Fake love

Blood

Dal jsem si horkou sprchu, cítil jsem se podivně klidně, otupěle...
Bylo mi to všechno nějak jedno.
Už se mi ani nechtělo brečet, pomalu mi došlo, že necítím nic.
Předtím, než jsem ulehl do postele, pozhasínal jsem světla, až na malou lampičku na nočním stolku.
Z postele jsem zíral do tmy za oknem, bez jakýchkoli emocí...
Ani nevím kdy, ale musel jsem usnout, protože mě probudil zvuk klíče v zámku.
Byl zpět.
Vpadl do pokoje, dveře se prudce rozletěli a narazili do zdi.
Byl opilý...
Potácel se ve dveřích, dokud se mu nepodařilo je zavřít a zamknout za sebou.
Díval jsem se na něj potají, předtírajíc, že spím.
Došel ke dveřím koupelny, ale neotevřel je.
Zády se přitiskl na zeď naproti postelím a pak sjel na zem, kde s lokty opěrnými o kolena a s hlavou v dlaních zůstal sedět.
Chtěl jsem na něj kašlat, ale asi ještě v té otupělosti nejsem tak daleko...
Posadil jsem se a přesunul na okraj postele, přímo naproti němu.
Zvedl hlavu a vypadal vyčerpaně... Psychicky...
,,Kookie..."
Řekl...
Nechápal jsem o co jde, až když jsem následoval jeho pohled, došlo mi, na co se dívá...
Slabým obvazem na mém zápěstí zřetelně prosakovala krev...
Najednou se ve mě probudil vztek...
Vždyť to byla jeho vina.
Podíval jsem se mu vzdorovitě do očí...
,,A co jako?"
,,Proč Kookie...?"
Řekl smutně.
,,Co je ti vůbec do toho!? Užil sis svůj večer, tak co se staráš o mě? Dokonalý golden maknae nepotřebuje tvou péči!"
Křičel jsem na něj.
Tae se natáhl a položil mi ruku na koleno, kterou jsem okamžitě setřásl.
,,Kurva nesahej na mě, ne potom co jsi byl s ním, je mi z toho zle!"
Tae se na mě díval a z jeho očí byl naprosto patrný vztek.
Naklonil se ke mě a pevně mě chytil za zápěstí, cítil jsem silnou bolest, cítil jsem, jak rána začíná víc krvácet, jak na ni Tae tiskl palec, aniž by přerušil oční kontakt.
Nedal jsem na sobě ani v nejmenším znát, že mě to bolí a pohled mu oplácel.
,,Líbí se ti bolest Kookie?"
,,Ne... Nevím... Pusť mě..."
Nehnul se ani o milimetr, nepřestával se na mě dívat, v jeho očích se odráželo milion emocí, chvíli jsem měl dojem, že je jeho pohled lítostivý, chvíli, že jeho oči ukazují naprosté šílenství...
Ucuknul jsem pohledem ke svým rukám, pod palcem se mu rozlévala moje krev, která už úplně prosákla skrze obvaz...
Tae následoval kam se dívám a pokřiveně se usmál, předtím, než si ten palec strčil do pusy...
Koukal jsem naprosto šokovaně, jak ochutnal moji krev a pak si jazykem olízl rty...
Usmíval se...
Vypadal jako to nejzvrácenější stvoření, co kdy chodilo po této zemi a já byl fascinovaný...
Asi bych měl být vyděšený...
Ale nebyl jsem...
Ani v nejmenším...
,,Pokud nemáš rád bolest, tak proč sis ublížil Kookie?"
,,Já... Nesnesl jsem pomyšlení, že jsi s ním..."
Nedalo se mu lhát, když se na mě takhle díval...
,,Oh... Sladký Kookie... Porazil jsi mě... Ublížil sis zbytečně..."
Řekl svůdným hlasem a naklonil se ke mě.
,,O čem to mluvíš?"
Nechápal jsem.
Tae se zvedl a naklonil, donutilo mě to se zaklonit. Opřený o lokty jsem na půl v leže zíral na démona nade mnou...
Jeho oči se vpíjeli do mých a najednou jsem zřetelně viděl, jak mu v nich vztekle zajiskřilo.
Chytil mě hrubě dvěma prsty za bradu, bolelo to...
,,Varuju tě, jestli to uděláš ještě jednou... Nepřej si zažít to peklo... Jestli si ještě jednou ublížíš..."
,,Proč tě to vůbec zajímá?!"
Křiknul jsem na něj.
,,Nesnesu pomyšlení, že to děláš... Kdyby se ti něco stalo..."
Tae se pral se slovy, stále svírajíc moji bradu.
,,Tak co?! Přišel bys o práci?"
Vytrhnul jsem se mu a přesedl si na vedlejší postel, on můj pohyb napodobil a posadil se přímo naproti mě.
,,Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?"
Zeptal se tichým hlasem, znělo to jako předení, naklonil u toho hlavu. Byl si tolik jistý svou dominancí, že jsem mu to prostě chtěl vrátit.
,,Jak se ty opovažuješ na mě vůbec sahat!?"
Tae sklonil hlavu a posměšně si odfrknul...
Pak napřáhl ruku a mě se zatmělo před očima...