Fake love

Stíny minulosti

Ustoupil mu, aby mohl vejít a on po Taehyungovi hodil neskutečně nepříjemný pohled.
Seděl jsem na posteli a Tae po mě cestou zpět hodil župan, který byl od rána přehozený přes židli.
Jin se znechuceně podíval na svoji postel a pak si vzal židli a posadil se naproti.
,,Okey..."
Začal váhavě.
,,Co tohle má sakra být? Taehyungu, přišel jsi o rozum? Vždyť je to Kookie, je ještě dítě... Proboha, Jungkooku, sundej si tu věc z hlavy!"
Do háje, úplně jsem zapomněl na ty uši.
,,Jine, necháš mě to vysvětlit, nebo začneš rovnou s morálníma kecama?"
,,Co na tom chceš vysvětlovat?! Že jsi zprznil svýho kámoše? Dalšího? To s Jiminem nestačilo?"
,,Jine..."
,,Jsem tvůj hyung kurva, trochu úcty!"
Tae se zhluboka nadechl, jako by se snažil uklidnit a pak pokračoval.
,,Jine hyungu, je to jinak... Já... Já ho mám rád."
Řekl tiše.
Jin se sarkasticky zasmál.
,,Máš ho rád? Proč mi to sakra něco připomíná? Jak je to dlouho, co jsem od tebe tohle slyšel, dva roky? Jimina jsi měl taky rád a jak to dopadlo hm? No jak to dopadlo?"
,,Přestaň!"
Okřikl ho Tae, který o tom evidentně mluvit nechtěl.
,,Jak to dopadlo?"
Zeptal jsem se tiše.
,,Teď ne Kookie."
,,Ohh, tak že, ty jsi mu to neřekl? No tak Tae, řekni Kookiemu, co ho čeká, jak tehdy skončil Chim. Jak se to skvělé místo, na které se dostal po svém téměř podařeném pokusu o sebevraždu jmenovalo?"
,,Jimin se chtěl zabít?!"
Byl jsem naprosto v šoku, jak je možné, že to nevím? Vždyť jsem s nimi pořád.
,,Ano Jungkookie, potom, co ho tenhle...
Co ho Taehyung odkopl, když už si dost užil."
,,Takhle to nebylo Jine, ale víš co? Jo, posral jsem to a ponesu si následky do konce života, ale je to pořád lepší, než připravit holku o nohy ne?! Nebyla baletka Jine? Oh jak smutné, jak že se jmenuje? Nebo jsi to už zapomněl?"
V Jinově tváři se vystřídalo asi milion emocí, šok, vztek, lítost...
,,Eun Mi... Její jméno je Eun Mi..."
Řekl Jin tichým hlasem.
,,Já nechci vytahovat minulost Jine... hyungu... Nedělej to ani ty. S Jungkookiem je to jiné, já... Bože nenávidím, když o tom musím mluvit...
Miluju ho... Chápeš? Myslím to vážně. Změnil jsem se. Jo, byl jsem hajzl, pořád jsem, ale jemu bych neublížil. I když jsem byl s Chimem... Miloval jsem jeho, celou dobu... Proto jsem nemohl... Bože, snaž se mě pochopit..."
Jin se evidentně chystal něco říct, ale v tom se prudce rozletěli dveře.
Do pokoje vpadl udýchaný Jimin.
,,Nemůžu se vám dovolat, jede sem... Kurva!"
Zarazil se uprostřed věty, když si všiml Jina.
,,No bezva, tak jsme tu všichni..."
Pronesl Tae sarkasticky.
,,Chime? Ty o tom víš?"
Vydechl Jin nevěřícně.
Jimin neodpověděl.
Stál tam jako blb, uprostřed místnosti, neschopný slova.
Náš nejstarší hyung, těkal očima mezi námi třemi.
,,Jo, Chim to ví..."
Odvážil jsem se konečně po nějaké době zapojit do hovoru.
,,Nevím co s tím teď dělat, musím to promyslet, tohle není sranda a myslím, že by to ostatní vědět měli a vy, vy by jste měli vědět, že jsem proti, že nesouhlasím... Ohrožuje to nás všechny, celou kapelu!"
,,Jine hyungu, pokud to vidíš takhle, tak tahle kapela nemá žádný smysl. Nešlo nám o to, být hlavně přátelé? Rodina? A rodina drží při sobě. Pokud se ty, Joonie, nebo vedení pokusí ty dva rozdělit, tak já tady končím, protože to, o co nám šlo, je pryč a já to jen kvůli smlouvě, slávě nebo penězům dělat nebudu."
Všichni jsme koukali na Jimina s otevřenou pusou a já cítil, jak se mi do očí derou slzy dojetím nad tím, co právě řekl.