Fake love

Dej si pozor Chime!

JIN: JIMIN NEBERE MOBIL, DOUFÁM, ŽE JSTE OK. UŽ BY JSTE MĚLI POMALU JET ZPĚT NA HOTEL.

,,Aish..."
Řekl Tae, mezitím co já dočítal sms od Jina.
Jeho výraz byl něco mezi nervozitou a pobavením, nebyl jsem si úplně jistý.
,,Jestli Chim nepřijde včas, bude to divný, když my dva máme být s ním, ale ta představa, jak asi bude vypadat..."
Tae vyprsknul smíchy.
,,Nebuď takový..."
,,Proč ne?"
Pořád se smál.
,,Já nevím..."
,,Okey, musím mu zavolat."
Řekl a vytočil Chimovo číslo.
Po malé chvilce se ozval Jiminův hlas:
,,Jsem na cestě..."
Bylo jediné co řekl a zavěsil.
,,Umm... Aha...?"
Divil jsem se.
,,No, je na cestě..."
Koukali jsme na sebe a Tae se pořád tak trochu škodolibě usmíval.
,,Měli by jsme si zabalit."
Měl pravdu, bylo na čase se rozloučit s tímhle pokojem...

Byli jsme zaměstnaní balením, když se ozvalo klepalní na dveře.
Oba jsme se zarazili...
Pokud by to byl někdo z kluků...
,,To jsem já..."
Ozval se Jimin.
S úlevou jsem vstal a otevřel.
Chim vpadl dovnitř a zabouchl za sebou.
Vypadal... Nevím jak to popsat.
Měl strašně napuchlé rty a jeho oči byli skoro černé...
Vypadal jinak než kdy předtím.
Na maličkou chvíli jsem se přistihl jak na něho fascinovaně zírám.
Poprvé mi došlo, jak moc je sexy...
Bože...
Zatřásl jsem hlavou, abych na tuhle myšlenku zapomněl, ale on mě tak divně pozoroval těma černýma očima, zády opřený o dveře,
s podivným, uspokojeným úsměvem.
Díval se, jako by přesně věděl, co mě napadlo.
,,Ty vypadáš."
Poznamenal Tae.
,,No dovol..."
Smál se Jimin a pokračoval, s otázkou směřovanou na mě.
,,Jungkookie, to vypadám tak blbě?"
Nespustil ze mě svůj upřený pohled.
,,Umm... Ne, vypadáš ok."
,,Vidíš?"
Chim se smál, ale Tae se na něho díval podivně.
Ta předchozí nálada se ve vteřině změnila.
Taehyung měl přivřené oči a téměř nepřátelským pohledem sledoval Chima,
když zezadu přistoupil ke mě.
Položil mi ruku ležérně kolem ramen, ale bylo to majetnické gesto.
Tichým hlasem promluvil k Jiminovi.
,,Dej si pozor Chime, vím přesně co děláš."
Bože, miluju tenhle jeho tón, zněl tak jemně a nebezpečně zároveň.
Jeho dech mě zašimral zezadu na krku...
Chtělo se mi zavřít oči, ale byl jsem příliš zvědavý na reakci Jimina.
Ta atmosféra mezi nimi byla tak podivná.
Chim vzdorovitě zvedl hlavu, neřekl nic, jen se Taemu díval do očí.
Bylo to, jako by se mu chtěl postavit, dát najevo, že už to není jako dřív, že už ho nemůže ovládat tak, jak byl v minulosti zvyklý...
,,Tae..."
Začal Jimin, ale zarazil se.
Neviděl jsem na Taeho, tak že nevím co udělal, ale Chim na něj zíral.
,,Vím, o co ti jde Chim Chime..."
Pokračoval tím tichým, svůdným hlasem.
,,Chceš si zkusit jaké to je, že?
Ovládat někoho... Ale musím tě zklamat, Kookie není ten tip, co by dělal to, co chci..."
,,Což ale není nic pro tebe."
Pokračoval Jimin, provokativním tónem.
Tae se zasmál a já se otočil, protože Jimin zase zíral jako idiot.
Pochopil jsem ve vteřině...
Tae se na něho upřeně díval, špičkou jazyka si jezdil po vrchním rtu, vypadal jako pobavený démon, spokojený sám se sebou a s vlivem, který má na svoje oběti.
,,Víš Chime, upřímně... Myslel jsem, že vím co chci, dokud jsem neměl jeho...
Všechno předtím, bylo jen tak napůl,
jako pokus, hledání sebe, nebo já nevím co. Neber to osobně, já tě mám rád, ty víš, že mám, ale zkus se ho dotknout a smrt ti bude připadat, jako ta lepší možnost..."
Taeho hlas se změnil v tiché předení a já byl úplně v háji...
Nakonec ještě dodal:
,,Baek by si tě měl trochu srovnat myslím..."
Oba jsme nevěřícně zírali na Taeho.
Vypadal tak nevinně a dětsky, ale v nejmenším jsem nepochyboval o vážnosti jeho slov.
,,Umm... Tae, není to tak jak si myslíš, já a Baek... Není to tak, že by to bylo... Jako tehdy s tebou... Tak že si mě těžko může srovnat."
,,Okey Chime. Necháš nás teď v klidu dobalit?"
Jimin byl trochu zpomalený, chvíli mu trvalo, než pochopil jak to Tae myslí.
,,Jo, taky si musím zabalit..."
Rychle otevřel dveře a odešel.
Zůstali jsme sami.
Tae se beze slova otočil a vrátil k balení.
Pokrčil jsem rameny a udělal to samé...