Keep Calm&Love Senpai

137. kapitola

Ehm... zase jsem se malinkato zdržela, takže... pardon xD

Hodina utekla relativně rychle a i test byl docela v pohodě. Byla obědová pauza, takže jsem mohl zase zamířit k Ikimu a pořádně si ho užít.

Nakonec jsem skončil tak, že jsem si čmáral na papíry... eh, jo. Vtipná představa. Hlavně, když neumím kreslit a vypadá to jako od dítěte ze školky... ale zabavilo mě to!

"Aaaahooooj." pozdravil jsem dlouze Ikiho, když už jsem byl zase u něj. "Co děláš?" zeptal jsem se a nakoukl mu přes rameno.

Ani jsem si nevšiml, že přišel, dokud mě nepozdravil. "Ahooj." oplatil jsem mu a když mi přes rameno koukl pod ruce, trochu jsem zrudl a začal papíry sunout na stranu. "Jen jsem se nudil. Nic zajímavého." usmál jsem se a vtiskl mu polibek.

Normálně by mě tímhle stylem asi umlčel a dál bych se tím nezaobíral, ale teď jsem se tak lehce nedal. Pohledem jsem znovu přelítl přes vrchní papír a s úculkem jsem si položil hlavu na jeho rameno. "To jsme my dva?" zeptal jsem se a ukázal na kresbičku dvou líbajících se osob.

Totálně jsem zrudl. Můj 'výtvor' by byl hezčí, i kdybych to udělal jako hůlkové panáčky... což... jsem neudělal... "Ehm... j-jo.. no tak neumím kreslit. No a?" znervózněl jsem a papíry rukou zakryl. On je oproti mně úplný umělecký kreslíř!

Nechápavě jsem se na něj podíval. No... je pravda, že to nebyl nejúžasnější obrázek, jaký jsem kdy viděl, ale stejně bylo milý, že se pokusil nás nakreslit. "Počkej, ukaž mi to." natáhnul jsem se pro papír a vzal si do ruky tužku. "Není to tak hrozný. Ty základní rysy tam máš, chce to jen trošku zvýraznit." snažil jsem se mu vysvětlit a obrázek trošku zdokonalil. "Vidíš?" usmál jsem se a dal mu pusu na tvář, kterou měl stále zarudlou.

Nešlo se neusmát. No jo. Umělecky dopadnete stejně jako já, když budete jen psát na tabuli, kreslit grafy, taktický postup při zajišťování okolí na místě zásahu a tak podobně... "Nechceš někdy nakreslit něco s námi ty? Kreslíš krásně." šeptl jsem mu těsně u rtů ještě než jsem ho políbil.

Do polibku jsem se lehce usmál a pohladil Ikiho po tváři. Následně jsem se u něj uvelebil a opřel se zády o jeho hruď. "No... to mi sice lichotí, ale nevím, jestli bych to zvládnul." byl jsem tak trochu na pochybách.

Objal jsem ho kolem pasu a věnoval mu pár polibků na krk. "Poznal jsi, co je ta moje hrůza, takže to tvoje bude dílo tisíciletí." uchechtl jsem se.

I já se musel uchechtnout. "Ale vždyť to není tak hrozný, jak říkáš." snažil jsem se ho přesvědčit. "A zas mě nepřeceňuj, jo? Možná to někdy zkusím, ale nic neslibuju."

"Ale je. A viděl jsem ten tvůj 'sešit', když jsem nastoupil. Sice to byly prasárny, ale hezky nakreslené." řekl jsem popravdě a pak jsem se musel uchechtnout a zkusit ho trochu pozlobit. "Že ty sis nad tím sešitem honil?" zašeptal jsem mu s úšklebkem do ouška.