyhověl jeho rtům, líbal ho se vší vášní, kterou jsem vůči němu měl, kterou jsem potlačoval tak dlouho a zaplétal mu prsty do vlasů.
,,Kolik máme času...?
Zeptal se mezi polibky roztřeseným hlasem a sjel k mému pásku, který začal hned rozepínat.
,,Ahhh... Asi deset minut..."
Vzdychnul jsem...
,,Dobře..."
Řekl šeptem a začal mě vášnivě líbat na krku, zatím co jeho ruka lehce vklouzla pod moje spodní prádlo...
Zaklonil jsem hlavu a hlasitě vzdychnul...
Moje roztřesená ruka si poradila s knoflíkem na jeho kalhotách na první pokus, sjely mu až ke kolenům poté, co jsem rozepnul zip a on prudce vydechnul, když jsem bez váhání vzal jeho tvrdé péro do ruky.
Tae mě volnou rukou chytil za vlasy a zvrátil mi hlavu na bok, aby tím měl lepší přístupu k mému krku.
,,Miluju, když tě donutím vzdychat... Sladký, nevinný Kookie... Zblázním se z tebe..."
,,Tae..."
Vydechl jsem a moje ruka zrychlila tempo.
Odpovědí mi bylo jeho sladké zavzdychání do kůže na mém krku a neschopnost soustředit se na polibky.
Měl hlavu položenou na mém rameni a celé tělo se mu chvělo pod náporem slasti, zatím co vzdychal tak dokonale, že jsem s každým jeho hlasitým výdechem, byl stále blíž k vrcholu.
,,Bože... Tae... Tvůj hlas... Dohání mě k šílenství..."
A Tae trochu zvedl hlavu a začal mi vzdychat přímo do ucha...
Bylo to šílené, ten pocit z jeho potěšení, jeho vzdechy...
Byl jsem jako na drogách, jako opilý, omámený, jako ve snu.
Po celém těle mi naskakovala husí kůže a nohy se mi třásly v kolenou...
,,Tae... Tohle mi nedělej..."
A můj osobní démon, ve kterém se probudila jeho ďábelská stránka, se usmál a bez slitování přidal na hlasitosti i intenzitě doteků...
Byl jsem blízko...
Bylo mi u prdele jak moc jsem slyšet, volnou ruku jsem mu zarýval do ramene a vzdychal mu do vlasů...
,,Kurva Kookie..."
Vydechl Tae...
V příští vteřině se mi celý svět roztříštil na milion drobných kousků, cítil jsem jak se Taeho tělo napjalo a roztřáslo a pak jsem omámeně klesl k zemi...
Se zakloněnou hlavou jsem se díval vzhůru k němu, čelem se opíral o dveře a jeho tělo se stále lehce třáslo...
Po malé chvíli, když se jeho dech opět uklidnil se podíval dolů na mě...
Nic neříkal, ale naprosto jistě a zřetelně jsem poznal, jak tohle všechno otřáslo jeho světem.
Světem, ve kterém je zvyklý, že není nic, co by nedokázal ovládnout, nic, co by ho vyvádělo z míry...
Zakroutil hlavou a natáhl ke mě ruku, aby mi pomohl vstát.