Fake love

Upřímnost nadevše

Šli jsme si vybalit, všichni jsme měli za úkol natáčet a pak se z toho udělá video pro fanoušky.
Položil jsem kameru na noční stolek a zabral si postel u okna.
Můj a Chimův pokoj byl v podkroví, byl moc hezký.
Stěny obložené dřevem.
Postele v takovém tom retro stylu horské chaty.
Vybalovali jsme v tichosti, ale oba jsme věděli, že se už jen kvůli záběrům do videa se musíme bavit.
,,Bude to fajn Jungkookie."
Pronesl s úsměvem a přátelsky Jimin, zatím co mi pomáhal srovnat trička do skříně.
,,Jo, těším se na sáňky."
Odpověděl jsem mu co nejvíce přátelsky.
,,A večer si dáme svařák, budeme zpívat dole v obýváku, bude to super."
Hodil jsem po něm co nejvíce milý úsměv, který byl snad alespoň trochu přesvědčivý.
,,Vypnul jsem to."
Řekl Chim a já se uvolnil z té hrané, šťastné křeče.
,,Jungkooku... Ehm..."
Začal a posadil se na postel naproti mě.
Pozoroval jsem si ruce a pohrával si s prsty.
Jen maličko jsem vzhlédl, Jimin si nervózně kousal spodní ret a tak jsem rychle oči zase sklopil.
,,Co?"
Špitnul jsem sotva slyšitelně.
,,Já vím, že se mnou pokoj mít nechceš a kdyby to šlo jinak..."
,,Ne Chime, tak to není já jen... Ehh, nechme toho."
Jimin položil svoje ruce na moje a jemně mě pohladil palcem po hřbetu ruky.
Bylo to normalní, dělal to běžně, ale přesto...
Ucukl jsem, jeho dotek mě štípnul na kůži.
,,P-promiň Kookie."
Omluvil se tiše a ruce stáhnul.
,,Ne, nemůžeš za to ty, to já..."
Koukal jsem pořád dolů, neschopný se na něho znovu podívat.
,,Vadilo by ti to tolik, kdyby jsi měl pokoj s někým jiným? S kýmkoli jiným?"
Lži...
Nabádal mě tichý hlas v mé hlavě.
Ale já nechtěl lhát, měl jsem po krk všech přetvářek a Jimin byl můj nejlepší přítel.
Nechtěl jsem mu lhát...
,,Ne..."
Odpověděl jsem tiše a dovolil si vzhlédnout.
Jimin se usmíval, ale já viděl to zklamání v jeho očích a litoval, že jsem radši nedržel pusu.
,,Chime..."
Začal jsem, abych to trochu napravil, ale on mě hned přerušil.
,,Ne Kookie, to je dobrý, jsem zvyklej. Sdílím pokoj s Yoongim, vzpomínáš? Jemu je moje přítomnost vyloženě na obtíž. Proto jsem se celkem těšil sem."
Povzdechl jsem si...
,,Tak to není Jimine, nevadíš mi ty, naopak, když nemůžu být s Taem, tak jsi vážně ta nelepší možnost ty, ale..."
,,Ale?"
Naléhal a já nevěděl co dělat.
Co když mu řeknu pravdu?
Buď to se to zhorší a my se budeme jeden druhému vyhýbat, jak jen to bude možné, nebo mi bude líp...
Nebudu se už trápit tím, že v sobě musím něco dusit a taky je tu možnost, že ta podivná přitažlivost prostě zmizí, když už nebude tajemstvím...
,,Chime já... Prostě... Cítím se s tebou divně. Já nevím jak to vysvětlit, protože tomu sám vůbec nerozumím. Když jsme spolu sami tak někdy... Někdy mám chuť...Ehh..."
Nevěděl jsem jak dál.
Jiminova ruka se opět dotkla té mojí.
Jemně mě hladil po hřbetu ruky, jako by se snažil, abych se uklidnit.
,,Chuť udělat co?"
Promluvil po chvíli tiše a já se skousnutým rtem přiznal pravdu...
,,Políbit tě..."