Keep Calm&Love Senpai

6. kapitola

Během hodiny jsem si pečlivě dělal výpisky, čímž jsem na sebe strhával pozornost spolužáků, protože za ten více jak rok, co tu jsem, jsem si do sešitu nenapsal jedinou čárku. Kolikrát jsem měl už sto chutí je okřiknout, ale nakonec jsem se vždy ovládl.

Nakonec jsem už neměl co vykládat, takže jsem si pořádně přečetl Yuuovo referát a oznámkoval ho. Dostal za dva i když to bylo spíš na lepší trojku. Známku jsem mu oznámil a ještě poděkoval za kávu. "Bylo by skvělé, kdyby si nám ještě svůj referát přednesl, ale nemusíš. A na konci školy ti tu termosku vrátím."

Tak to jsem ani nečekal, kdy jsem naposledy dostal dvojku? Z toho přednesu jsem tedy zrovna nadšený nebyl, ale souhlasil jsem, ač jsem věděl, že mi to úplně příjemné nebude. A ani taky nebylo, ale nakonec jsem to zvládl a dokonce jsem si uvědomil, že jsem si z toho i něco zapamatoval. A když jsem si to spojil ještě s tím, co nám tady vykládal, dávalo to všechno smysl. Jenže mě to všechno snažení úplně vyřídilo a to to byla teprve první hodina.

Nečekal jsem, že mi na to kývne ale... přednes mu vlastně i docela šel, dostal z něj taky dvojku. Musím mu známkovat skoro vše, co se mu povede, aby si nahrabal dobré známky na konec roku. Něco takového jsem u něj prostě musel oznámkovat. Pochválil jsem ho za snažení, řekl co v přednesu nebylo úplně dobré, aby se do budoucna poučil a byl jsem na něj i hrdý. Nevím, kde se to v něm vzalo, ale prostě ho chci podporovat.

Co to je za ten dobrý pocit? Nikdy mě nikdo nepochválil. Bylo to zvláštní, ale nějakým způsobem mě to nakoplo a já se snažil dokonce i v hodinách jiných učitelů. Jenže ti si většinou mysleli, že to nedělám jen tak pro nic za nic a jistě v tom musí být zakopaný pes, takže mou snahu moc neocenili. O odpolední pauze jsem šel před školu, kde měli kuřáci takový svůj koutek, a zapálil jsem si cigaretu, která mi chutnala snad víc, než kdy jindy.

Hřálo mě u srdce, když se Yuu snažil. Když jsem měl zas čas, tak jsem si zašel do kabinetu, kde na mě ihned vychrlil otázky druhý učitel. Byl nervózní a mluvil tak rychle, že jsem mu nerozuměl dokud jsem ho nepozastavil. "Prr prr! pomaleji prosím." Na chvilku se zastavil a asi si uvědomil, jak to vypadalo, tak se nadechl a už spustil pomaleji.
"Fujiwara se chová divně! Určitě si něco chystá. Zkoušel to i na Vás? Nevíte o tom nic? Pořádně ho sledujte, jinak se něco stane!" Nenechal mě ani nic pořádně říct, takže jsem čekal až bude popadat druhý dech a v tu chvilku jsem na něj spustil já.
"Fujiwara Yuu se prostě začal snažit, tak by jste ho v tom měl podporovat. A jestli ne vy, tak já ano. Je žák jako každý jiný, a tak by se k němu mělo přistupovat. Konečně dal najevo, že dokáže být i vzorný a vy ho za to ještě podezíráte. Jak se potom ten kluk má vůbec tedy chovat?" Dál už jsme se začali spíš hádat, takže jsme i přeslechli další zvonění.

Měli jsme poslední hodinu a na ní opět Ikima, jenže bylo už téměř deset minut po zvonění a on pořád nikde. Proto jsem se rozhodl se podívat k němu do kabinetu, jestli na nás nezapomněl. Když jsem došel k jeho dveřím, zaslechl jsem za nimi dva hlasy, které se hádaly a jeden z nich určitě patřil Ikimovi a myslím, že tam dokonce padlo i mé jméno. Zaklepal jsem, ale nejspíš mě ani jeden z nich neslyšel, a tak jsem vstoupil. "Promiňte, ale máme hodinu." promluvil jsem a upoutal na sebe pozornost.

Zrovna mě ten učitel nazval šílencem a že se mi to vymstí, že Yuu je noční můra pro kohokoliv. Už mě opravdu vytočil, takže jsem na něj spustil zas já.
"Nechte toho! Chcete ho učit? učte! Nechcete ho učit? odejděte! Je to jednoduchý! ale já se rozhodně budu snažit, aby Fujiwara prošel do dalšího roč-" zarazil jsem se, když zrovna Yuu vešel do dveří a promluvil. "Oh... jistě. Omlouvám se." Naposledy jsem pohledem zpražil druhého učitele a vyšel z kabinetu, abych se dostavil na hodinu.
"Děkuju Yuu." Poděkoval jsem spíš za ukončení té hádky, než zato že pro mě přišel.