Fake love

Démon s fialovou dečkou

Z ničeho nic se Tae zvedl.
Málem jsem vypadl ze své role hraného nezájmu a vypísknul něco jako: Kam jdeš?
Nebo: Neodcházej...
Ale naštěstí mě předběhl Jin, který seděl vedle něho z druhé strany a zeptal se ho kam jde?
,,Na záchod, nezkoušej mi zabrat místo, nebo se roztahovat..."
Řekl výhružně a Jin si jen složil ruce na prsou a věnoval se dál Harrymu Potterovi, který evidentně právě objevil vchod do tajemné komnaty.
Suga nahlas oddechoval, spal už od úvodních titulků, Hobi zíral do mobilu, Jimin usínal a Joonie hltal každé slovo, jako by to dávno neznal nazpaměť.
Taky jsem se snažil dívat, ale prostě jsem se nemohl dočkat jeho návratu.
Nemusel jsem dlouho čekat, Tae se právě vracel a táhl sebou svoji fialovou, heboučkou deku.
Nemohl jsem si pomoct, vypadal jako malé děcko.
Jako roztomilé, zvrhlé děcko z pekla a nejhorší byl fakt, že si toho byl zjevně moc dobře vědom, protože postával přehnaně dlouho ve dveřích pokoje, konkrétně, dokud jsem si ho nevšiml dost na to, aby ho to uspokojilo a on si konečně mohl jít sednout.
Šoural se k pohovce a tu svoji dečku táhl za sebou, tvářil se maximálně unaveně a byl tak... Tak... Proklatě sladký...
Sedl si zpět na své místo a přikryl se, chvíli se vrtěl, jak se snažil najít si pohodlnou polohu, upravoval si polštář, kopal nohama, aby si upravil deku...
Až se nakonec otočil ke mě, polštář si dal na moje rameno a nevině se zeptal:
,,Kookie můžu k tobě? Jsem utahanej a Jin hrozně funí..."
Asi jsem měl říct ne, ale bohužel pusa byla rychlejší než hlava, tak že jsem rychle souhlasil.
Tae se otočil na bok, ke mě, hlavu si položil na polštář na mém rameni a zavřel oči.
Oh do prdele, snažil jsem se soustředit, ale jediné, co jsem vnímal byla ta jeho zatracená vůně, která mě šimrala v nose, točila se mi z ní hlava, doháněla mě k šílenství, stejně jako jeho horký dech, který jsem cítil na krku.
Snažil jsem se uklidnit, soustředit se na cokoliv jiného, ale bylo to nemožné, moje hlava vybuchla, tělo se zbláznilo, pořád jsem se snažil si připomínat, že je tu dalších pět lidí, ale propadal jsem se do svého osobního vesmíru, kde jsme byli jen my dva...
Možná, že to bylo peklo, ale jak by peklo mohlo být tak sladké?
Tak omamné a nádherné?
Taehyung si opět kopáním upravil deku a přikryl tak i moje nohy, chvíli jsem přemýšlel, jestli tu deku ze sebe mám sundat, nebo ne, ale najednou jsem bez rozmýšlení chytil roh deky a přitáhl si ji na sebe až do pasu.
Opatrně jsem se podíval na kluky, jestli se třeba někdo nedívá pohoršeně, ale Suga spal opřený o Namjoona v podobné poloze jako ležel Tae u mě a Jin měl nohy na Jiminovi, tak že jsem byl zjevně jediný, kdo tu byl vyveden z míry.
Tak jo Jungkooku, to zvládneš, je to jen tvůj kámoš co se po tobě valí, jako mnohokrát předtím...
Tvůj kámoš kterého tajně miluješ a kvůli kterému máš tělo jako v ohni...
Musím se snažit ovládat, ano, těžce prohrávám ve všech směrech, ale on to nesmí vědět, nemůžu toho zmetka vyžadujícího pozornost, nechat vyhrát.
Zhluboka jsem se nadechl a ignoroval tu zatracenou vůni, dalo mi to zabrat, ale zvládl jsem to.
Na pár minut...
Pár minut, kdy to prokleté stvoření z nejhlubších pekel předstíralo spánek a čekalo na moji reakci, která ale nepřišla.
