Fake love

Napětí...

Jen neochotně jsem z něj slezl a oblékl se...
,,Půjdeme za nimi?"
Zeptal se Tae po pár minutách.
,,Já nevím, jak chceš..."
Upřímně, stýskalo se mi po nich, ale zároveň jsem prostě nechtěl sedět na druhém konci pohovky, nedotýkat se Taeho a celkově něco předstírat.
Kdyby to tak šlo jinak...
Kdyby jsme mohli být s klukama a zároveň spolu.
Nemyslím na veřejnosti, ale doma, prostě sedět spolu, držet se za ruku...
Dát si pusu...
,,Co je ti králíčku?"
Zeptal se starostlivě Tae, jehož pozornosti nepujde nikdy nic.
,,Jen bych chtěl, aby jsme se mohli před klukama chovat normálně... Jsou naše rodina, měli by to pochopit a stejně jediný, kdo to ještě neví oficiálně, je Hobi a předpokládám, že jemu by to bylo jedno..."
,,Jo, máš pravdu."
Řekl naprosto vážně Tae.
Nečekal jsem to...
,,Počkej, ty jsem to chceš říct, jako oficiálně?"
,,Jo a chci tě normálně držet za ruku a podobně, i před nimi, pokud jim to bude vadit, je to jejich problém, ne náš..."
Najednou jsem zpanikařil.
,,A co Jin? Zblázní se z toho, bude s ním k nevydržení..."
,,To už je teď."
Pronesl Tae s úsměvem.
,,Kdy jim to chceš říct?"
,,Hned po Vánocích, miluju tě Kookie, kašlu na to, co si o tom ostatní myslí."
Tae si mě přitáhl do náruče.
Měl jsem strach, samozřejmě, že jsem ho měl, ale s ní po boku bych byl schopný čelit čemukoli...
Dokud budu mít oporu v něm, není nic, co bych nezvládl...

S úsměvem jsem společně s Taehyungem vyšel do obýváku.
Ještě v chodbě mi silně stiskl ruku, než ji pustil úplně a šel se pozdravit s kluky.
,,Kookie!"
Vypískl Jimin, hned jak mě uviděl a rozběhl se k nám s širokým úsměvem.
Ani nevnímal Taeho, který po něm hodil pohled typu: Co si to kurva dovoluješ?
Vrhnul se mi kolem krku a líbnul mě na tvář.
,,Ahoj Chime."
Odpověděl jsem taky s úsměvem, protože ta jeho bezprostřednost mě vždycky dostane.
,,Mohli jsme se sejít v Busanu, proč ses mi neozval?"
Pronesl vyčítavě a já nevěděl co odpovědět.
Popravdě, několikrát jsem to udělat chtěl...
Jenže z nějakého důvodu jsem se toho bál.
Částečně to bylo kvůli Taehyungovi, nechtěl jsem aby byl naštvaný, jelikož poslední dobou je na věci kolem Chima a mě hodně citlivý, ale nebylo v tom jen to...
Já měl z Jimina prostě divný pocit...
Od doby, co vím, že by o mě mohl mít zájem i jinak, než jen jako o kamaráda, je mi s ním prostě tak nějak divně...
Je mezi námi podivné napětí, které mě děsí...
Někdy...
Ne, na tohle myslet nemůžu...
,,Promiň Jimine, ale rodiče, znáš to..."
S křečovitým úsměvem jsem ho stiskl v náručí a očima střelil k Taemu, který koukal do země.
Raději jsem Chima rychle pustil a šel si sednout.
S klukama jsme se dívali na filmy a bavili se o nadcházejícím koncertu.
Všichni jsme se hrozně těšili...