Fake love

Kookieho hra

Tuhle krásnou chvilku přerušil Tae...
,,Ehm Kookie...?"
Ach Jo... Teď mě určitě pošle pryč..
,,No...?"
,,Hele, budeme spát ve tvojí posteli, tahle je trochu... Vlhká..."
Zasmál se a já s ním...
A pak mi došlo, co právě řekl.
,,Počkej, ty chceš spát... Spolu?"
Zeptal jsem se nevěřícně.
,,No a co sis myslel? Navíc... Nechci spát v mokré posteli..."
,,Nech toho..."
oba jsme se smáli...
,,Okey Kookie, dáme si sprchu a půjdeme spát, do tvé, suché postele..."
,,Chceš jít do sprchy společně?"
,,No jestli se nestydíš..."
Odpověděl s úsměvem tak okouzlujícím, že bych mu dal i duši...
I když...mám dojem, že ta už jeho dávno je...

Kapky horké vody dopadaly na moje záda, zatím co mě to nejůžasnější stvoření pod sluncem něžně líbalo.
Stáli jsme v objetí ve sprše, v té malé hotelové koupelně, někde uprostřed Tokia a já zapomněl, že za dveřmi tohoto pokoje, je i jiný svět.
Můj osobní démon byl teď úplně jiný.
Byl něžný a mazlivý, vůbec ne provokativní, dětinský, nebo vyžívající se v utrpení svých obětí...
Tohle byl prostě Tae...
Ten kterého jsem znal a miloval už tak dlouho, ještě předtím, než jsem poznal jeho zvrhle démonickou stránku...
Když jsem se nad tím tak zamyslel, možná že...
Možná jsem k němu vždycky něco cítil...
Už od začátku mi byl nejbližší.
Tehdy jsme byli v podstatě děti, nenapadlo mě vidět v tom něco jiného, ale časem se to měnilo.
Časem jsem začal mít potřebu jeho blízkosti, časem jsem v něm viděl mnohem víc, než viděli ostatní.
Když ho kluci nechápali, rozuměl jsem...
Když se mu smáli, bránil jsem ho...
A později, když jsem sledoval, jak se mění jeho tělo, přistihl jsem se, jak se na něj dívám když tančí a musel jsem si přiznat, že mě neskutečne fyzicky přitahoval.
Prostě.... vždycky to bylo jiné...
A teď jsme byli tady... Takhle...
,,Co je ti Kookie?"
,,Hm?"
,,Zdáš se zamýšlený..."
Poznamenal Tae a políbil mě na špičku nosu.
,,To nic... Nic důležitého."
,,Lituješ toho..."
Řekl a neznělo to jako otázka, ale jako konstatování.
,,Co? Ne... Vůbec ne... Naopak."
Tae se usmál, ale ten úsměv nebyl moc upřímný, usmál se jen rty, ne očima, vypadal tak nějak smutně.
,,Tae... Koukni na mě."
Stále mě držel kolem pasu, zatím co měl sklopenou hlavu a nervózně si kousal spodní ret.
,,No tak, koukni na mě Taehyungu."
Konečně vzhlédl a já se mu mohl podívat do očí.
,,Nelituju toho, rozumíš? Nikdy toho litovat nebudu."
,,To říkáš teď..."
Poznamenal smutně a pevně mě objal.
,,Ne... Tak to není... Je jedno co bude, nezměním názor..."
,,Prostě mi dej pusu a neřešme to..."
Ukončil celou konverzaci Tae a já ho ochotně poslechl.

Po sprše jsme šli do postele, bylo to trochu... Divný...
Známe se tak dlouho, zažili jsme spolu tolik...
Poslední roky jsme nesnil o ničem jiném, než o těhle chvílích.
Tae se díval, jak si lehám, stál na druhé straně postele a lehce se usmíval.
Lehl jsem si, přikryl se a čekal, kdy se ke mě připojí...
Ale on tam pořád stál a díval se.
Vypadal úžasně, jen v boxerkách, vlasy měl rozcuchané, jeho dokonale plné rty byli ještě hezčí...
Byli úplně rudé a nateklé od nekonečného, vášnivého líbání a jeho krk nesl spoustu stop po našich dobrodružstvích posledních dnů...
Asi po sté za tuhle noc jsem si uvědomil, jak moc pro mě tohle stvoření znamená...
Jen by na mě nemusel takhle zírat...
,,Můžeš s tím prosím přestat, znervózňuješ mě."
Tae se zasmál a konečně zvedl peřinu a lehl si.
Bez nějakého čekání se přisunul ke mě, byl výš než já, lehl jsem si mu do náruče a on mě rukama pevně objal.
,,To ty mě taky Kookie..."
Neviděl jsem mu do tváře, měl jsem hlavu položenou na jeho hrudi, ale z tónu jakým to řekl, bylo jasné, že se usmívá.
,,Vážně?"
Zeptal jsem se a zaklonil hlavu tak, abych na něho viděl.
,,Jo, vážně..."
Odpověděl a něžně mě políbil na čelo.
,,Povídej mi o tom..."
,,Radši ne Kookie, musíme spát..."
Políbil jsem ho na hruď, nejprve něžně, ale potom, co se moje rty dotkly jeho hebkého a horkého těla, jsem najednou zjistil, že nemůžu přestat.
Začal jsem ho líbat intenzivněji, jednou rukou jsem ho hladil po zádech a rty ochutnával každý kousíček jeho těla, na který jsem dosáhl...
Špičkou jazyka jsem přejel přes jeho klíční kost, natáhl jsem se výš a pokračoval na krk, Tae který zavřel oči si povzdychnul.
,,Kookie..."
,,Ano?"
,,Co to teď přesně děláš?"
,,Nevím... Líbam tě?"
Měl jsem dobrou náladu, cítil jsem se tak nějak šťastně a svobodně.
,,Je pozdě, musíme spát."
Poznamenal a snažil se soustředit...
No, neměl jsem v plánu mu to dovolit, proto jsem jemně nasál kůži na jeho krku mezi rty a pak ji lehce stiskl zuby.
Taeho ruka se mi zapletla do vlasů a ten pocit, že ztrácí svou obvyklou sebekontrolu, mi projel celým tělem a zanechal po sobě příjemný pocit, v podobě šimrání v břiše.
,,Kookie, už je fakt pozdě..."
Vůbec to neznělo přesvědčivě.
,,Ještě nejsem dost unavený, stejně bych neusnul."
Zašeptal jsem mezi polibky a jeho tělo se zachvělo.
Překvapilo mě to, zkusil jsem to zopakovat, abych zjistil, co to vyvolalo...
,,Ty jsi unavený?"
Vydechl jsem a jak se můj dech otřel o citlivou kůži na jeho krku, reakce se opakovala.
,,Teď už asi ne..."
Zašeptal a sevřel prsty které byli stále zamotané v mých vlasech.
,,Výborně, chci si s tebou zahrát jednu hru..."
,,Hru? Jakou hru?"
Usmál jsem se a hravě ho kousl do ušního lalůčku.
,,Try not react..."
Odpověděl jsem.
,,Snaž se nereagovat na co?"
Zeptal se.
,,Na mě..."
,,Tak že try not react to Jungkookie?"
,,Hm...?"
Chvíli jsme se dívali jeden na druhého, pak mu najednou blýsklo v očích a bylo jasné, že pochopil.
,,Okey, tak že... jaká jsou pravidla?"