Keep Calm&Love Senpai

12. kapitola

Ahoj lidičky!
Přicházím se špatnou zprávou. Doma jsem si nechala internet a můj notebook se odmítá připojit na intráckou wifi, takže nemůžu normálně přidávat kapči. Teď jsem na pc kámošky, za což jí moc děkuju, ale nevím, jestli se na to nevykašlu a nepřidám všechny kapitoly najednou až v pátek. Neukamenovali by jste mě za to, že ne? :D

Už jsem ležel převlečený v posteli a pořád jsem se musel usmívat. Líp jsem ani nemohl dopadnout. Za chvíli jsem už tvrdě spal a zdál se mi nějaký pěkný sen, při kterém jsem pevně objímal polštář. Už je to dlouho, co jsem se nemusel bát, co se stane, až se probudím. Bral jsem to jako nový začátek.

Zatím jsem měl spoustu času, tak jsem uvařil buřtguláš, a pak jsem ještě tak trochu uklízel, dokud nepřijel Iato s Yuuovo věcmi.

Zívl jsem a spokojeně se protáhl. Otevřel jsem oči a mrknul na display mobilu ležícího na nočním stolku vedle postele a zjistil, že jsem spal téměř dvě hodiny. Rozhodl jsem se, že se půjdu podívat do kuchyně, jestli bych tam nesplašil něco k snědku. Ještě se slepenýma očima jsem došel do kuchyně, ze které se linula nějaká pěkná vůně. "Mohl bych dostat trochu toho, co tu tak voní?" zeptal jsem se prosebně, když už jsem stál mezi dveřmi, ale v tom jsi uvědomil, že kromě Ikima je v kuchyni i Iato. Okamžitě jsem se začal zbarvovat dočervena, protože jsem před ním stál ve velkém Ikimově tričku, což muselo vypadat velmi zajímavě. "Z-zdravim." zakoktal jsem a stál tam jako solný sloup.

V kuchyni jsem si povídal s Iatem a u toho jsme oba upíjeli kávu, když na sebe Yuu upozornil. Oba jsme se na něj podívali a já měl co dělat, abych se nesmál tomu, jak se červená. Iato to viděl trochu jinak, spíš nechápal, proč je tak červený a už se mě chtěl na něco zeptat. Zrovna, když se ke mně nahnul, tak jsem to nečekal a trochu mě to vyděsilo, takže jsem se začal smát a chvilku na to i Iato, ale ten se smál spíš mně. "Č-čemu se... ahh smějeme? ha ha ha" ptal se, ale já pořád nepopadal dech, takže jsem se smál dál a až pak jsem odpověděl, i když jen z poloviny po pravdě. "Já hah s-se tě lekl, Iato!!" Když jsem se úplně uklidnil, koukl jsem zas na Yuua. "Jestli se chceš převléct, tak v obýváku za gaučem jsou krabice s tvými věcmi. Já ti zatím nandám jídlo."

Nechápavě jsem na ně koukal, jak se z nějakého důvodu smějí a čekal, až se oba uklidní. Když se konečně tak stalo, dostalo se mi vysvobození v podobě oblečení, které jsem měl údajně v obýváku. Neváhal jsem ani vteřinu a vyrazil i s jednou krabicí do svého pokoje, kde jsem na sebe navlékl své tričko a kalhoty. Vrátil jsem se zpět do kuchyně, kde už jsem měl připravenou porci jídla, do kterého jsem se téměř okamžitě pustil. "Díky. A taky děkuju za to oblečení." vysoukal jsem ze sebe mezi sousty, načež Iato s úsměvem přikývl.

"Ale neděkuj. Přeci tě nenechám hladovět. Iato? dáš si s námi?" Na to mi odpověděl honem rychle a zároveň se zvedal od stolu."Ne, promiň. Ještě mám na stanici práci. Ale díky za kafe. Yuu, dej bacha, aby se na tebe tenhle bisexuál nevrhnul." zasmál se a věnoval mi jeden ze svých pohledů typu 'teď si to užij'. "I když, on by si to nedovolil." ještě dodal, když viděl můj výraz a dal se na odchod. "Doufám, že ses na můj účet pobavil." usmál jsem se, ale po chvilce jsem ho chtěl zas něčím přetáhnout, protože než zdrhnul ze dveří, si do mě ještě rýpnul. "On se moc bojí na to, aby se o něco pokusil!" a pak už se jen zavřely dveře. Tss, drzoun.

Bisexuál? On je fakt bisexuál? Nevím proč, ale hrozně mě to v tu chvíli potěšilo. Hm, možná proto, že když se dozví, že jsem gay, tak to bude respektovat a nepokusí se mě od sebe odehnat co nejdál (jistě, to byl určitě ten důvod xD ). Normálně by mi to bylo jedno, ale on je teď jedna z mála osob, na kterých mi záleží a nerad bych o něj přišel. "Vážně jsi bisexuál?" zeptal jsem se zvědavě, když Iato urychleně odešel, což se nedivím, protože by taky nemusel dopadnout moc dobře, kdyby tu zůstal jen o zlomek vteřiny déle.