Tiše jsme se vykradli ven ze záchodu.
Před dveřmi nestál nikdo s pohoršeným výrazem, tak že jsme asi měli štěstí...
Ruku v ruce jsme se vraceli zpět na naše místa.
Tae šel první, tak že, když se zastavil, nevěděl jsem proč.
Frustrovaně si povzdechl a pokračoval.
Na mém místě se pohodlně rozvaloval Jimin.
Usmíval se na nás a tvářil se... Nevím, pobaveně?
,,Co tady teď přesně děláš Chime?"
Zeptal se Tae otráveným tónem.
,,Spíš bych se měl zeptat já vás, co jste to teď přesně dělali na tom záchodě?"
Cítil jsem jak rudnu.
Tae se sedl na své místo a mě si stáhl na klín.
,,Můžeš sedět Kookie?"
Jeho úsměv i tón mě neskutečně vytáčeli, tak že jsem se rozhodl, že mu to trochu vrátím.
,,Taky to mohlo být na opak Jimine."
Jimin vyprskl smíchy.
,,To si nemyslím Kookie, promiň, ale toho se asi nedočkáš."
,,Už se dočkal Chime."
Vložil se do toho Taehyung.
Jimin zíral nechápavě střídavě na něj a na mě. Chvíli panovalo naprosté a trapné ticho.
Nakonec se Jimin začal nahlas smát.
Plácl Taeho do ramene se slovy:
,,Až tak? Jsi ztracený Kime Taehyungu."
,,Eh, stop. Proč jsi tady?"
Přerušil jeho veselý Tae.
,,No, šel jsem za vámi a uslyšel ze záchodu ty podivné zvuky... Tak jsem si řekl, že na vás počkám. Vy dva potřebujete třetího člověka, někoho kdo vás bude krýt, když budete potřebovat zmizet..."
,,Vážím si toho Chime, ale teď to řešit nebudeme, měl by ses vrátit za Yoongim."
,,On ale zase spí, jak někdo může tolik spát? Navíc, myslím, že z té výměny míst nebyl zrovna nadšený."
Jimin vypadal rozpačitě a Tae pobaveně.
Mě evidentně zase něco nedocházelo.
,,Proč myslíš?"
,,Nevím Tae, sotva se mnou prohodil dvě věty a řekl, že jde spát, přitom s tebou předtím normálně mluvil... Asi mu poslední dobou nějak vadím, nebo co, ale nevím, že bych mu něco udělal..."
,,Nic jsi neudělal a neřekl bych, že mu vadíš, je to prostě Yoongi, kdo se v něm vyzná?"
Jimin přikývl na souhlas, ale bylo vidět, že mu to pořád vrtá hlavou.
Unaveně jsem si položil hlavu na Taeho rameno a zavřel oči.
,,Okey, nechám vás, Jungkookie vypadá unaveně, nech ho aspoň chvíli vyspat Taehyungu ano?"
,,Pabo."
Odpověděl mu Tae s úsměvem.
Ani jsem si nevšiml, že odešel, napůl mě vzbudilo, když mě Tae přesouval na moje místo.
Na sklopeném sedadle, jsem si lehl na bok, čelem k němu a chytil ho za ruku.
,,Budeš tady se mnou?"
Zamumlal jsem ani nevím proč v polospánku.
,,Vždycky Kookie... Spi..."
Tae mě políbil zlehka na rty a lehl si na své sedadlo, co nejblíž ke mě.
A to bylo to poslední, co jsem zaregistroval, než jsem upadl do hlubokého spánku.
ČTEŠ
Fake love
أدب الهواةCo když se zamilujete do někoho, s kým trávíte každý den, do někoho, kdo pro vás vždy byl jako bratr? Co když je vše proti? Riskovat, nebo mlčet? Příběh o lásce, vášni, lžích, slávě... Ale také o přátelství a rodině... Upozornění: Příběh obsahuje se...
