Keep Calm&Love Senpai

4. kapitola

Po zbytek hodiny jsem se pokusil ho ještě pošťuchovat, ale už o mě nezavadil ani pohledem, což mě vytáčelo na nejvyšší míru. Musím na něj něco vymyslet, aby věděl, že se mě jen tak nezbaví. Když už se mnou začal tuhle hru hrát, tak ať ji dohraje do konce.

Mám sto chutí zavolat jeho rodičům ohledně jeho chování. Vůbec jsem od žádného učitele neslyšel, že by to udělal. Ignorace se mi dařila a já byl na sebe hrdý. Měsíce speciálního tréninku se vyplatily, jen mě ani ve snu nenapadlo, že bych to uplatňoval na dítě. Svět je zvrácený. Když zazvonilo na přestávku, tak jsem zůstal sedět na svém místě. Vše na nadcházející hodinu jsem měl u sebe a na další kafe jsem neměl chuť.

Po celou přestávku jsem se nezvedl z místa a jen ho hypnotizoval a přemýšlel, co bych na něj vymyslel. Když už jsem si myslel, že to mám, vždy jsem to nakonec zavrhnul, protože na něj jsem chtěl vytáhnout vyšší kalibr. S koncem další, již druhé hodiny strávené s ním jsem konečně něco vymyslel. Bude to sice běh na dlouho trať, ale což, výsledek bude stát za to. Chtěl jsem si ale ještě promyslet detaily, takže jsem se rozhodl to odložit na dobu neurčitou a do té doby budu dělat, jako bych vůbec neexistoval.

Bylo to zvláštní, ale on se zklidnil. Nevěřil jsem, že by to mohlo opravdu zabrat a už vůbec ne na něj. Byl jsem ale rád, že mám pokoj. V klidu jsem vykládal o dalších hodinách učivo a dokonce se mi i vrátila dobrá nálada.

Byl jsem v relativním klidu dokonce i po zbytek dne, takže se i on očividně uklidnil. Jen jsem zvědavý, jak se bude tvářit, až odsud díky mému zatahání za pár nitek poletí. Po škole na mě čekal opět Hotako, vlastně jako každý den, když jsem se sem vůbec uráčil přijít. "Čau šprte." rýpl si do mě, ale hned pokračoval. "Dneska jdeme s partou zase vymést jeden bar, půjdeš tentokrát konečně s námi?" zeptal se, když už jsme kráčeli jeden vedle druhého směrem od školy. "Se ti stýská po kocovině, co?" vrátil jsem mu úder, ale nakonec jsem přikývl. "Dneska jdu, chci se trochu odreagovat."

Po škole jsem se nikde necoural a šel hned domů. Byl jsem z toho všeho dost unavený a nekoupil jsem si tentokrát ani jídlo. Doma se o pozornost hlásila ta moje chlupatá kulička, tak jsem Iserimu dal najíst, a pak ho vzal do ruky a lehl jsem si s ním do postele. Chvilku jsem ho drbal za ouškama, ale do půl hodiny jsem už tvrdě spal.

Házel jsem do sebe jednoho panáka za druhým a vždy se lehce zašklebil nad chutí alkoholu. Vše probíhalo jako po másle, tedy dokud nedošlo na placení a při tom se tam ti troubové z naší party nezačali prát. S Hotakem jsme využili situace a raději se vytratili. Nebyli to žádní přátelé, jen takoví společníci na chlastačky, takže pro nás nikdo důležitý. "Dnes budu spát u sebe. Díky za všechno a měj se." podařilo se mi ze sebe dostat nějakým záhadným způsobem, ale dost se mi u toho zamotával jazyk. Cestou domů jsem jsem dělal docela rachot, zvláště, když jsem začal bourat do popelnic a rozplácl jsem se mezi pytli s odpadky.

Ani nevím kdy to bylo, ale vzbudil mě ohromný rámus. Zívl jsem a ze zvědavosti se doploužil k oknu, ze kterého jsem se snažil najít příčinu mého vzbuzení. Vše vypadalo naprosto normálně. Tedy do té doby, než jsem pohledem zabloudil k popelnicím, něco tam leželo. Promnul jsem si oči a víc se zadíval tím směrem. Ležela tam nějaká osoba. "Ah bože.. no to snad ne." S těmi slovy jsem už putoval k hlavním dveřím a jen si z věšáku vzal mikinu. Zbytek jsem nemusel řešit, protože jsem usnul oblečený.