Tae se natáhl, aby měl výš hlavu a pak udělal něco, co poslalo všechno moje sebeovládání do hajzlu.
Natáhl se ke mě a zašeptal mi přímo do ucha:
,,Nechápu, jak může mít Joonie ten film rád..."
Dal si přitom záležet, aby to znělo nevině a udělal to tak, aby se jeho rty při té stupidní větě, kterou jsem sotva vnímal, dotýkali mého ucha, cítil jsem jak vydechl, když se na konci toho co řekl tiše zasmál a nakonec, když už jsem myslel, že nemůže být hůř, se prostě olízl, jako vždy, jako milionkrát denně, jenže teď to udělal pár milimetrů od mého ušního lalůčku, tak že se špičkou jazyka úplně náhodnou dotkla mého ucha.
Křečovitě jsem se usmál, on se na mě díval, já byl v pekle...
Nechtěl jsem nic jiného, než ho zabít, za tuhle špinavou hru, ale ještě před tím jsem ho chtěl líbat, chtěl jsem aby on líbal mě...
Chtělo se mi umřít...
Dobrou půl minutu na mě vysel pohledem, ze kterého se ztratila všechna ta dětská nevinnost, byla to tvář hráče, spokojeného, uvědomujícího si své vítězství, protože tohle on chtěl...
A musím přiznat, že opravdu vyhrál.
Kdyby mi teď řekl, abych skočil z okna, byl bych tak ománený jeho vlivem, že bych to poslušně splnil.
Tae se usmál, byla to tvář anděla, ale toho, co vás svede k hříchu a pak vás nechá krvácejícího ležet na zemi...
Uspokojený svým vlivem se mi znovu uvelebil na rameni, ale tělem se tentokrát přitisknul těsně ke mě, nohu si hodil přes mojí a sladce odpočíval.
Bože, jestli tu nohu posune výš, tak pozná jak moc se mnou dělá jeho blízkost a já umřu, odstěhuju se někam daleko...
Aljaška se mi najednou zdá být dobrým místem k žití...
Kouknu na kluky...
Zdá se, že všichni usnuli, krom Namjoona, který hlatal poslední scénu z...
Na co že se to díváme sakra?
Snažil jsem se dýchat klidně, ale nešlo mi to moc dobře a na chvíli bych mohl přísahat, že se ten hajzl usmíval.
Joonie vyrušil tuhle podivnou, nekonečnou chvíli tím, že vstal, rychle jsem zavřel oči, aby to vypadalo, že spím i já.
,,Bože, že já se vůbec snažím..."
Poznamenal při pohledu na nás a vypnul závěrečné titulky.
Drbnul do Yoongiho ať jde aspoň spát do pokoje a ten svým nadáváním vzbudil Hobiho.
Děkoval jsem bohu, že tohle utrpení skončí...
Ale předčasně...
Joonie, nadávající Suga a Hobi odešli z pokoje, Jimin v polospánku využil místo a Jin se přisunul k němu, tak že oba, zády k nám zabírali jednu polovinu gauče a ta druhá zbyla nám.
Říkal jsem si, že si konečně lehne jinak, když měl za sebou tolik místa, ale on se ani nehnul...
Okey, posunu se já, pak bude muset změnit polohu, stejně mi v tomhle polo-lehu bylo nepohodlně.
Chytil jsem polštář a sesunul se níž, abych prostě ležel na zádech, Taeho jsem tím ze sebe shodil a on si nesouhlasně povzdechl.
Dal jsem ruku, kterou jsem měl vedle jeho hlavy dál od těla, abych tak mezi námi udělal prostor, ale Taehyung není ten tip člověka, co by se vzdával snadno.
Jako by nic si položil polštář na mě a lehl si mi do náručí, nohu opět přeze mě.
Měl jsem strašné nutkání mu ruku, na které mi ležel položit na záda a obejmout ho tak, ale musel jsem tomu odolat, tohle prostě nejde.
Ležel jsem nehybně, kousal si spodní ret a radši mačkal deku...
Ten basratd trochu zvedl hlavu, aby se na mě podíval, zíral jsem do stropu, za oknem se pomalu stmívalo, uvědomil jsem si, že jsem opět úplně ztratil pojem o čase.