Keep Calm&Love Senpai

117. kapitola

Slíbené pokračování ^^

Po tom, co Yuu koupil Ikimu dárek jsme se už nikde nezdržovali. Už jsme vcházeli do nemocnice, kde jsem se na recepci zeptal, kde je Iki umístěný. S každým krokem k onu místu se mi stahoval žaludek napjetím, ale než jsme stihli zabočit do poslední chodby, zaujali mou pozornost dvě osoby před námi. V jedné z nich jsem poznal Iata, držel se jednou rukou za krk a druhá postava byla drobnější hnědovlasá dáma, která se o něj očividně strachovala.

Byl jsem po celou dobu napnutý, ale jakmile jsme byli v nemocnici a blížili se k Ikiho pokoji, bylo to čím dál horší. To se ale snad nemohlo rovnat tomu, že se mi snad na okamžik zastavilo srdce, když jsem uviděl před námi Iata s Arady. Šíleně jsem se vyděsil, že se Ikiho stav zhoršil, i když se tu taky mohli jen prostě stavit, aby se na něj podívali. Přeci jen, Iki není v takovém stavu, aby se lidi kolem něj mohli usmívat od ucha k uchu. "Ahoj." pozdravil jsem polohlasně. "Je něco novýho?" zeptal jsem se trochu váhavě a obával se odpovědi.

Iato se trochu překvapeně na Yuua podíval a pousmál se.
"Ahoj." oplatili pozdrav jednohlasně. "Jdete za Ikim, že jo? Je v předposledních dveřích." řekl. Nevypadalo to, že by byly špatné zprávy.
"Byli jste už za ním?" zeptal jsem se pro změnu já.
"Ne, ale za chvilku tam dojdeme. Musíme ještě za doktorkou pro mastičku." odpověděla hnědovláska, stáhla si pracně Iata níž a snažila se mu dát ruku z krku dolů.
"Zlato, nech to být." řekl a zas se narovnal.
"Mám jen starost." zabrblala.

"Jakou mastičku?" zeptal jsem se nechápavě, protože mě to popravdě trošku zmátlo a zaskočilo. Každopádně se mi zase trošku ulevilo a doufal jsem, že Iki je v pořádku... tedy, v rámci možností.

"To je jed-au!" Byl umlčen Iato tou dámou, když ho prstem dloubla do boku.
"Na jeho krk." probodla ho přísným pohledem, když jí chtěl zabránit v mluvení. "Dnes měl i s dalšími policisty odvést... TOHO chlapa..." řekla tišeji, ale pak pokračovala. "Prostě, před tím, než ho odvedli k autu, napadl Iata rezavým řezákem." dokončila vysvětlení a on si s povzdechem sundal ruku z krku, čímž odhalil pár stehů.
"Vůbec nechápu, kde to vzal. Třikrát jsme ho prohledávali." zavrčel tiše, ale pak se lehce pousmál, když ho chytila za ruku.

V tu chvíli ve mně snad začala vřít krev. "Parchant!" precedil jsem přes zuby a pevně sevřel pěsti. To mu opravdu nestačilo, že dva policisty zabil a Iki teď bojuje o život?!

Já jsem raději v tu chvilku mlčel, ale Iato dal Yuuovi ruce na ramena a lehce ho stiskl. "Hlavně v klidu. On už nikomu nic neudělá." pousmál se lehce a já se seznámil v rychlosti s tou dívkou. Tak to ona je ta jeho milovaná, pomyslel jsem si, když se mi představila.

Jen jsem si povzdechl a svaly zase pomalu začal povolovat. "Snad máš pravdu..." ... jenže Ikimu už ublížit stihl, dokončil jsem větu v duchu. "Jdeme k tomu Ikimu?" stočil jsem pohled k Aomovi, který se právě seznámil s Arady.