Fake love

Pravidla

Vánoce byly úžasné.
To co jsem já a Tae zažili, byl ten nejlepší dárek na světě.
Náš útěk z domu samozřejmě nezůstal bez následků.
Jimin doma taky nebyl, aby nás mohl krýt, jako to dělal obvykle, ten strávil svátky s Baekhyunem a doma se objevil až za dva dny.
Zajímavé je, že on nikomu nic vysvětlovat nemusel...
Svolali jsme kluky do obýváku a prostě jim o nás řekli.
Všichni to vzali v klidu, Jin to nekomentoval, jen si pro sebe něco mumlal, ale to je prostě Jin...

Vánoční prázdniny utekly rychleji, než bych chtěl a nás čekal obvyklý pracovní kolotoč.
Tentokrát k tomu všemu přibylo ještě natáčení speciálního dílu run, na nějaké horské chatě, což mě moc netěšilo.
I když kluci o mě a Taem vědí, dohodli jsme se na dvou pravidlech, které musíme dodržovat.
Za prvé, náš vztah je jen mezi námi, tak že jsme se museli krotit v přehnaném projevování vzájemné náklonnosti před nimi a taky se vyhnout hlasitému sexu, což mě nešlo moc dobře a občas jsme u snídani vídali nepříjemné obličeje, nevyspalích kluků.
Někteří to ale brali s humorem a dělali si ze mě legraci například tím, že jsem vešel do kuchyně a Hobi dramaticky vykřikl: Ohh, ještě, ještě...
Vždycky jsem byl rudý až na zadku.
Samozřejmě Jin z našeho vztahu stále nebyl nadšený a Joonie se k tomu taky radši moc nevyjadřoval, ale tak jako tak nás respektovali a přijali to, jak to je.
Druhým pravidlem ale bylo, že to co je mezi námi nijak nebude zasahovat do chodu kapely.
Tudíž, že nebudeme mít žádné výjimky...
Proto jsem ze dne a noci strávené mimo dorm nebyl nadšený.
Pokoje se totiž budou normálně losovat, jako vždy...
Při mém štěstí skončím s prineznou Jinie.

,,Těšíš se na hory miláčku?"
Zeptal se Tae, mezi tím co jsme balili.
,,Ne a ty to moc dobře víš..."
Přiznal jsem a posadil se na postel.
,,Kookie, už jsme o tom mluvili, vždyť je to jen jedna noc. Co ty víš, třeba nám vyjde mít pokoj spolu."
Taeho soucitný tón mi ale vůbec nepomohl.
Naprosto jistě jsem totiž věděl, že spolu nebudeme, takové štěstí já prostě nemám.
Pokračovali jsme v balení, zimní oblečení zabírá poněkud více místa, tak že jsem měl kufry hned dva a Tae taky.
Na chodbě se nedalo ani projít, všichni si svoje zavazadla hromadili tam.
Bylo toho hrozně moc...
,,To si děláte srandu ne?"
Poznamenal Namjoon, který si nesl jen cestovku přes rameno.
Jin zrovna táhl třetí kufr, ale když uslyšel Nama, otočil se a zmizel v pokoji.
,,Ježíš kluci, jedeme tam na den, ne na rok, musíte si toho brát tolik? Vždyť to ani nenacpem do auta."
Měl pravdu...
Já, Tae a Jimin jsme se přesunuli do obýváku i se zavazadly a pokoušeli se vybrat z nich méně potřebné věci.
,,Těšíte se na sníh?"
Zeptal se po chvíli Jimin.
,,Vlastně ani ne..."
Odpověděl jsem mu s povzdechem a Tae mě pohladil po zádech.
,,Ale no tak Kookie..."
Pokusil se asi už po sté, aby mě trochu rozveselil, ale marně.
,,Co je s ním?"
Zeptal se Jimin Taeho.
,,Nic, jen ho štve, že nebudeme spolu."
,,To nemůžeš vědět Jungkooku..."
Už mě to jejich věcné utěšování pěkně štvalo.
Nejsem sakra děcko...
,,Jo, jasně."
Odsekl jsem Jiminovi možná ostřeji, než jsem původně chtěl.
,,Tak třeba budeš se mnou..."
Řekl žertovným tónem, ale hodil po mě nenápadný rozpačitý pohled.
Já se koukl rychle na Taeho, který si toho evidentně nevšiml a stále s úsměvem odpověděl:
,,No, pořád by to bylo lepší, než kdyby byl s Jinem."
,,Konec konců, když bude Kookie se mnou, může Tae přijít v noci a zůstat spát u nás, já si ustelu klidně na zemi. Nebo kdybych byl s Taem, tak prostě v noci přijdeš Jungkooku, ne?"
Moje původní podráždění, se změnilo v nefalšovaný záchvat paniky.
Vůbec jsem nepomyslel na to, že by mohl Tae skončit s Jiminem.
Jen jsem nepřítomně kývnul a pokusil se o křečovitý úsměvem.
,,Není to špatný plán Kookie, tak bychom byli spolu, ale pokud některý z nás skončí s Jinem..."
Povzdechl jsem si.
,,Tak ten nemůže v noci přijít..."
Dokončil jsem za něj větu a smutně sklonil hlavu, ve snaze nerozbrečet se.
Taehyung mě objal kolem ramen a něžně políbil na spánek.
To už ale do pokoje vcházel Nam.
,,Musíme jet."
Oznámil a pohledem sjel naše zavazadla.
Nakonec se nám podařilo odejít z pokoje každému jen s jedním kufrem.